Star Wars: Vzestup Skywalkera

Rozhodně nejslabší z nejnovější trilogie - dvouhodinový slib od Disneyho, že už nikdy nikdo nebude muset u Star Wars přemýšlet a nehrozí, že by fanoušci měli zase trauma, jako když Ryan Johnson nabídl velmi mild sebereflexi jejich sekty. S tím je konec. Epizoda IX je jako by někdo vzal top 10 fanfiction a natočil podle nich film - scénář naprosto nefunkčně splácaný dohromady jen tak, aby 1) negoval nepopulární rozhodnutí předchozí epizody i za cenu narušení jakékoliv integrity a kontinuity série, 2) udělal co nejvíc cool věcí co nejvíc najednou v takovém sledu, aby nikdo neměl čas hledat nějaký smysl. Celý film působí jako ty robotické dialogy s archivními záběry Carrie Fisher - víte, že to nepasuje a zoufale se ždíme něco, co by v ideálním světě nepřišlo před publikum. Zároveň je to natočeno dost příšerně, kdy v bojových scénách jsou kvůli mizernému střihu a záběrování vidět stěží šmouhy věcí a vůbec ten film vypadá, že nebyl natočený pro plátna, ale pro iPhoney - pravděpodobně aby to šlo dát rychle na Disney +. Vůči VII jsem byl smířlivý, protože jsem chápal, že status quo je třeba nějak znovu-stanovit. VIII ukázalo alespoň náznak ochoty udělat se Star Wars něco zajímavého a díky hysterické reakci fandomu ten film začal být i sympatický. IX je ujištění, že Star Wars už se zajímavé nikdy pokoušet být nebudou. A já jim to věřím. PS: Když přišla jediná černá žena v celé sérii k jedinému černému muži a byli okamžitě zpárováni, nahlas jsem se zasmál. Žádné mezirasové fuj fuj jako minule, co tak naštvalo slušné fanoušky! A Kelly Marie Tran, která byla po osmičce rasistickými a šovinistickými idioty vyštvaná ze sociálních sítí, tu byla redukována na roli v pozadí, což přesahuje rovinu filmu a je odporné na etické a lidské rovině. A J.J. si dal dobrý pozor, aby většinu rozhodnutí dělali muži (Rey se rozhoduje jen emocemi a nikdy ne za skupinu, působí jako vedená pudy, nerozmýšlející se) - už tu není žádná zlá ženská s fialovými vlasy, co by upírala Po Dameronovi právo na to být středem vesmíru (a pro jistotu byl včleněn "no homo" plot, aby se zamezilo spekulacím). Osmička byla zajímavá tím, že jedním z jejích motivů byla autorita žen - devítka dělá vše proto, aby dala najevo, že nic takového už se nikdy řešit nebude. Disney si zkrátka udělal poctivě rešerši a pochopil, co se sluší a smí. Je ok, když si dají půlvteřinovou pusu dvě anonymní postavy stejného pohlaví, to je nutná SJW porce, aby se o něčem mluvilo, ale tím to rozhodně končí. A aby bylo jasno - mně by nevadilo, že ten film není woke a nízké hodnocení z toho přímo nevyplývá, ale něco jiného je, když aktivně maže předchozí motivy a celé dějové linie, aby takový mohl přestat být, aby měl klid. Když se pro něco rozhodnu, mám to dotáhnout do konce, ne ucuknout ze strachu před rozčilenými dětmi. Je to jen demonstrace širšího problému s celým tímhle filmem, který je ustrašený každou svou vteřinou a vynakládá veškerou energii na to, aby se vyhnul všemu, co by se fanouškům nelíbilo. Filmy točené tak, aby se líbily fanouškům, jsou většinou odsouzeny k tomu být špatné, protože filmový fanboy je asi nejhorší druh filmového diváka a uspokojovat ho je smrt umění a inteligence. V tomhle případě by bylo lepší vydat nějaký oficiální post na facebooku, který by jmenovat kanonizované fanteorie - nestálo by to 300 mega a splnilo by to účel asi líp. (18.12.2019) (méně) (více)

