Quo vadis
Režie:
Jerzy KawalerowiczScénář:
Jerzy KawalerowiczKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Paweł Deląg, Magdalena Mielcarz, Bogusław Linda, Michał Bajor, Jerzy Trela, Franciszek Pieczka, Krzysztof Majchrzak, Rafał Kubacki, Andrzej Tomecki (více)Obsahy(1)
Známý román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze "Quo vadis", který vypráví o osudech prvních křesťanů ve starověkém Římě, již několikrát posloužil jako předloha pro filmové zpracování. V roce 2001 ho převedl na filmové plátno režisér Jerzy Kawalerowicz. Jeho rozsáhlá, historicky laděná freska představovala v dějinách polské kinematografie ve své době nejnáročnější a nejdražší filmový projekt. Jedním z hlavních hrdinů melodramaticky laděného příběhu je mladý patricij a římský důstojník Marcus Vinicius, jenž se po třech letech vrací z války do Říma a přitom se náhodně zamiluje do krásné cizinky. Plavovlasá Lygie je královská dcera ze slovanského kmene, která zůstává na císařském dvoře držena jako rukojmí. Zamilovaný Marcus se ji pokusí ze zajetí zachránit a získat pro sebe. Lygie však nechce být jen jeho konkubínou, a proto uprchne a ukrývá se v křesťanské komunitě… Děj se odehrává na pozadí bouřlivého dění v antickém Římě (v letech 54–68 našeho letopočtu) za císaře Nera, se všemi protiklady a příznaky doby. Stále populárnější nové křesťanské náboženství, které nabízí posmrtný život a požaduje přísnější morálku, větší pochopení a toleranci mezi lidmi, musí být nenáviděné v prostředí, kde vládne krutost a nadřazenost. Dalšími výraznými postavami příběhu jsou inteligentní a požitkářský básník Petronius, blázen a krutovládce Nero a řecký filozof a podvodník Chilon... Jerzy Kawalerowicz tento výpravný historický velkofilm připravoval sedm let (kromě polských exteriérů se natáčelo například ve Francii, Římě a Tunisu), své režijní pojetí přirovnal k dantovské tragédii, v níž nakonec vítězí víra a láska. Do hlavních rolí obsadil řadu vynikajících polských herců. Postavu Marcuse Vinicia ztělesnil Pawel Delag, jeho přítele, bonvivánského básníka a sebejistého kritika společenských poměrů Petronia ztvárnil u nás dobře známý Boguslaw Linda, zatímco úlohu lstivého a krutého Nera hraje Michal Bajor. Nelze opomenout i další obsazení: zrádného a úskočného Chilona Chilonidese představuje Jerzy Trela, charismatického křesťanského apoštola Petra vytváří Franciszek Pieczka. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Každý ten příběh zná, nebo by jej znát měl pokud se chce řadit mezi vzdělané lidi. Sienkiewiczovu knihu jsem samozřejmě četl (mimo jiné) a byl jsem moc zvědav jak se s tím bratři Poláci poprali. Tohle totiž není jen tak nějaká epizodka z okolí Caesara! A rovnou říkám, že jsem byl spokojen. Nevím co zdejší Petroniové od filmu očekávali, snad že uvidí Ben Hura dvojku a proto tu film celkem zdrbli. Nejvíce pobavil uživatel Dever, který tomu nasolil rovnou odpad a nejedné americké nablblé komedii střelí v klidu tři hvězdy :-) ! Ale holt někdo holky, někdo vdolky - každý jsme originál... Jak říkám já byl spokojen. Film se celkem věrně drží knižní předlohy a koprodukce nám předložila opravdu věrné interiéry a exteriéry starověké Itálie, které voněly sluncem a létem. Neron byl zahrán skvěle a i Linda s krátkým římským sestřihem mi jako Petronius sedl. Je to sice trochu zvrácené, ale jak hořel Řím, říkal jsem si jak se asi filmaři poperou s odvetou na křesťanech. Zejména předhození lvům mohlo v případě špatných trků z vážného filmu udělat komedii. Nevím jak se to podařilo, jistě šlo o ochočená cvičená zvířata a jejich drezéry, ale z těch scén tuhla krev v žilách. Jediné co mi nesedlo byl závěr, byť snahu cosi sdělit dál napříč časem chápu. Já byl tedy spokojen, Poláci to zvládli dobře byť točit tuto knihu resp. tento příběh není rozhodně nic jednoduchého! Dávám za 4 broušené smaragdy. * * * * ()
Mně se naopak tento film docela líbil. Americkou verzi jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat, ale tahle nebyla špatná. Oceňuji, že zde Nero nebyl vylíčen jako bezskrupulózní tyran, ale spíše jako nemocný člověk, který si jen libuje v umění a dvorském životě. Stejně tak nebylo ve filmu explicitně ukázáno, že má na svědomí požár Říma (ten údajně podle současných historiků způsobili pozemkoví spekulanti). Nejsilnější scénou je zápas bezbranných křesťanů se lvy. (56.) ()
polská záliba, pramenící z jejich národního patosu, ve velkofilmech je známá. sienkiewicz , katolicismus, jan pavel, to všechno hrálo do karet quo vadis ve filmovym podání. i ten blbej linda jakožto nejsympatičtější postava románu samotnýho-petronius- neni špatnej. bohužel je zpracování příliš...televizní. a slovansky kulatý ksichty v rolích římanů? wtf? ()
