Quo vadis
Režie:
Jerzy KawalerowiczScénář:
Jerzy KawalerowiczKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Paweł Deląg, Magdalena Mielcarz, Bogusław Linda, Michał Bajor, Jerzy Trela, Franciszek Pieczka, Krzysztof Majchrzak, Rafał Kubacki, Andrzej Tomecki (více)Obsahy(1)
Známý román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze "Quo vadis", který vypráví o osudech prvních křesťanů ve starověkém Římě, již několikrát posloužil jako předloha pro filmové zpracování. V roce 2001 ho převedl na filmové plátno režisér Jerzy Kawalerowicz. Jeho rozsáhlá, historicky laděná freska představovala v dějinách polské kinematografie ve své době nejnáročnější a nejdražší filmový projekt. Jedním z hlavních hrdinů melodramaticky laděného příběhu je mladý patricij a římský důstojník Marcus Vinicius, jenž se po třech letech vrací z války do Říma a přitom se náhodně zamiluje do krásné cizinky. Plavovlasá Lygie je královská dcera ze slovanského kmene, která zůstává na císařském dvoře držena jako rukojmí. Zamilovaný Marcus se ji pokusí ze zajetí zachránit a získat pro sebe. Lygie však nechce být jen jeho konkubínou, a proto uprchne a ukrývá se v křesťanské komunitě… Děj se odehrává na pozadí bouřlivého dění v antickém Římě (v letech 54–68 našeho letopočtu) za císaře Nera, se všemi protiklady a příznaky doby. Stále populárnější nové křesťanské náboženství, které nabízí posmrtný život a požaduje přísnější morálku, větší pochopení a toleranci mezi lidmi, musí být nenáviděné v prostředí, kde vládne krutost a nadřazenost. Dalšími výraznými postavami příběhu jsou inteligentní a požitkářský básník Petronius, blázen a krutovládce Nero a řecký filozof a podvodník Chilon... Jerzy Kawalerowicz tento výpravný historický velkofilm připravoval sedm let (kromě polských exteriérů se natáčelo například ve Francii, Římě a Tunisu), své režijní pojetí přirovnal k dantovské tragédii, v níž nakonec vítězí víra a láska. Do hlavních rolí obsadil řadu vynikajících polských herců. Postavu Marcuse Vinicia ztělesnil Pawel Delag, jeho přítele, bonvivánského básníka a sebejistého kritika společenských poměrů Petronia ztvárnil u nás dobře známý Boguslaw Linda, zatímco úlohu lstivého a krutého Nera hraje Michal Bajor. Nelze opomenout i další obsazení: zrádného a úskočného Chilona Chilonidese představuje Jerzy Trela, charismatického křesťanského apoštola Petra vytváří Franciszek Pieczka. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Najsilnejšou stránkou tohto poľského filmu sú jednoznačne dômyselné dialógy a charaktery postav, ktoré sa absolútne vymykajú hollywoodskej šablóne. Dokonca aj šialený Nero je tu vykreslený ako obeť mocenských intríg, ako rojko, ktorý je posadnutý túžbou dokázať čokoľvek veľké. Po vizuálnej stránke film pripomína skôr veľko-výpravné historické filmy zo 70-tých rokov, vzhľadom na to, že bol natočený len nedávno. ()
Nějak nemohu pochopit hodnocení tohoto polského velkofilmu tady na CSFD. Pokud mohu říct subjektivně za sebe, film se mi moc líbil a dlouho jsem uvažovala i o 4*, ale nakonec jsem se přiklonila k těm 3*, protože mi přišel možná trochu zbytečně dlouhý. Ale jinak jsem mu nemohla nic vytknout. Zaujal mě, nenudila jsem se a měl v sobě i cosi hlubšího. Quo vadis, domine ?... ()
Jako film je to opravdu slabé, ale určitá hodnota se mu upřít nedá. Z filmu nejde dost dobře říct, co bylo na předloze tak úžasného, že za ni dostal autor Nobelovku. Nicméně je to pořád celkem dobré pokoukání, trochu jiný pohled na starý Řím, než nám ukazuje Hollywood, který je mi bližší. Navíc umožní divákovi i hlubší zamyšlení, pokud je divák ochoten. Rozhodně minimálně výkon Boguslawa Lindy je (jako vždy) jistě dost dobrým důvodem ke shlédnutí tohohle filmu. ()
Upřímně se přiznám, že se my film líbil (narozdíl od našich kritiků), i když taťka poznamenal, že očekával větší maso. Škoda jen režisérova záměru minimalizovat násilné (=akční) scény. Davové scény nejsou zpracovány tak dokonale, jak by člověk očekával od tohoto režiséra, ale „zábavné hrátky“ s křesťany uspokojí naši násilnickou část. Předhození lvům je zpracováno opravdu dobře a živé pochodně jakbysmet. Nejlépe zahranými postavami jsou Petronius a Nero, což je logické, protože tyto figury nabízely největší potenciál a vystačili by na samostatný film. Petronius je vznešený patricij a básník, naproti tomu Imperátor a Bůh Nero je chvílemi statečný, zbabělý obávajíc se smrti a místy naprosto šílený. Nero krákorá, tančí, skládá básně, hraje na loutnu, zatímco jeho arbiter je mu rovnocenným soupeřem díky své inteligenci a duchapřítomnosti. Hlavní pár taky hraje dobře, ale jejich role nenabízí tolik co vedlejší postavy, mezi něž je nutno ještě připomenou křiváka a udavače Chilona. Hudba je vynikající, i když nedosahuje božskosti Miklose Rozsy. Je pravda, že většina filmu je točena příliš v detailu, přesto myslím, že kamera odvedla dobrou práci. Kritikům taky dost vadilo časté používání ateliérů, což mne milovníku starých velkofilmů vůbec nevadilo a rozhodně my to vyhovovalo více, než aby nové budovy vypadali jako tisíc let staré, jako ve filmu Gladiátor. Bohužel se k nám opět dostala zkrácená verze. ()
Na pomezí klasické pompéznosti a obyčejného televizního dramatu stojí zatím poslední Sienkiewiczova adaptace. Bylo jí uzavřeno první století s Quo Vadis (první verze se objevila už v roce 1902). Nyní na ramenech velice slušných výkonů i v ČR populárních herců Bogusława Lindy, Franciszka Pieczka a nádherné Agnieszky Wagner (1999, Všichni moji blízcí, 2000, Král sokolů, 2001, O ztracené lásce), je možné si opět připomenout Neronův příběh, který patří mezi neoblíbenější reprezentanty helénského světa. Slavné momenty jako rozpoznání ryby a obětování křesťanů v aréně je vhodné si stále připomínat pro jejich nadčasovost. Bohužel ale zklamává výkon Pawela Delaga a jemu podobných, kteří pomáhají filmu v hodnocení na záporné misce vah. ()
Reklama