Nebraska

„Obvykle má člověk zemřít, než začnou kroužit supi.“ Jak mě řídkodějové Děti moje naštvaly, tak mě Nebraska potěšila. Senilní válečný veterán tak trochu pije, tak trochu nemluví a tak trochu zapomíná. A teď uvěřil tomu, že vyhrál milion dolarů. Z typicky podvodného letáku adresovanému právě jemu. Párkrát to zkusí pěšky (výhra čeká v dalekém Lincolnu v Nebrasce), až jeho syn svolí, že ho za „výhrou“ doveze. A divák se tetelí blahem. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) a teď zase na cestách. Černobíle a sakra dobře. Alexander Payne svým postavám rozumí, i když jde o první film, pod kterým není podepsaný jako autor scénáře – ten je scenáristickým celovečerním debutem Boba Nelsona. I když si nevybírá snadné téma a mírně kritizuje i sociální stav americké společnosti, je sakra poutavý. Zároveň odhaluje a komentuje pokřivené vztahy, ať už mezi bývalými přáteli nebo (a to především) rodinou. Bruce Dern je málomluvný a výrazově střídmý, June Squibb jízlivá a pořádně výřečná. Společně táhnou několik nezapomenutelných scén (výtečná je ta na hřbitově, stejně jako zdánlivě zapomenuté konflikty s bývalým parťákem a navrch dokonalá krádež kompresoru, potěší i totálně natvrdlí bratranci a je toho mnohem víc). 85%. A Payneovi odpouštím předchozí „přešlap“ s Clooneym.. (09.09.2014)

Já být Woodym a měl bych za manželku Kate, tak se odstěhuji kamkoliv jinam a ještě daleko dřív než by začala rodina uvažovat, že mě někam umístí. Nebraska má duši a hloubku, která na vás tryská s každým momentem a situací, kterých se na této zvláštní road movie vyskytuje hezká řádka. Celá plejáda lidských charakterů, které vás budou v jednu chvíli iritovat, aby vzápětí zase jiní vyvolali na vaší tváři úsměv. Je to drama o stáří a to o velmi nepříjemném stáří a jestli chcete nebo ne, tak každý se tam jednou ocitneme tak jako Woody, který si s takovou zarputilostí toužil vyzvednout milionovou výhru. A proč? To je alfou a omegou celého filmu a v patřičném momentě se to dozvíte a věřte mně, myslím, že by jste reagovali stejně jako jeho syn David. Černobílé pojetí s vybroušeným vizuálem ještě víc zintenzivnil můj silný zážitek z celého filmu a jsem vděčná i za fakt neokoukaných herců, kteří hráli maximálně skvěle a výběr Bruce Derna pro roli Woodyho byla přímo trefou do černého. A ještě k tomu ten brilantní závěr.....to prostě nejde nedat pětihvězdu. Dýchla na mě komedie s podtónem smutku a nebo naopak ? (20.02.2014)

Tešil som sa dopredu na nový snímok Nebraska,ktorý vidieť dnes,je vzácnosť,najmä pre formu black and white,pričom očakávania sa naplnili zhruba do priemeru.Čo mňa vlastne v skutočnosti bavilo sú výkony June Squibb,ktorej matka Kate je výrazná postava s nepredvídateľným slovníkom,ktorý sa dobre počúva,zato fotrík Woody v podaní Bruca Derna je postavou,ktorá je zapamätania hodná pre celkový výraz jeho trápenia,ale výkon samotný je skôr nudný,synátor David v podaní Willa Forteho,pýtam sa,čo je to za herca,naposledy som ho videl v prúšvihu Bratia Solomonovci,tu nemá čo robiť,jeho herectvo je o ničom.Nominácia pre režiséra je príliš,tak asi do počtu.Snímok je strašne natiahnutý,niekedy nastáva nuda,tempo rozprávania je nezáživné.Kamera Papamichaela je aspoň čerešničkou na torte,ktorá zaujme svojim štýlom.Maximálne by som dal 4 nominácie. Ale odpočinúť si od dnešného Hollywoodu v nezávislom neobyčajnom snímku s dobrými hereckými výkonmi a kamerou,je správna voľba?Ja by som ich cestu absolvovať už nechcel... (30.03.2014)

