Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Jak by asi vypadaly scény z filmů Luise Buñuela, kdyby míval španělský surrealista k dispozici vyšší rozpočet s bohatší výpravou a stihl by se přesunout s oblíbenými večeřemi a schůzkami postav od nenápadného půvabu buržoazie s andělem zkázy až k totálně opulentní dekadenci? ... S britským režisérem Peterem Greenawayem jsem se už setkal díky Fallům, které jsem i přes originální námět, formu a nápady přijal rozpačitěji, ovšem tímto počinem mě přes veškeré obavy dostal. Místy až nechutně odpudivému ději plnému dekadence, chronického obžerství, nízkých pudů, povrchního luxusu a žárlivosti s pomstou ab absurdum, se dostalo díky Greenawayovi na oplátku i stejně luxusního audiovizuálního provedení. Už v úvodní scéně mě chytla atmosféra a přes hořkou pachuť a nejeden moment šoku mě tohle absurdní podobenství v surrealistickém hávu často fascinovalo. Dynamické barevné obrazy, přímo nebeská Nymanova hudba a rytmicky přesně gradovaný děj vytvářejí z toho dílka nádherně vybroušenou estetickou záležitost. Plus ti herci! Živelný Michael Gambon trousící neskutečným způsobem své okázale užvaněné monology celému filmu jednoznačně kraluje, ale nelze přehlédnout ani Helen Mirren snad v každé scéně v zcela jiném, originálním účesu a kostýmu a výjimečně mě dostal (byť na menším prostoru oproti „zloděju“ Gambonovi) i Richard Bohringer, který zde se stylizovanou absurditou předvedl v roli kuchaře přesně to, co mi u jeho „nezáživných“ výkonech v Mockyho filmech vždy chybělo – až si říkám, že mu zřejmě dopomohla i angličtina, ve které se doma necítil a již samotný divný přízvuk s lámavou výslovností mu hrál při ztvárnění postavy v divném panoptiku do karet. Já bych tedy do tohoto panoptika s nevšední hostinou nechtěl vkročit ani na půl minuty, ale sledovat to přes originální vizuál a hudbu evokující staré mistry? Ani na chvíli jsem se neodtrhl ! [90%] (16.05.2023)

Tak s týmto filmom mám problém. Nie s hodnotením. Tam je to jasné. Tento film podľa mňa nemusel a nemal byť nakrútený. Nie je pre divákov, ale pre pocit uspokojenia tvorcov, čo a ako dokážu. Akurát si nevšimli, že diváci to musia zaplatiť. Inak ich už žiaden producent na režisérsku stoličku nepustí. Komentovať prakticky nemám čo. Je to krásne naaranžované, vymyslené i zahrané (Michael Gambon nie je herec, to je priam živel). Ale je to tiež samoúčelné, zvrátené a v konečnom dôsledku prázdne. (27.06.2013)

Hodně zajímavý snímek,který je mixem erotiky,dramatu a malinko také hororu.První půle filmu líčí vztah sadistického majitele restaurace Alberta,jeho krásné ženy Georginy,jejího nového milence Michaela,který je pravidelným návštěvníkem jejich restaurace a hostů,kteří večeří s nimi u společného stolu.Druhá půle pak o tom,co dokáže sadista,když zjistí nevěru své ženy a svých poddaných.Celý film doprovází ponurá a depresivní muzika,což je tedy veliké plus,navíc zajímavé obrazové podání snímku a uchvatné herecké výkony jsou opravdu fasinující...Závěr filmu pak nemá chybu.Jinak sem po celý film spíše hledal poentu ,kterou sem ani napodruhé nenašel.Možná je i chyba ji zde hledat... (25.08.2008)

Nedoporučila bych dívat se na tenhle film před jídlem nebo jakoukoliv společenskou akcí, kde bude třeba raut anebo před tím, než si uděláte "hezkej večer". Film nejspíš zasáhne i milovníky knih. A to se přitom celý odehrává jen na několika málo místech a většinu času (aspoň tak mi to přišlo) se děje pořád to samé, jen se mění den na jídelním lístku. Až po "odhalení" se děj začne posouvat a občas je to fakt síla. Do toho ještě ta barevná stylizace, kdy restaurace je červená tak, jako by byla politá krví a kuchyň zase občas vypadá jak zadní dvůr nějakého supermarketu. Ale nejvíc mi v paměti utkvěl asi hlavní hudební motiv, u některých scén jsem měla skoro husí kůži. 7/10 (29.10.2019)

Vizuálně zcela jistě fascinující a nápadité. Můj problém ovšem je, že Greenawayovi nedokážu věřit.. Mesiášsky mluví o nutnosti změny, vymanění se z vizuální negramotnosti a o příbězích, které ničí film. A já s ním v mnohém souhlasím, ale při sledování "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" jsem měl dojem, že se Greenaway nechává unášet a ovládat příběhem. Vizualita se mi pak jeví jenom jako působivá ilustrace.. A vedle toho si Greenaway dopomáhá velmi silnou a působivou hudbou. Podle mě nemůže být řeči o nějaké progresivní práci s jazykem média... Tento film je stále jenom ilustrovaný příběh se soundtrackem. Kdybych v hodnocení bral v úvahu, co o filmu říkal sám Greenaway, tak bych musel jít s hodnocením níž, protože jeho vysvětlení svých motivů pro využívání barev v různých scénách, se mi zdálo až neskutečně banální... (11.01.2011)