Sonatine

Na ten zvláštní styl akčních krimi thrillerů Takešiho Kitana, jehož režisérský debut Ten chlap je magor! (1989) byl ještě mírně odlišný a stylově připomínal víc klasický neo-noir ze staré školy, si teprve přivykávám. Opět jednou zaskočen jsem dostal žánrovku v poněkud jiné podobě, než jsem očekával, nicméně oproti Říjnu 3:4, který mě nejenže hodně zklamal, ale v nejedné scéně doslova i znechutil, si mě tentokrát Kitano svým dalším svérázným devadesátkovým filmem dost získal a upoutal jako herec i režisér. Ještě zpočátku Sonatine vypadá jako vesměs tradiční gangsterka plná vzájemných vyjednávání, akce a radikálně řešených sporů v kruhu podsvětí. Postupně Kitano do dění navrstvuje gradující dávku nečekaných vtípků a žertíků, nimiž si gangsteři mimo jiné krátí čas během čekání na další pokyny a akci a já zjistil, že si tuhle svéráznost, která se snad nikdy nepřeklopí úplně do parodie, jen si poťouchle pohrává s absurdním a černým humorem, značně vychutnávám. Taky mě upoutaly ty dlouhé komorní scény, často i staticky snímané, přičemž o podobný styl se v kombinaci s absurdním humorem snaží v současnosti více režisérů, ale málokdy to na mě funguje tak, abych z toho neměl dojem čehosi spíše mdlého, než zábavného. Snad až na tu WTF hru v kruhu na pláži na jakési roboty(?), u níž jsem případný vtip nebo smysl nějak nepobral, mě zdejší humor převažně bavil, často přítomné tajuplné noční prostředí (přesně jako z noirů) přidávalo na stylové atmosféře a hromadné klaňačky před hotelovým vchodem patří k nezapomenutelným. Už teď jsem hodně zvědav a těším se na další Takešiho filmy, i kdybych to měl mít s jeho tvorbou nadále rozporuplně. [75%] (05.11.2022)

Kultová osobnosť Japonského filmu Takeši Kitano, je tvorca ktorého som zatiaľ registroval viacmenej ako herca. Jeho filmy ktoré sám natočil a napísal som videl pramálo. Táto gangsterská dráma plná krásnej farebnej kamery ale aj chladnej atmosféry mi prišla veľmi sympatická. Snímka je miestami krehká ako krieda a niekedy až krvavo vražedná, takže pri sledovaní som pociťoval schizofrenické stavy. Niekedy plné akcie inokedy zase statické a pomalé mi kvôli striedaniu až tak nesadlo. No niektoré scénky (ako napríklad falošná Ruská ruleta) mi vyrazili dych. (25.04.2017)

Extravagantný člen tokijskej yakuzy, Murakawa, bude vari čochvíľa so svojimi vernými mužmi vyslaný na misiu na Okinawu, aby doplnili spojenecké rady klanu Nakamatsov, ktorý údajne rozpútal vojnu proti konkurenčnému klanu Ananovcov, či dokonca ešte jestvuje i potenciálna možnosť zrovna v tom prostom význame, že obidve znepriatelené strany napokon čakajú iba na to, kedy už konečne medzi nimi zavládne ("(ne)definitívny") mier, čiže sa v podstate snáď automaticky ponúka otázka v tom zmysle, že tento protagonista by mal byť predsa akýmsi poslom dobrých správ, ktorý by mal skrátka ponúknuť nejaké「diplomatické riešenie」, aby jednoducho povedané: „Koza zostala celá a vlk sýty, alebo úplne opačne, čo poviete?” A to ešte ani zďaleka nie je všetko, čo by mal presne takýto ostrieľaný typ človeka v novom prostredí očakávať, však? • Kitanov akčný thriller síce mal veľmi kvalitne rozvinutú hlavnú myšlienku, a to predovšetkým v priebehu samého začiatku a rovnako tiež i na svojom konci, kedy už zväčša iba išiel v naprosto zavedených šľapajách, no, budiž, absolútne rešpektujem samotné finále aj s určitým dodatkom na samý záver, no akosi vôbec nemôžem preglgnúť stred tejto snímky, kedy som si buď pripadal, ako v japonskej obdobe reality šou Farma, alebo taktiež i niečo na takýto spôsob, že „Nevedieť sa spratať do kože, a preto budem vystrájať samé somariny, aby som tým zabil nudu,” čím divákovi vytvoril kompletne zvláštny pocit na duši, ktorý v konečnom dôsledku priamo vyústil do konečného zhodnotenia počinu do podoby 3*, keďže toto dané jadro, by som normálne povedal, že je až strašne nadbytočným, a to i napriek tomu, že v ňom vystupovala pôvabná žena, no so zbytočným, a k tomu i s často nevyužitým potenciálom, až by som miestami podotkol, že tam nemala vonkoncom čo hľadať!? • Áno, scenár je pravdepodobne tým najslabším článkom, prečo film nedrží kompaktne, ako celok, za to na strane druhej, má i mimoriadne zaujímavý, filmový plagát, je zručne a svižne nakrútený, a to prostredníctvom svojej obrazovej stránky, ktorú znovu sprostredkoval japonský kameraman, Kacumi Janagidžima, ktorého práca ma nedávno uchvátila i v kultovom spracovaní Battle Royale, kedy podal zrejme svoj najlepší, kameramanský výkon. A mimochodom, jedná sa o dvorného『Muža s kinoaparátom』, Takešiho Kitana, kde opäť nesmel chýbať ani začínajúci, dvorný herec, Susumu Teradžima, s čoraz väčším, hereckým priestorom... • Vidieť toto skromné dielko nepovažujem za veľkú stratu času, no súčasne ho vidieť v takejto podobe, znova rozhodne netúžim, to by som musel najskôr len vynechať citovanú, stredovú pasáž, ktorá mi vskutku prišla, ako z celkom iného, kinematografického diela.  (03.05.2023)

Reziser takeshi Kitano /Zatoichi, Autoreiji/ je znamy svojim pristupom k filmu, kde na jednej strane sa siri filmom brutalita japonskej Yakuzy a na druhej z filmu sa siri radost z filmovania, prijemna ludskost a komicke vsuvky. Jo, Kitano je povazovany za japonskeho Tarantina a coraz viac chapem preco. Pribeh nie je strhujuci, ale zachovava si nemenne tempo a par brutalnych prestreliek sa tiez najde. Dejova linia tuvsak je pritomna, len nie je tak v popredi. 70 % (01.03.2016)

Melancholická gangsterka, kterou bych potřeboval vidět ještě jednou. Hraní na pláži a celkově veselá nálada překvapivě dělá se zabijáků milé chlapíky, stejně tak romantická (?) podzápletka je hodně netradiční. Akce je krvavá a nekopromisní a o drsné vtípky taky není nouze. A Takeshi svým chováním připomíná mého strejdu (nemyslím střílení lidí). Když se bojíš smrti dlouho, dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřela. (31.05.2012)