Stockholm

Tak tento film sa nádherne pohral s mojimi pocitmi. V prvej polovici to boli dvaja ľudia, ktorí mi boli nesmierne sympatickí a bavili ma. V druhej polovici nebolo väčšej podivínky a väčšieho chrapúňa. Ani sama neviem, kto mi za svetla viac liezol na nervy ... ona či on ... a komu mám vlastne veriť. Nádherný vizuál, dobrí herci, výborné dialógy a zaujímavý príbeh, ktorý pokračuje vo vašej hlave. (07.07.2016)

Dost zvláštní film, jenž mě zmátl už samotným názvem. Říkal jsem si pořád, kdy už ji teda sakra unese. Vždyť za ní pořád jen běhá, žvaní, dělá kraviny a balí ji všemi normálními i trapnými způsoby. Až mi došlo, že šlo o účel a netradiční pojetí Stockholmského syndromu, které mě ale úplně nechytilo za srdce. (05.03.2024)

Ouu. To bylo. Nápadité, zábavné, hezky „vystylované“- jak vizuálně tak zvukově. (Scéna s výtahem a hudbou byla hodně povedená.) Skvělý scénář, dialogy i herci. Snímek měl spád Jediná věc mi malinko vadí, že je tak málo vysvětlivek okolo všeho toho co se stalo. Chtěla bych prostě vědět víc. Ale možná i v tom má tenhle film to kouzlo, člověk se vlastně nedoví nic. Nic o tom co bylo, co bude a když se nad tím zamyslím, tak i to, co bylo ve filmu je vlastně možné pochopit z několika úhlů pohledu. Každý se vlastně asi udělá trochu jinou představu, dospěje k trochu jinému závěru, ale najde si v tom prostě „ to svoje“. Já nejsem člověk co si rád věci domýšlí, co hádá jak by něco mohlo být, takže teď trochu váhám jestli dát pět hvězdiček, ke kterým to směřovalo (zejména pak někdy od poloviny filmu), nebo jen čtyři. Rozhodně ale doporučuji ke shlédnutí. Docela by mě zajímalo jakými všemi možnými způsoby si různí lidi tenhle film vyložili, jak ho pochopili… myslím že bych se i já pak mohla dívat na to co ve snímku bylo trochu jinak….a konečně možná ne jen na to co bylo ve filmu, ale na mezilidské vztahy vůbec. (A teď nemyslím, jen tenhle konkrétní „typ vztahu/situaci“.) Kdybyste měl někdo náladu, čas a chuť, tak bych byla otevřená debatě, nebo prostě jen výměně názorů a náhledů na tenhle film :) Slabších pět. (29.08.2015)

Stockholm je (ale jen první hodinu), název zcela zavádějící. Hra na kočku a myš, mezi mladým klukem a dívkou, kteří se potkají v nočním klubu, totiž probíhá v Madridu...Je to jeden dlouhý, někdy i únavně flirtující, chytrý a vnímavý dialog v reálném čase, než dojde k téměř nepostřehnutelnému hřmění, které signalizuje zlom a vynořuje se možná jiný význam filmu - "Stockholmský syndrom". Konec proběhl jako dialog-free, téměř pomalým až baletním pohybem...a já si podepřel smutně bradu a mlčel taky. (20.10.2015)

„Muži jsou prasata.“ - Jsme romantici.“ - „Tomuhle říkáš romantika?“ - „Ano. Hledáme lásku úplně všude, nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný.“ - „Takže v nás 2 věříš nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný?“ - „Kdybys jen věděla, jak moc v nás 2 věřím.“ Ale myslí to vážně? Není vše, co řekne, pouhá lež? A co dívka, neskrývá něco? Během společně strávené noci a rána se ti 2 o sobě mohou hodně dozvědět, nebo třeba také skoro nic…Pravda, zpočátku mi mladík, který sršel až nezdravou sebejistotou, příliš sympatický nebyl, ale postupně se to změnilo. Bavilo mě totiž jejich povídání. V jednoduchých dialozích může být síla, pokud mají šťávu a funguje chemie mezi postavami…a to je případ i tohoto filmu. Zároveň se mi líbilo, jak jsem si nemohl být zcela jistý, kam se příběh vyvine. Tím spíš, že ráno „po“ není z „nejromantičtějších“. A pak přijde závěr…po něm vám sice film v hlavě dlouho zůstane, ale o dívce toho víte příliš málo na to, abyste pochopili, proč přesně to udělala. Kvůli tomu „jen“ silné 4*, jinak velká spokojenost. (06.10.2019)