Ako dôchodcovská naivita prinúti starého pána uveriť nanajvýš pofidérnemu letáku o výhre milióna dolárov, čo spôsobí v jeho chátrajúcom živote a v nudných životoch jeho rodiny nečakaný reštart. Nejde o absolútnu obrodu v zmysle celovečerného happyendu, ale skôr také ľudské zblíženie v horko-sladkých chvíľach, aké v lepšom prípade môžete poznať aj z reality. Od začiatku (konkrétne takmer od prvých krokov na krajnici) sprevádza hlavného hrdinu jeden zo synov, ktorý zjavne jeho signifikantné vlastnosti, ako dôverčivosť a submisívnosť, zdedil vo výdatnej miere. Postupne sa pridá zvyšok rodiny a to žiaľ nielen tej najbližšej a najmilšej. Zastavia sa totiž po ceste "za pokladom" v jeho rodnom mestečku plnom známych tvárí, ktoré sa zmenili iba natoľko, ako to má v moci čas, čiže charakter im nenarástol. "Výherca" sa chce logicky so svojím šťastím každému pochváliť. No a to má za následok zástup malomeštiakov túžiacich po koristi a teda zneužití situácie. Niet sa čomu čudovať, doteraz mali na starosti len vlastný majetok a miestne klebety. To musí byť predsa nuda a potom, peniaze chce každý. Najsilnejšiu iniciatívu v zatrhnutí tejto nepriaznivej situácie prejaví jeho manželka, sympatická stará pani, ktorá by bola možno rovnaká, keby odtiaľ kedysi neodišla. Ale kto vie. Takto si zaklebetí aspoň na cintoríne, kde jej nikto nebude odporovať, a zdržať sa dlho neplánuje. Ale to už sa vraciam späť v deji a všeobecne neviem prečo sa ho snažím tak detailne vyrozprávať, mali ste ma dávno zastaviť. Ale nie, vy už ma poznáte, som príliš tvrdohlavý, tak radšej so mnou pôjdete až do cieľa. A tam sa splní aspoň niečo z posledného sna starého Woodyho a my si spolu s ním budeme môcť (znovu) zažiť, aké je to, keď si rodič a dieťa vymieňajú miesto za volantom... (25.02.2014)

V mém ideálním světě je Nebraska typ filmu pro masy. Neokázale empatický, zdrženlivě vtipný, upřímný a citlivě vypointovaný příběh o stáří, smrti, vztahu otce a syna, zbytečném putování, které všemu dosavadnímu dává nečekaný nový smysl skrze zarputilé popření marnosti. Film podřízený plouživému biorytmu hlavní postavy, která není v pravém slova smyslu protagonistou, protože místo aktivity je spíše předmětem hovoru a jednání druhých. Neobyčejná krása Nebrasky je právě v pasivitě starce, který se nikdy nestane snadným objektem dojetí. Víme o něm málo a to, co o něm víme, je spíše rozporuplné. Payne tak musí s neobyčejnou vnímavostí pracovat se světem, kde chybí krásné a kladné postavy a převažují nedokonalí, stárnoucí a opuštění lidé. Výsledkem je lyricky podmanivé indie, které sugestivně pracuje s celkem krajiny i tvářemi hrdinů, ospalým rytmem i tím, čemu se tady trochu rýpavě říká "člověčinka". V případě Nebrasky jde ale skutečně o neokázale působivý pohled na "holé lidství". Paynovo černobílé vykoupení z naprosto opačně postaveného barvotisku Děti moje. [80%] (12.04.2014)