Ptáci a lidé

Pokud přežijete první, trošku nudnější půlku, tak druhá je mnohem lepší. Neobyčejný film, o dvou obyčejných lidech, jejichž cesty se skríží až úplně na konci. S velmi vydařeným soundtrackem a na konci s pohledem tak trošku z ptačí perspektivy. Za sladkou Anais a hlavně za Davida Bowieho zvedám o jednu výš. (10.05.2016)

Nádherná kinematografie. Fascinující scény. Ale nemůžu jen tak přijmout, (spoiler) s jakými sympatiemi bych jakože měl přistupovat k muži, co opustí rodinu jen proto, že se mu v noci špatně dýchá a "cítí se jako rozpouštějící se kostka cukru" - nevadilo (by) mi to samo o sobě, ale na takové nastavení nechci mít našroubovaný tak čisťounký a nadějeplný (happy) end. (23.05.2016)

Myslím, že se z tohoto filmu dalo vytřískat o dost víc. Ten námět není vůbec špatný - dvěma lidem se během jednoho krátkého období naprosto změní život. Jenže bohužel celou dobu jsem měl pocit, že je to neskutečně utahané a že bych chtěl na postavy křičet, ať se něco děje, ať udělají cokoli jiného, než dělají. Fyzicky mě to nudilo. (08.10.2016)

Existencialismus v ryzí ptačí podobě. Ze začátku tu vidíme sérii obyčejných lidských životů, u kterých převládá všudy přítomný zmar, který si před ostatními nechtějí připouštět. Pak se jedna uklizečka převtělí do ptáka a pozoruje tyto lidi, jak se chovají, když jsou sami. Je jasné, co je tím myšleno, ale znova bych podobný film vidět nemusel. Záběry nicméně zajímavé a Anaïs Demoustier klidně rád zase někde ocením. (09.03.2017)

V jednotlivostech skvělý film, ale v celku nefunkční. Líbila se mi ta pomalá poetická atmosféra (byť ne vždy s funkčním tempem, některé scény opravdu trvají déle než by měly), líbil se mi Audreyin koníček v poslouchání rozhovorů kolemjdoucích, skrze které se o těch návštěvnících hotelu něco dozvídá, ale ne z nějakého šmíráckého důvodu, ale z toho, že ji prostě zajímají životní osudy lidí, kteří se tam střídají a mnohdy je už ani nikdy v životě neuvidí a líbil se mi i ten fantasy prvek, který teda přijde zničehonic a bez jakéhokoli opodstatnění či hlubšího smyslu v celku, ale je příjemně osvěžující a svoboda je z něj vyloženě cítit, když nás dostane ven mimo uzavřené místnosti. Taky je to celé úžasně natočené a na mnoha záběrech je poznat, jak propracované ty záběry Ferran měla, ale obrovský problém je v tom, jak už jsem se snažil naznačit u té fantasy linky, že se tu všechno děje nezávisle na sobě, jako v podivném povídkovém filmu, kde se vše na konci nějak nutně spojí, ale tohle se snaží tvářit celistvě, takže tomu tu povídkovost moc neberu. Ano, je to hodně pocitový film, ale i pocitový film by měl stát na nějakém základu a ten má tenhle film bohužel strašně vratký. Nelituji, že jsem to viděl, prvků, co se mi v tom líbily, jsem si našel dost, ale kdyby tam ve finále všem explodovaly hlavy nebo mimozemšťani celý hotel unesli, vůbec by mě to nepřekvapilo. Lepší 3* (27.02.2023)