Ptáci a lidé

V jednotlivostech skvělý film, ale v celku nefunkční. Líbila se mi ta pomalá poetická atmosféra (byť ne vždy s funkčním tempem, některé scény opravdu trvají déle než by měly), líbil se mi Audreyin koníček v poslouchání rozhovorů kolemjdoucích, skrze které se o těch návštěvnících hotelu něco dozvídá, ale ne z nějakého šmíráckého důvodu, ale z toho, že ji prostě zajímají životní osudy lidí, kteří se tam střídají a mnohdy je už ani nikdy v životě neuvidí a líbil se mi i ten fantasy prvek, který teda přijde zničehonic a bez jakéhokoli opodstatnění či hlubšího smyslu v celku, ale je příjemně osvěžující a svoboda je z něj vyloženě cítit, když nás dostane ven mimo uzavřené místnosti. Taky je to celé úžasně natočené a na mnoha záběrech je poznat, jak propracované ty záběry Ferran měla, ale obrovský problém je v tom, jak už jsem se snažil naznačit u té fantasy linky, že se tu všechno děje nezávisle na sobě, jako v podivném povídkovém filmu, kde se vše na konci nějak nutně spojí, ale tohle se snaží tvářit celistvě, takže tomu tu povídkovost moc neberu. Ano, je to hodně pocitový film, ale i pocitový film by měl stát na nějakém základu a ten má tenhle film bohužel strašně vratký. Nelituji, že jsem to viděl, prvků, co se mi v tom líbily, jsem si našel dost, ale kdyby tam ve finále všem explodovaly hlavy nebo mimozemšťani celý hotel unesli, vůbec by mě to nepřekvapilo. Lepší 3* (27.02.2023)

Bizarní, to je to správné slovo, kterým popsat zážitek z návštěvy této projekce. Byl to opravdu velmi originální úlet - ptačí úlet. Režisérka Pascale Ferran rozdělila film na dvě velké kapitoly a epilog. Nejdelší první kapitola nazvaná "Gary" udržuje diváka v neustálém napětí a očekávání kam to vlastně celé směřuje. Co když se člověk rozhodne ze dne na den všechno změnit? Tuto otázku si klade hlavní hrdina Gary a spolu s ním i divák. Druhá kapitola nazvaná "Audrey" je vyhrazená hotelové pokojské, která zažije opravdu nezvyklé události. Jako byste se rázem ocitli v nějakém jiném filmu. Celý příběh se zdá být naprosto podivný, ale v závěrečném "Epilogu" se vyklube náznak nějakého propojení obou kapitol. Pro mě zatím nejpodivnější film na tomto festivalu. Na závěr chci ještě zmínit jednu naprosto úchvatnou scénu z ptačí perspektivy (zase ti "ptáci") na noční pařížské letiště Roissy. MFF KV. (09.07.2014)

Nádherná kinematografie. Fascinující scény. Ale nemůžu jen tak přijmout, (spoiler) s jakými sympatiemi bych jakože měl přistupovat k muži, co opustí rodinu jen proto, že se mu v noci špatně dýchá a "cítí se jako rozpouštějící se kostka cukru" - nevadilo (by) mi to samo o sobě, ale na takové nastavení nechci mít našroubovaný tak čisťounký a nadějeplný (happy) end. (23.05.2016)

Roztomilý film, trošku ale malinko nejasný v proměně pokojské v ptáčka, ale jinak roztomilý, hravý... Jediná snad výtka - ptačí část filmu mohla být minimálně o dvacet minut kratší... krásné záběry, pokud nepracoval počítač a FX, tak velice věrně natočené záběry. Natočit tak pěkně ptáka? To klobouk dolů. (09.09.2014)

Existencialismus v ryzí ptačí podobě. Ze začátku tu vidíme sérii obyčejných lidských životů, u kterých převládá všudy přítomný zmar, který si před ostatními nechtějí připouštět. Pak se jedna uklizečka převtělí do ptáka a pozoruje tyto lidi, jak se chovají, když jsou sami. Je jasné, co je tím myšleno, ale znova bych podobný film vidět nemusel. Záběry nicméně zajímavé a Anaïs Demoustier klidně rád zase někde ocením. (09.03.2017)