ソナチネ
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrají:
Takeši Kitano, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Tecu Watanabe, Aja Kokumai, Hóka Kinošita, Masanobu Kacumura, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima, Jódžin Hino (více)Obsahy(2)
„...že ty se nebojíš vlastní smrti, že? ... Ty jsi drsňák. Mám ráda drsňáky.“ „Nenosil bych zbraň, kdybych byl drsňák.“ „Ale střílí se ti tak snadno...“ „Protože se snadno vyděsím.“
Aniki Murakawa (Takeshi Kitano), zasloužilý jakuzák unavený životem ve stínu smrti, je v čele skupiny svým bossem vyslán na Okinawu pomoci spřátelenému klanu. Už od začátku ale celá akce smrdí, a když několik jeho mužů padne v přestřelce, odjíždí se zbytkem do odlehlého domku u moře, aby vyčkali dalších rozkazů. Tady odpočívají, hrají hry a dovádí na pláži. K Anikimu se po jednom incidentu přidává dívka a ten se zdá být po dlouhé době šťastný. Jenže skutečnost je jiná než se zdála a nic netušící Murakawa je od bezstarostné hry s frisbee opět vtažen se zbraní v ruce do hry, ve které už se mu nechce bojovat...
Čtvrtý film hvězdy japonské mediální scény a renesančního Takešiho Kitana, který své filmy nejen režíruje, ale obvykle v nich i hraje nezřídka hlavní role, střihá je a točí podle vlastního scénáře, je už psán zcela pevným rukopisem svého tvůrce. Míchá v sobě tiše prožívané emoce, statické záběry z odstupu, prolínané těmi jeřábovými záběry na strnule hledící tváře, hru střihu, hlubokou symboliku, zejména však všudypřítomnou poetiku přerušovanou akty násilí a neortodoxního humoru a v poslední řadě přítomnost moře i oceňovanou hudbu režisérova dvorního skladatele Joe Hisaishiho. Film díky své účasti na filmovém festivalu v Cannes mezinárodně upozornil na Kitanovu tvorbu a získal si hluboké uznání široké kritiky.
„Ale smrti se nebojíš...“ „Když se bojíš smrti tak dlouho, tak dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřel.“
(AlDelon)
Videa (1)
Recenze (50)
ソナチネ Film natočený podle svých vlastních pravidel. Neříkám, že jsem se u něj nudil nebo že je vyloženě špatný. Je prostě jiný, ale v dobrém slova smyslu a nelituji, že jsem ho viděl, ale už dopředu vím, že se na něj už nikdy znovu nepodívám. Co si myslím, že film sráží, tak jsou určitě statické akční sekvence, protože k tomuto filmu mi na mysli okamžitě vyskakuje 'killer' a 'a bittersweet life' a oba tyto filmy v tomto směru Sonatine poráží. Vypíchnul bych topení pomocí jeřábu, ruskou ruletu a skvělí hudební doprovod. ()
Sonatine se zprvu tváří jako "normální" nebo chcete-li "dobrá" gangsterka z prostředí, v němž smrt neznamená nic, ale za to čest, úcta a síla slova jsou nade vše. Není to žádný zázrak, ale dřív než se stačí do snímku vkrást nuda, projeví se nezaměnitelný Kitanův rukopis a film se začne ubírat nečekanými směry. Poznáme zcela nečekanou lidskou stránku drsných mafiánů. Byť to na sobě nedají znát, pocítíme silné emoce plynoucí z jejich prožívání. Film je hravý, dokáže být v jednu chvíli veselý a během okamžiku zase smutný až krutý... velmi povedené. 8/10 ()