zkraje se omlouvám za určitou polopatičnost zde zaznamenaných prvních dojmů, respektive druhých, jelikož pachuť z technicky zpackané projekce odporně nadabované verze jsem si musel co nejdříve spravit opětovným zhlédnutím v kvalitních podmínkách a bez zmrzačení zvukové stopy dabingem. podařilo se. budu nakonec smířlivější, než bych býval byl ještě před pár dny a polopatičnost je vlastně takový nutný důsledek snah si touto cestou uspořádat myšlenky. ještě pro úplnost připomenu další podstatné ohledy, které ovlivňují mou perspektivu - jednak být fanouškem znamená nevyhnutelnou zaujalost a druhak sequelové filmy považuji za alternativní realitu, přičemž staré expandované univerzum (dnes jako "legends") považuji za 'správnější' verzi věcí a díky oběma těmto skutečnostem nesleduji tyto nové filmy tak přísným zrakem jako někteří jiní. a teď k samotným dojmům. ///// dalo se čekat, že to přesně takto dopadne. jediným překvapením je skutečnost, že i nedostatek tvůrčí odvahy a snaha hrát vše na jistotu může vyústit v tak rozpačitý a rozporuplný výsledek. ale je takový závěr nutně synonymní k tvůrčímu selhání? vezmu to z obecného hlediska. ///// zatímco většina čerstvých fan reakcí rodících se v přecitlivělé atmosféře krátce po premiéře se zdá postupovat od konkrétního k obecnému a po rozpitvání nepodstatných, náhodně vybraných detailů se teprve zobecňují závěry na celý film, potažmo celou trilogii, potažmo celou ságu (a v hardcore případech i celou soudobou kinematografii), já razím přístup přímo opačný. až po zevrubném uvážení všech obecných okolností cítím, že mohu spravedlivě posoudit vše, co vzniklo v jejich rámci. ironicky právě průběžná reflexe těchto okolností umožnila relativně snadno předpovědět, kudy se pravděpodobně bude závěr sequelové trilogie ubírat. ///// především bylo od počátku, tj. od EVII evidentní, že tvůrci oproti klasické šestici filmů změnili koncept, jak disponovat vyprávění na rozloze filmové trilogie. už ten cliffhanger to řekl jasně. Lucas vnímal jednotlivé filmy své ságy přesně tak, jak je pojmenoval, tedy jako 'epizody' serializovaného narativu, které plynule vyprávějí jeden dlouhý, epický a ve značné míře celistvý narativ (a vyjma narativní se to jasně projevovalo například i v rovině stylu), zatímco filmy sequelové trilogie - tak nějak nevyhnutelně - získaly daleko větší autonomii a tento fakt má dlouhý řetězec následků. ///// vysoce nadané režiséry-řemeslníky s drobným autorským přesahem si lze v Hollywoodu za dobrý peníz snadno najmout, ale režiséra-vizionáře schopného hned několikrát za kariéru ovlivnit běh a směřování světové kinematografie na inzerát neseženete. bez Lucase zkrátka není velkého plánu, kterému by se sága mohla podřídit a dosahovat koherentní podoby. velký plán sestavený úředníky Lucasfilmu, PR a marketingovými specialisty, by přeci byl ještě větší zlo než případný rozpor v kontinuitě, jelikož by ze hry předem vyloučil element tvůrčí svobody pro režiséry a scenáristy jednotlivých filmů a odsoudil jakékoliv dílo ke katastrofě. možná je pošetilé se nyní, po tolika letech, pohoršovat nad skutečností, že sequely nejsou do puntíku plánované coby jeden trojdílný film a vyvíjejí se namísto toho často velmi spontánně epizodu od epizody, když právě takový vývoj bylo nasnadě čekat už od okamžiku akvizice