Labyrint: Útěk

Určitě znáte taky takové ty typické Čechy, že ano? Prostovlasá lopata s permanentně tupým výrazem a upoceným tílkem, co pravidelně každý večer uloží svoje nestandardně rýsované tělo do křesla, přes jehož opěradla přetékají sádelnaté odlivy, přes léty ovarem tvarované panděro přehodí orosenou plechovku pětiprocentní dvanáctky a za hlučného slintavého vysávání zbytků jídla ze zubů sleduje osmitisící díl Ordinačky, aby mohl následně na umaštěné klávesnici vášnivě diskutovat na tn.cz o osudu Babety. Tak takoví se asi horko těžko dostanou k nějaké literatuře a když se jich zeptáte, kdo to byl Husserl, tak jsou přesvědčeni, že to byl nějaký nacistický diktátor. Ač do této skupinky sice nepatřím, neboť vlasy mám hned tři, chlastám především odrůdové krabičáky a sleduji zásadně Ulici, tak knih jsem bohužel také moc nepřečetl. Vlastně jediná, kterou jsem přelouskal do konce, se jmenovala Vášnivá Alice a dva námořníci, ale když teď nad tím tak přemýšlím, vlastně to ani kniha nebyla. Na tento film jsem šel tedy absolutně nepřipraven, knižní předlohou a živou ženou nepolíben, takže bohužel nemohu srovnávat dvě naprosto odlišná média, jako to dělají zdejší kritici. Jak však lze vypozorovat z mého hodnocení, docela se mně to líbilo. Nemohu tomu nepřiznat atmosféru skutečně napínavou, alespoň v první polovině filmu, ale stejně tomu nemohu nepřiznat idiocii některých dialogů, jež byly zajímavé asi stejně, jak Pepa Novákojc z masny od naproti, kterej vypráví večer po šichtě Máni tu ultravtipnou story o tom, jak si při obsluhování zákazníka spletl hovězí kotletu s rychlovarnou konvicí. Cesty labyrintem mi dost často připomínaly moje cesty z hospody, kdy místo toho, abych dorazil domů, který je ve vedlejší ulici, jsem se zjevil ve třicet kilometrů vzdáleném bordelu. Tak si holt zaprcám, když už jsem tady. Jen velká škoda toho konce, kdy pro mě přišlo velké zklamání... 150 euro za mrdačku, co si budeme povídat. Ale zpět k filmu - dobrý! (17.09.2014)

"Prohlašuji labyrintový test za naprostý úspěch." Já bych tedy byl při hodnocení tohoto testu poněkud střízlivější, ale kdyby to byl můj projekt, tak bych si taky trošku přihřál polívečku. Ovšem být v pozici laboratorní krysy, tak bych zase trochu ubral. Já jsem totiž schopný zabloudit i v prosté chodbě s nouzovými východy po dvou metrech. Z tohoto rozlehlého komplexu bych se mohl dostat pouze jízdou na zmateném rmutovi, ale to nikoho nenapadlo, takže museli vyrazit po svých. Mě to tedy celkem zaujalo, chvílemi i pobavilo, ale přesto mám poněkud jinou představu o tom, co by jedna solidně vypadající dívka dokázala vyvolat, kdyby byla vyslána mezi zástupy nadržených mladíků. Úcta a respekt to asi nebudou. (08.08.2016)

Není to vůbec špatné. Zápletka samotná i její uchopení coby dobrodružné fantasy na pozadí psychologického soužití skupinky "vyvolených" zvládají udržovat pozornost po celou dobu v bdělých mezích, a přestože námět představuje pro dnešní dobu typický, ambiciózní "velkofilm pro mladé", vizuálně stylizovaná forma je často zastíněna komorními scénami, v nichž se vyostřují konflikty mezi postavami a tajemný labyrint je nám pouze popisně představován. A to je dobře, jelikož ani myšlenkové vyznění a ani akční vnitřek bludiště nemají dostatečný potenciál na to, aby se jimi divák propletl k velkému nevšednímu zážitku. Film tak brzy z hlavy vymizí, ale ta trocha, co v ní zanechá, je veskrze pozitivní. 65% (29.12.2014)

Juvenilní dystopické postapo (tak to zní sofistikovaně, že jo?), jenž je stejně primitivní jako dřevěný žebřík, který mládežníci zarputile odmítali použít. Ti hoši, přepečlivě nafintění a představující paletu všech barev, vůbec byli jacísi divní. Spousta drobných náznaků a především ta jejich netečnost směrem k dívce naznačovali, že po večerech se v proutěných chýších nehrálo jen sudoku a dáma, jenže tady o hledání sexuální identity nešlo a co je horší, o alegorii už vůbec ne.. Chvíli hra na strunu záhadnosti, pak už jen honění s robotickými pavoučky a pointa, která je stejně trapná jako když máte poluci na školním táboře a dozvíte se to až jako poslední ze třídy. Dávno nejsem cílová skupina, ale i kdybych byl, Ballovo bloudění v aktuální popularitě teen-survivalů by mě nechalo chladným. William Golding by hleděl, jakým směrem se vše stáčí. A Pán much? Ten si nad tím dole spokojeně mne ruce.. (14.01.2015)

Snad svůj koment napíšu tak, abych nijak zbytečně nespoilerovala. Je fakt, že jsem příliš nepochopila smysl toho, proč přesně je tam zavřeli a nechali svému osudu. Snad se víc dozvím v pokračování, přesto cítím, že mě tím bližším neobjasněním jejich situace trošilinku rozladili, ale co už no ... To, co jsem na plátně viděla, bylo vcelku napínavé, tajemné, dobrodružné ale i smutné, kdy tím rozezněli mou citlivou strunu. Nikde jsem nenašla nudné místo, dokonce mě překvapili i tím, že tam zbytečně nenacpali sladkou romantickou zápletku tak obvyklou u amerických filmů. To je příjemné plus! Taky obsazení mladých herců se povedlo. Labyrint je jedním z mála teenagerovských filmů, který mě bavil. (27.09.2014)