Veľmi pôsobivý film. Kitano tu naplno rozvinul svoj štýl. Striedanie žánrov. Poetizácia hlavných postáv. Vtipné vsuvky a hlavne pôsobivá hudba. Kitanov hrdina prechádza krízou a rozmýšla o dôchodku, pretože práca zabijáka ho už nebaví. lenže je povolaní na akciu ktorú ochotne príjme a zoberie na nu aj svojich najlepších ľudí. Keď sa dostanú do otvorenej vojny gangov, ktorú vyprovokujú svojim príchodom odchádzajú na pokľudnú pláž a čakajú na správy s Tokya. Lenže nikto sa neozýva a jeden z gangov vyslal na nich nájomného zabijáka. Lenže ak si myslíte že celý film sa bude niesť v štýle ohnostroja ste na omyle. Chvíľe čakania si hlavný protagonisti spríjemňujú samími somarinami a tieto pasáže sú hravé, vtipne natočené a hlavne nepostrádajú určitú dávkou nadhľadu, absurdnosti a brutálnosti. Kitano sa ani tu nevyhýba násiliu a aj keď jeho oproti iným filmom pomenej stále sa môže pochváliť pár drsnými scénami. Tento kitanov film sa mi páčil a týmto som ukončil celú filmografiu Takeshiho Kitana. Videl som od neho všetky filmy a každý z jeho filmov má svoje čestné miesto v mojej zbierke. tak isto aj tento, Hudba, ktorá je ako vystrihnutá s nejakej exotickej kriminálky, statická kamera,ktorá sa skrátka vyživa vo svojej statickosti a exotické prostredie do ktorého sú zasadení sympatický hrdinovia, tvoria s tejto nezvyčajnej krimi veľmi zaujímavý film. ()
Bravurní yakuzácké drama, které dobylo Takeshi Kitanovi světový věhlas, není jen dalším filmem o válce gangů, ale hlavně nádhernou minimalistickou baladou o přátelství a opravdových osobnosti skrývajících se za pokerovými tvářemi gangsterů. Opět se můžete těšit na režisérův nezaměnitelný pomalý styl vyprávění, cit pro detail a také na jeho osobitý humor. ()
Reziser takeshi Kitano /Zatoichi, Autoreiji/ je znamy svojim pristupom k filmu, kde na jednej strane sa siri filmom brutalita japonskej Yakuzy a na druhej z filmu sa siri radost z filmovania, prijemna ludskost a komicke vsuvky. Jo, Kitano je povazovany za japonskeho Tarantina a coraz viac chapem preco. Pribeh nie je strhujuci, ale zachovava si nemenne tempo a par brutalnych prestreliek sa tiez najde. Dejova linia tuvsak je pritomna, len nie je tak v popredi. 70 % ()
Galerie (23)
Zajímavosti (5)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě málo známá kratičká scéna se záběrem na časem, pískem zaváté věci na pláži a slunečnice, se kterými si pohrává přímořský vánek. (AlDelon)
- „Slovo ‚sonatine‘ je termín z příručky pro ty, kteří se učí hře na piano. Je to váš bod rozhodnutí, jestli se chcete ubírat směrem klasické hudby nebo naopak hudby populární. Sonatine znamená to, že stojíte na místě důležitého a tísnivého rozhodnutí, stejně tak jako byl charakter Murakawy v tomto filmu dohnán do pozice, kde musí učinit rozhodnutí,“ prohlásil Takeši Kitano o názvu filmu a jeho významu. (AlDelon)
- „Sonatine otevírá obraz ryby proklaté šípem z harpuny, téměř to vypadá jako část nějakého uměleckého díla, či přímo celého plátna s malbou. Ta ryba, která byla takto naskrz napíchnutá, je Pyskoun vlnkovaný (anglicky Napoleon fish), který žil v obrovském množství v jižních vodách Japonska – ovšem poslední dobou jejich počty klesají a klesají. Přišlo mi, že to bude úderný výjev, říkal jsem si, že to vytvoří zřejmý kontrast, mít ve filmu překrásnou a nádherně zbarvenou rybu, jež se očividně nezdá k jídlu, probodnutou tím šípem. Zkrátka mě to najednou tak napadlo,“ prohlásil režisér Takeši Kitano. (AlDelon)
Reklama