Lucasfilmu studiem Disney, a tím spíš by to bylo pošetilé s přihlédnutím k právě popsané skutečnosti, že jedinou alternativou by bylo detailní koncept pro celou trilogii předem vypracovat a najmout netalentované rutinéry beze špetky invence, aby jej následně otrocky zrealizovali. ne, alternativa je nemyslitelná. jinudy cesta nevedla. snad leda nechat celou ságu minulostí. ///// paradoxně, právě to, co hned prvnímu filmu novodobých Star Wars scházelo zdaleka nejvíce, byla invence. její nedostatek je přitom neslučitelný se Star Wars. za Lucasových časů se invencí neodmyslitelně vyznačoval každý film. na to jsem ostatně upozorňoval již v komentáři k předchozímu filmu ságy a drobnou útěchou mi budiž, že de facto stejný argument nedávno padl v memoárech Boba Igera jako důvod Lucasova rozčarování nad EVII. Rian Johnson tento neduh eliminoval, když v tolika směrech a při tolika příležitostech konfrontoval diváky s jejich očekáváním. nebál se rozlítit ani fanoušky svým přístupem, který podvracel formální, dá se řící až 'žánrové' požadavky a dokonce vychýlil i tematické těžiště Lucasovy původní myšlenkové koncepce reinterpretací pojmu rovnováhy v Síle a tím ovšem i fundamentálních pojmů dobra a zla. mnohým fanouškům příliš zaměstnaným dohadováním se o motivacích postav a jiných podružnostech tak uniklo, že ve filmu funguje docela jiná metafyzika, než tomu bylo kdykoliv dříve. ///// dalo se čekat a ostatně jsem to sám právě těmi slovy předpověděl, že Abramsovu tezi a Johnsonovu antitezi může následovat jedině syntéza obojího. syntéza obojího čerpající z obojího a přesto transformující obojí. film tomuto popisu nakonec opravdu odpovídá a potvrzuje mou hypotézu o změně přístupu k vyprávění napříč trilogií. změnu, kterou je v kritice nutno vzít v potaz. ///// směr(y) subtilně naznačený/é v EVII nebylo po Johnsonově vkladu možno nadále plynule následovat a autorská svéráz (a nepochybně i příliš svazující oddanost vůči fandomu) neumožnila ani Abramsovi věrně navázat na kolegu. tu a tam přeci navázal, například na linii postavy Poea Damerona na její cestě od pouhého hot shot pilota k uvážlivému vůdci, byť se na té cestě nedostal o mnoho dál. navázal na vnitřní konflikt a rozervanost Bena Sola, sužovaného výčitkami, pokoušeného ambicemi a bezradného, jak se postavit k záhadnému poutu mezi ním a jeho "protějškem v Síle". navázal i na inovativní propojení napříč prostorem mezi ním a Rey. co se však ústřední hrdinky týče, Abrams zahazuje všechny dosavadní náznaky, jakkoliv letmé, co se originu postavy týče, a tím i rozsáhlé sítě implikací s nimi spojené, a přichází s verzí, která sice v rámci filmu funguje, ale kterou předešlé snímky nepředpokládaly. horší než jakákoliv diskontinuita dějová je totiž diskontinuita ve vývoji postav, ač na okraj cítím nutnost dodat poznámku, že možná právě díky této diskontinuitě ve vývoji postav jsem si konečně oblíbil Finna. ///// krom nevěrohodnosti velkého odhalení hrdinčina původu a krom rozporů v kontinuitě napříč trilogií, které by to mohlo vyvolat, zamrzí i skutečnost, že připomene jednu z oněch bláznivějších fan teorií kolujících internety už od dob uvedení EVII. všechny podobné neduhy navíc podporují v průběhu filmu se stále rozšiřující distancovanost mezi filmem a divákem. přinejmenším na první zhlédnutí je tak těžké se vžít, tak těžké procítit, co je procítit třeba, má-li