Běž, chlapče, běž

Lze člověka dojmout bez citového vydírání? Jde. Chudák Srulík, ten si toho musel jako žid během války prožít, to by jeden brečel. Z malého hrdiny čiší ale takové životní odhodlání, že se ho sami cítíte. Navíc krásná kamera, uvěřitelné postavy, které se nesnaží na sebe strhnout pozornost. Scénář se s tím, že je hlavní postava dítě nemazlil, nechal ho si život a válku nespravedlivě vyžrat. Doporučuji se podívat v nedepresivním stádiu. (21.09.2014)

První záběry- zbědovaný chlapec v cárech hadrů bičovaný vánicí- byly tak silné, že mě napadlo, jestli to budu schopen dokoukat. Na(ne)štěstí to (příliš) brzy polevilo. Stalo se to stravitelným, ale vytratila se z toho ta prvotní síla. Místo ní přišla přehlídka černobílých figur- hodná, zlý, zlý, hodný, zlá... A heroické výkony chlapečka daleko za hranicí toho, čemu jsem ještě ochoten uvěřit. Rodilý Němec by neměl točit filmy o nacistické genocidě Židů. Zmítán výčitkami příliš tlačil na pilu. Ale herecké výkony obou hlavních dětských představitelů (jednovaječná dvojčata) bravurní. Chlapci si museli "užít". Skoro si až říkám, jestli by takové filmy měly děti vůbec točit..? Ze třetiny dostali kluci zabrat jako předloha Srulík. (04.03.2017)

Film mě, bohužel, dost zklamal. Snaha o násilně vyvolaný soucit, citové vydírání a stokrát ohraný příběh. Proč se pořád vracet do minulosti, když nám dnes hrozí stejné, ne-li horší nebezpečí. Už mě to zkrátka nebaví. Chtěla bych filmy o Evropankách znásilněných muslimskými migranty. O jejich obětech, kterých se nikdo nezastane. O kterých se dokonce ani nepíše a nevysílá, abychom nevybočili z politické korektnosti. Ne, mě už filmy z války nedojímají ani nebaví. Chci filmy o tragédiích dnešní doby. (24.02.2018)

Jeden z dalších mnoha příběhů přeživších židovských dětí. Film se odehrává povětšinou v lesích a na selských usedlostech, kde se chlapec po útějku z getha skývá. Z krátkých retrospektivních scén se dovídáme postupně celý příběh. Kamera umocňuje osamocení chlapce často záběrem velkých celků překrásné německé přírody. Podobně jako u Posledního cyklisty a Schindlerova seznamu přechází poslední scéna do současnosti. V samotném závěru filmu vidíme skutečného aktéra celého příběhu se svou současnou rodinou. . . . . . Hlavní roli Srulika ztvárnila jednovaječná dvojčata Kamil a Andrzej Tkaczovi. Filmovat začal Andrzej, ale režisér si pro náročnost přibrat i Kamila. Chlapci měli rozdělený natáčecí čas na dopoledne a odpoledne. Kamil měl jíst původně marcipánové šneky, ale nakonec režisér rozhodnul, že půjde o pravé. Při natáčení si tedy vkládá do úst opravdového šneka. (01.06.2014)

Fikcie nemám rád, medzi riadkami som postrehol diferencovanie Poliakov na dobrých a zlých od detí, sedliakov, lekárov, starých ľudi...a ich postoje k blížnemu ako kresťan resp. k židovi aj keď nevinnému dieťaťu. Od tém holokaustu si dlhšie oddýchnem, stále dookola to isté. Na poslednú tretinu som už stratil trpezlivosť a nedopozeral. (15.01.2019)