Vinnetou - Poslední výstřel

Pokud jste podlehli nádhernému a takřka dětinskému patosu neohrožených hrdinů – osvíceného bělocha Old Shatterhanda a ještě osvíceného náčelníka Apačů Vinnetoua – pak jste dozajista vždy sledovali Poslední výstřel s podivným mrazením a tak trochu zatajeným dechem, podobně jako já... Protože jste věděli, co přijde. Je to asi lehce zparchantělé, ale Vinnetouova oběť pro mne navždy zůstane jedním z nejkrásnějších a nejsmutnějších filmových okažiků a ta retrospektiva, která následuje po ní... u té jsem vycedil tolik slzí, že by naplnily Rio Grande po okraj :o)). Poslední výstřel není kvalitní jen díky závěru, je to dobrodružný film se vším všudy a ta poslední rána do hrudi je jen dojemným završením památné série. Smekám skalp... (27.06.2004)

Ukončenie série v súlade s knihou, pričom hoci tá dobrodružno-akčná stránka tu nebola tak silná, ale bola veľmi silná emočne, samozrejme hlavne v súvislosti so záverom. Zároveň dôkaz toho, že ohnivá voda ničí úsudok v každom národe. A kto vie, čo zničilo úsudok dnešným progresívcom, ktorí v Nemecku prehlásili Vinnetoua za rasistického... (29.09.2022)

Poměrně překvapivé a efektní zakončení muselo ve své době způsobit nejednu zástavu srdce... Jenže dál už to taková sláva určitě nebyla, impotentní záporáci a jejich uvažování by urazilo nejednoho kapsáře z centra Prahy :-)). A navíc, vedlejší role se už jen trapně objevují bez náznaku své osobnosti. Proto je jediné štěstí, že tuhle scénáristickou břečku vzal pod svá bedra neskutečně dobrý Harald Reinl - ten to ustál. A pak taky konec, samozřejmě.... (14.10.2005)

Akce stíhá akci a tentokráte to bude smutné. Velmi smutné. Vinnetou pro mě samozřejmě jako kluka znamenal hodně, i dnes si rád zpestřím filmovou chvilku tím, že jej znovu vytáhnu na světlo a disk opatrně zasunu do přehrávače, abych se mohl kochat dokonale krásnou krajinou, vynikající hudbou a možná největším kamarádstvím filmového plátna. Poslední výstřel funguje jako poslední díl absolutně dokonale. Až si člověk říká, že mohl být klidně v pořádí 5. nebo 6. a ne už třetím. 100% (10.09.2020)

„Pije ohnivou vodu. Kdo pije, nedrží slovo!“ V r. 1965, kedy mal Posledný výstrel premiéru, som ešte nebol ani zďaleka na svete, ale dostal sa ku mne ako k dieťaťu/puberťákovi v 90. rokoch vďaka ustavičnému reprízovaniu na Nove. Takže Winnetouova smrť vo mne zanechala tragickú traumu na celý život. Z toho dôvodu filmu mnohé odpúšťam a na logické hovadiny sa pozerám s tolerantným úsmevom (banditi si večer, ešte sa len očividne zmráka, líhajú spať, zrazu do toho vtrhne Winnetou, začnú ho naháňať, strih, Winnetoua stále naháňajú a je jasný deň – to ho naháňali osem hodín v kuse?). Kladne hodnotím priamočiary príbeh s minimom postáv (oproti takému Pokladu na Striebornom jazere, ktorý bol pomaly až tímovkou), zaujímavého ústredného zloducha (ktorý je v rámci možností čestný, pochopiteľne až na to finálne svinstvo v skalách), prekrásnu výpravu, oči v dobrom ťahajúce (hoci z historického hľadiska azda absurdné) pestrofarebné kostýmy, veľkolepú akciu (bizarná scéna s plťami, kde správňak Old Shatterhand neváha zapáliť polovicu vodných tokov vo vtedajšej Amerike, aby dosiahol svoje), davové scény (na filme sa očividne nešetrilo). Trocha ma zaskočili početné (pseudo)humorné vsuvky (súvisiace prevažne so Samom Hawkensom). Ak tvorcovia vedeli, ako to chcú zakončiť, a to vedeli, mali to celé poňať o poznanie temnejšie od samého začiatku. Ale z nostalgie neviem ísť pod 4*. V r. 1998 vzniklo absurdné, 170-minútové (!) pokračovanie so 69-ročným (!!) Pierreom Briceom, vychádzajúce zo šialenej myšlienky, že guľka, ktorá Winnetoua zabila, ho v skutočnosti nezabila (!!!), ale celý čas žil v jaskyni (!!!!). (26.07.2020)