film zafungovat. vůbec se nedivím zklamání některých diváků a už vůbec se nedivím vlažným reakcím. ///// zcizující efekt bohužel zvýrazňuje i jinde málo podstatné okolnostní neduhy, jakým je bohužel právem napadaný fan servis, čili méně humpolácky řečeno okamžiky, kdy ohledy na fanoušky (a stejnou měrou na hatery) či přímo snahy vetřít se jim do přízně a násilné snahy vyhovět všem jejich často i rozporuplným požadavkům paradoxně narušují iluzi filmu a kazí dojem. například ústupek při odsunutí hatery nenáviděné Rose na okraj pozornosti ('zůstanu dřepět na základně a budu analyzovat technické plány zatímco vy opravdoví hrdinové letíte zachránit galaxii'), snaha vysvětlit Reyino výjimečné nadání v Síle i za cenu jisté ztráty uvěřitelnosti (jako kdyby snad kupříkladu Yodovo nadání kdy bylo nutno speciálně motivovat...), sebeironický komentář 'napraveného' Luka Skywalkera o zacházení s jedijskou zbraní s náležitou úctou, prachzbytečný poukaz na nepravděpodobnost manévru generálky Holdo, nebo nahrazení kritizovaného usoplence Huxe daleko autoritativnějším příkladem vojenského oficíra v případě generála Prydea, a další. ///// řeklo by se, že alespoň se na to hezky kouká, že? jak je u Star Wars pravidlem, a sequelovou trilogii protentokrát nevyjímaje, obrazy jsou to překrásné. ačkoliv je tedy podezírám z nekoncepčnosti, což je dojem vznikající z kontrastu k vizuálně rovněž strhující, ale navíc vizuálně promyšlené EVIII. co se dalo čekat. tohle byl vlastně typický Abrams, zběsilý bez byť jen chvilkového stání, hravý a nepokrytý při používání speciálních efektů coby atrakcí, vnímavý ke kráse pohyblivého obrazu při jeho rochnění si ve vnitrozáběrové montáži, odlescích a průhlech a často i toho všeho v jediném záběru. ačkoliv přeci jen o něco málo více tíhnu ke konceptuální režii obrazu, jak ji předvedl Johnson, nemohu popřít, že s citem pro vizuální krásu se na Abramsovy filmy tuze příjemně dívá a tento není výjimkou. radost ovšem mírně tlumí pocit, že EIX obrazem nevypráví. ukazuje sice mnohé, ale v příliš mnoha jiných podstatných věcech se spoléhá na dialog. což je o to horší, když repliky tak často 'šustí papírem'. ///// po tolika výtkách by se zdálo, že pro film nemám dobrého slova. ale stejně jako v minulých komentářích je tomu tak hlavně proto, že klady filmu jsou (mi) zřetelnější, zatímco méně zjevné neduhy je spíše nutno pojmenovat, chce-li se kdo s výzvami novodobých Star Wars kriticky vyrovnat. nakonec je mým hlavním úmyslem poukázat na skutečnost, že tvůrci měli svěřený úkol natolik limitovaný bezpočtem omezení vyplývajících z jeho samotné povahy, že i přes značné rozpaky mohu jejich práci vyhodnotit jako spíše úspěšnou. bylo přeci natolik nesnadné vyhovět tolika požadavkům spojeným s jednak funkčním i formálním uzavřením takto komplikovaně a hlavně nahodile vznikajícího vyprávění a přesto, představím-li si před očima checklist všech nároků, které film musel splnit, nemohu se nepodivit, že většinu opravdu zdárně splnil. checklist je to tak dlouhý a plný tak nemožných úkolů, až vzbuzuje určitou bázeň a přeneseně určitou benevolenci vůči výsledku. s tímto na paměti zkrátka nemohu film odsoudit. za nic... snad až na medaili pro Chewieho, to už bylo moc, heh. ///// snad jedna věc by se našla, kterou nemohu jen tak přejít. kterou nemohu oslabit žádným šikovným poukazem na okolnosti. bohužel