Unaveni sluncem

Více než polovinu filmu člověk sleduje bezstarostné dováděni jedné rodinky za slunného letního dne, hezké, ale jaksi bezvýznamné, to jsem si dlouhou dobu říkal, pak ovšem snímek odkryje svou pravou a vskutku geniální tvář a ty zdánlivě bezúčelné letní hrátky dostanou úplně jiný ráz, stejně jako podstata celého filmu. (16.03.2008)

Všechny ty veselé eskapády na ruské vsi,  s tankisty, rolníky, tetičkami a dalšími postavičkami, zpěvy aneb afektovaná ruská duše. Byl jsem opravdu unaven sluncem  a ruským způsobem vyprávění příběhu. Ale postupně si člověk zvykne a začne objevovat prostou dětskou krásu malé andělsky nevinné Nadi, složitou povahu její krásné mladé matky Marusji i nezlomný charakter hrdiny revoluce Kotova.  A když už jsem se nechal ukolébat, začnou se objevovat první cákance rudé na jinak veselém impresionistickém plátně, aby jej nakonec Michalkov nemilosrdně přemaloval na socialistický realismus. Kupředu levá! (30.10.2023)

Proslulá stalinská čistka, masová likvidace důstojnické elity sovětské armády. Jeden příběh. Atmosféra prosluněného venkovského domu z ruského románku, vše smíšeno: Sluncem zalitý „svátek stalinských vzducholodí“ (wtf? sic!), starý rudý hrdina přiženěný do klasické ruské vzdělané rodiny a její odchovanec coby agent NKVD. Soudruh Stalin nad tím vším jako takřka neexistující Velký Bratr září na nebi, jeho světlo proniká všude. Propletenost staré dobré Rusi s Rusí sovětskou personifikovaně vyjádřena na druhou, na třetí, na entou. Rozkošná dceruška dědičkou rudých i bílých. Její jméno je Naděje (Naděžda). Marusja = Moja Rossija? Dojem ze zpracování: Po celou dobu skvělá atmosféra, ale trochu mělčina, takže se nemohu ponořit do toho, co se mi předkládá (snad proto, že v tom nejsem doma). Poslední fáze to nejen dokonale vynahradí, ale také zpětně dodá hloubku předešlému příběhu. Mohli se jen trochu krotit se závěrem; dvojmo, trojmo nastavovaný konec by ušel, na pětkrát na šestkrát už je to trochu moc. Naopak celková délka nevadí. Uctívaný bolševický velitel trochu moc plakátový, zhrzený agent trochu moc nekonzistentní, ale tak to má být, aspoň na širé Rusi, matce rodné. Ještěže mi Hirnlego připomněla: duety otce (byť vypadá jako dědeček) s bezkonkurenční dcerou jsou v celém filmu tím nejhezčím. (20.07.2011)

Humorno-tragické ladenie, priam absurdné divadlo a pritom to nemá nič s absurditou spoločné, ide o krutú realitu. Gulagy a smrť, to je najčastejší osud ľudí žijúcich pod vládou Oceľového muža. A tí, ktorým sa podarilo prežiť nejako v ústraní aj tak strádali biedu. Výborná sonda do stalinistického režimu, hoci samozrejme príliš dlhá a mnohých divákov môže unudiť či odradiť. Nie je to však film určený širokým masám. (14.01.2022)

Geniálně geniální film. Aneb jak se taky dá kvůli zásadním dvaceti minutám na konci natočit dvě hodiny před tím. Půvabné, mrazivé, šokující dílko. Vzpomínám, k čemu to připodobnit. K Slavnostem sněženek a Saturninovi asi nejlíp. Schválně si představte, jak by najednou, do toho ticha a kozího mečení ve scéně, jak "bezdomovec s duší" v Kersku pouští kozy z chlíva, najednou naběhli estébáci a začali vyslýchat a mučit... Zatímco my jsme obdivovali výkon malého Andreje v Koljovi, Michalkov "objevil" svou dceru, a malá Nadezhda Mikhalkova exceluje svou přirozeností a odzbrojujícím úsměvem. Krásná kamera i barevné ladění do světlebíla, výborná hudba, pasující herci. Za tohle se míň než pět nedává. Jak mohlo proboha vzniknout pokračování? Mé první setkání s NM. (25.07.2016)