Popelka

Disneyovská infantilita a roztomilost v maximální možné dávce: zvířátka, písničky, komické postavičky (nejlépe všechno najednou); příběh redukovaný na základní osnovu (vždyť třeba prvních 20 minut se jenom honí myšky s kocourem). Stejně mne to ale bavilo a hlavně, já tu dokonalou klasickou ruční animaci prostě miluju. (17.04.2013)

V mnoha ohledech je to velice příjemná a milá pohádka, ještě z dob, kdy Disney dělalo pohádky co byly opravdu pohádky a rozhodně jsem u ní rád strávil čas, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě to spíš nudilo. A to i vzhledem k té velmi příjemné stopáži. On je hlavně problém v tom, že je tu vše strašně roztahané a než to začne o něčem být, je už půlka filmu pomalu v háji. Chybí tomu něco pořádného, tohle je místy takové dost unylé a z toho důvodu nemůžu dát víc, jak průměrné hodnocení. I když mi to asi i sedlo víc jak prapůvodní Pinocchio... 3* (19.01.2023)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

Nádherná animace, nestárnoucí příběh, ale stejně jako u většiny Disneyovek mi vadí přemíra roztomilých scén se zvířátky, přehnaná dětinskost a hrozně slabá zápletka (princ vůbec nefunguje jako osobnost). Především ale bolí zvířátka, na ty sympatické ptáčky a myšky a pejsky a koníky jsem doslova alergická. (Když Popelka, tak česká - nezáleží na tom, která. Protože dle mého názoru k Popelce patří trocha i té temnoty.) PS: A mé relativně nízké hodnocení je částečně i důsledkem toho, že na tyto pohádky už jsem trochu ve špatném věku. (09.08.2012)

Po všech stránkách příjemná podívaná s animací, jež stále dokáže okouzlit, a s jednoduchým příběhem okořeněným nezávadným humorem a honičkami myší a kocoura Lucifera, které se očividně inspirovaly u Toma a Jerryho. Překvapila mě (na poměry disneyovek určitě) lehce erotická scéna ranního oblékání, při níž Popelku vidíme sice zezadu a "jen" od lopatek výš, nicméně je nahoře bez a bezstarostně si přitom prozpěvuje. Zřejmě aby si také tatínkové v kině něco užili. (08.08.2015)