U tohoto filmu jsem trpěla=(. Předlohu jsem kdysi četla a hluboko do paměti se mi zaryly některé scény jako například děsivý požár Říma nebo masové a hrůzné vraždění křesťanů. Nevím, jestli už jsem do takové míry cynik, abych se u působivě ztvárněného požáru, ve kterém umírají lidé, svíjela smíchy nad nicmoc animací (byla to animace, že?), nebo u scény, kdy lvové (lvi?) trhají lidi na kousky, přemýšlela, jestli ta noha byla gumová nebo kožená. Celkově ten vilm vypadá hooodně nerealisticky, takže jediný, kdo mě tam doopravdy bavil, byl Chilon, v závěsu za ním Petronius. Jinak to byla nuda, nuda a nuda... Odteď se polského filmu bojím... ()
Četl jsem tu na stránkách řadu vesměs negativních komentářů k polskému filmu Quo Vadis. Bylo to prý špatně zahrané, špatně natočené. Velkofilm, který nemá akci a tempo, přináší pouze nudu, šeď atd. Nesouhlasím! Co je to velkofilm? Film, na který byly vynaloženy mimořádné finanční prostředky, které se pak projeví v celkové pompéznosti a akci, množstvím kostýmů a dobových replik? Kde začíná a končí hranice velkofilmu? Jak v této souvislosti srovnávat Hollywood s Evropou nebo Asií? 18 mil $ je na evropské poměry slušná částka. V Hollywoodu se taková částka zaplatí jednomu herci. Nebo patentem na velkofilmy se pyšní jen Hollywood? Film nelze škatulkovat označením velkofilm. Je cosi shnilého v tom pojmu. Něco jako by nám říkalo, že okázalá pompéznost a strhující akce je víc než nápad a myšlenka. Finance plynoucí do filmu mají jít na vypíchnutí nápadů a myšlenek a ne na zakrytí faktu, že myšlenku nemáme a čímsi jí nahrazujeme. Něčím, co se skrývá pod vějičkou velkofilmu. Termín velkofilm škodí kinematografii. ………… Není pravda, že film je špatně zahraný. Objevují se zde kvalitní výkony Petroniuse (Boguslaw Linda) a Nera (Michal Bajor). Jejich rozhovory o umění, životě a politice jsou vtipné a zároveň mrazivé. Nějak takto jsem si Nerona skutečně představoval (jen trochu hezčího :-) ). Už jsem jen čekal, kdy začne předvádět své další talenty. Zejména šermířské a vozatajské schopnosti a herectví. Mimochodem nepodařilo se nikdy zjistit, jak požár vzniknul. Zapálení na příkaz Nerona je jen jedna z hypotéz. Skvělá je i postava Chilona. Jeho přetvářka, úlisnost a udavačství probouzí v člověku největší opovržení a jakousi formu strachu. Pravda, že další postavy tak výrazné nebyly. Herectví ale nahrazovali přirozeností, což pomáhá autenticitě. Chování jejich postav zůstávalo věrohodné. Počáteční zápletka jednostranně nuceného románku postupně vystřídává stupňované napětí spojené s politickou represí křesťanské komunity. Předhození lvům byl pro mě jeden z neúděsnějších filmových zážitků. Režisér se velmi citlivě snaží o postupné seznamování diváka s životem křesťanů. Rozhodně nejde o nějakou násilnou propagaci náboženství. Přesto jak se děj chýlí ke konci, několika drobných klišé se dočkáme. V očích nevěřícího diváka tak film v ten moment trochu ztrácí na hodnotě. Ale není to o tom, že by tam někdo někoho bušil 2 hodiny Biblí do hlavy a vyhrožoval peklem. Je to předně popis historické události se zaměřením na určité věci. Fakt, že obsah filmu, je jednoznačnou ódou na počátky křesťanství, nelze zakrýt a ani se o to nikdo nesnaží. Křesťanská víra v kontrastu se zhýralým prostopášným životem římských patriciů a císařského dvora působí jako něco nadpozemsky krásného. Není divu, že nové náboženství rychle nabíralo na popularitě, zejména pak u občanů neřímského původu, jichž byla v impériu většina. Přesto snímek vyznívá poněkud jednostranně. I Římané žili zbožný život a vyznávali duchovní hodnoty. Pozitivní stránka římského náboženství není zmíněna. Chování v císařském paláci bylo na hony vzdálené životu prostého občana, který se bohů bál a modlil se k nim. Společenský vývoj dal ale nakonec křesťanství za pravdu. Škoda, že křesťanství se po pár staletích institucionalizovalo. Jedna církev v určitou dobu měla takovou moc, že ovládla duchovní svět celé Evropy. Šíření víry se stalo šířením lásky k církvi. I zatoužila brzy církev i po moci světské. Nárokovala si majetek i právo na rozum. Měla dominantní politický vliv. Církevní schizmata, křížové výpravy a inkvizice, neměly nic společného s počáteční křesťanskou vírou a nadějí na lepší spravedlivější svět, ve kterém jsou si všichni lidé rovni, s nadějí kterou šířili křesťané ve filmu Quo Vadis. 72% () (méně) (více)