je to věc dost podstatná. smysl toho všeho snažení. pamatovali tvůrci při všem tom usilování o vrcholný Star Wars film také na to, že by to mělo být... o něčem? Lucasovými filmy se Abrams inspiroval snad až příliš (nemluvě o "inspiraci" v komiksech Dark Empire). o tom už se napsaly stohy kritik. ale nezaznamenal jsem výtku, že jde vlastně výlučně o samé povrchní inspirace. tematicky se Abrams ochyluje. nepochybně ve snaze dodat vlastní vklad a přispět vlastní moudrostí. Johnson ostatně také, ale jeho příspěvek se alespoň vyznačuje určitou měrou obsahů a navíc hodnotných. nebudu se je raději ani pokoušet srovnat s Lucasovým mnohovrstevnatým a mytologickými inspiracemi obdařeným dílem, kde díky nepřebernému množství paralel kypí téměř každá scéna, každý záběr a každá věta dialogu bohatstvím implicitních významů. bez tohoto srovnání tvrdím, že EVIII má co nabídnout. ale Abramsova přispění? vyjma typicky disneyovského tematického motivu volby vlastního osudu aneb 'můžeš se stát, kým jen chceš nehledě na původ', které ostatně působivěji zpracovalo i Zootropolis, a tezovitých variací na témata potřebnosti naděje, pospolitosti a přátelství tu není mnoho co nabídnout. pohádka bez morálky je prázdná. ///// a přeci se vkradl jeden podstatný tematický motiv a rozlezl se po těle filmu jak nějaká infekce. tematický motiv oživování mrtvých, který z filmu čpí do té míry, až tím nechtěně cynicky znevažuje vůbec pojem smrti. vždyť jen ten zatracený Kylo Ren během filmu zemře hned čtyřikrát. potřebě lucasovsky optimistického závěru samozřejmě muselo být vyhověno, nicméně někteří mrtví měli být ponecháni jejich věčnému spánku. a tento soud mohu zobecnit a uplatnit jej na celou trilogii. šestým filmem se kruh uzavřel. sága rodu Skywalkerů byla úplná. Star Wars mohly a měly pokračovat jindy a jinde a staří hrdinové povstání se mohli a měli dočkat shledání a poslední rozlučkové mise v samostatně stojícím spin-offu (Rebels Forever: A Star Wars Story). ///// ovšem co v Lucasfilmu jednou zaseli, museli si sklidit. všechna, i ta nejmenší klopýtnutí na cestě k realizaci sequelové trilogie spolu zformovala ohromný kolos z překážek na cestě tuto pouť důstojně završit. nepřipadá mi ani trochu férové mít filmu za zlé, že v něj vyústila špatná rozhodnodnutí učiněná dlouhé roky před jeho vznikem a v jiných filmech. každá další nástavba je jedině natolik stabilní, jako podloží, na němž jí stavíte. sequelová trilogie si bohužel položila velmi chatrné základy na samotném začátku. je to stavba z tatooinského písku a hroutí se při sebenepatrnějším závanu pouštního větru. ///// hodnotit trilogii jako celek, musel bych ve svém hodnocení předvést temnou stranu Síly tak strašlivou, že by se i Palpatine zastyděl. hodnotit film jako samostatnou jednotku však umožňuje daleko větší shovívavost. okolnosti vzniku oslabí mnohé zde zmíněné výtky a další lze omluvit poukazem na fantastickou povahu fikčního světa. přednosti pak vystoupí na povrch a snímek si lze užít jako blockbusterovou zábavu se zajímavými postavami a několika docela dojemnými momenty. a vlastně, mně to stačí. žádat plnohodnotné pokračování Lucasova díla jsem označil za bláhovost už v komentářích k předchozím dvěma filmům, vždy na základě jiné pohnutky, a tak jsem jej tedy nežádal ani tentokrát. a nejspíš právě proto jsem byl... docela spokojen. (09.01.2020) (méně) (více)