Temné kouty

Zmizelou stejné autorky Gillian Flynn nechejme stranou. Ano, uznávám, je to (na plátně) trochu jiná liga. Sedmiletá Libby byla zmatená, byla vyděšená. Po masakru, při kterém naposledy vydechly její dvě starší sestry a matka, ukázala na bratra Bena. Jeho obhajoba se s ohledem na jeho aktuální lhostejnost a zhrzenost bortila jako domeček z karet, na desítky let se tak jeho nejbližší přítelkyní stala vězeňská cela. I Libby je uvězněná, jen docela jinak. Vzpomínky nejsou až tak hluboko pohřbené, rány zdaleka nezhojené, navíc jí proflákaný život (nálepku oběti zpeněžila dokonale) donutí přidat něco do už léta nuzného rozpočtu. A jak je patrné od začátku, asi se před téměř třiceti lety stalo všechno trochu jinak. Temné kouty nejsou klasická detektivka, předkládá se nám spíš psychologické drama. Škoda nicméně, že tu máme od každého trochu. Potenciál přitom byl. Ani s podivnou skupinou samozvaných detektivů se tu moc nepracuje. Postav se objevuje a zase mizí hodně. Přehled jsem ale měl; to, že Flynn nenapsala také scénář, je nicméně cítit. Do 100 minut se toho příliš nevejde, navíc David Fincher je jenom jeden. Takže leccos působí roztěkaně, uspěchaně a divák se jen málokdy může zapojit do pátrání po tom, jak to vlastně tehdy bylo. Tvůrci střídají dvě časové roviny (první současná se soustředěnou Theron, druhá, kterak se jedna rodina snaží udržet nad vodou), lákají obě zhruba stejně. Věčně nabroušená Charlize Theron je znovu bezchybná, škoda, že je její sobecká postava vlastně hlavně právě sobecká (paradoxní je, že samotná herečka také vyrostla na farmě mezi zvířaty a že její matka v sebeobraně smrtelně postřelila jejího otce). Závěr překvapí, stejně jako překvapí jeho až „absurdnost“, když se na to podíváme skutečně nezaslepenou optikou. Do vnitřního světa postav nepronikneme zdaleka tolik, jak bychom mohli. Očividně (dle názorů mnohých, sám jsem knihu nečetl) si čtenáři pošmákli víc. Troufám si tvrdit, že za lecčím stojí režisér Gilles Paquet-Brenner, který je odtažitý a nevyužil cynismus a vnitřní boj několika postav. I přes tuhle všechnu kritiku mi nicméně výsledek sedl. Nejsou to zdaleka hvězdné čtyři hvězdy, ale nakonec mi tak nějak pasují víc. (27.06.2015)

Naprosto nezajímavá a unylá adaptace doplácí především na osobu režiséra a scenáristy, který se držel až moc při zemi. Je sice fajn, že Paquet-Brenner zachoval podobnou narativní strukturu jako Flynn, tedy střídání současnosti s flashbacky, jenže na rozdíl od knihy to příliš nefunguje, protože tu absentuje jakékoli napětí. Zatímco v knize čtenář do poslední chvíle netušil, jak se vše vlastně odehrálo a kdo je vrah, ve filmu je od prvního momentu jasné, kdo pachatelem není. Postavy bohužel nemají žádný velký vývoj a vše se odehrává ve vytyčených žánrových mantinelech, takže tvůrce zkrátka nemá čím překvapit, natožpak šokovat. Vytýkat mu, že by byly nesympatické, je nefér, protože stejné je to i v knize. Také tu zásadně chybí onen jízlivý a ironický humor, kterého je kniha plná a v potřebných chvílích těžký příběh odlehčí. Paquet-Brenner se zkrátka bere moc vážně a rád by asi natočil kvalitní a temnou kriminálku, daří se mu to ale jen částečně. Na ryze průměrné úrovni tak film drží zejména herci, kteří sice nemají moc co hrát, ale je vidět, že do rolí dávají maximum. Theron se do úlohy zlomené a nevyrovnané ženy hodí a je příjemně civilní, Grace Moretz je naopak jako vypočítavá "mrška" výborná a taktéž zbytek obsazení je velmi dobrý. Je opravdu škoda, že to celé je tak strašně nezáživné, nudné a bez nápadu, protože výsledek pak působí víc než co jiného jako solidní televizní film. To je na adaptaci tak výborné knihy se zajímavým tématem dost málo. 50% (18.06.2015)

Z počátku se poměrně v rychlým časovým sledu střídala dvě pásma, takže jsem potřeboval chvilku na orientaci a seznámení se s postavama jak v čase současném, tak ve flashbackové části. Naštěstí postav není tolik a nový příchází postupem času, takže orientace v příběhu je mnohem lepší a rychlejší než třeba v pařížském metru. Hodně dlouhou dobu se film soustředí na odkrývání nových skutečností jednoho brutálního zločinu. Vše sleduješ s pozice Libby a do odkrývání filmařských karet jsou zapojený i vzájemné vztahy hlavních postav a šikovně si s tebou filmaři hrají na cestu z thrilleru do psycholgie a zase zpět. Za nejemotivnější část filmu označuji jednoznačně závěr, který mě těžce rozcuchal. Svůj podíl na kvalitním filmovým zážitku mají i luxusní herecký výkony ústředního tandemu Chloë/Chlarlize. Pokud v Chloë budeš hledat roztomilou holčičku, tak bych spíš doporuči jehlu v kupce sena, tam ta šance na nález je rozhodně vyšší a Charlize ? Už po druhý mně tento rok dokázala jak talentovaná je to herečka, ona není nijak výrázná v gestech nebo fyzckým herectví, ale prostě tě uhrane a každou scénu ji sežereš. Nejradši bych přenechal rozhodování zda čtyři či pět vyznavači bydlení v sudu, jistému panu Díogenésovi, ale čas nevrátíš, tak si musím poradit sám. (09.06.2015)

Druhá zadaptovaná kniha od Gillian Flynn. Ale zatímco Zmizelá atmosférou recyklovanou z Muži, kteří nenávidí ženy až moc, Temné kouty jsou unylou podívanou, která nedokáže vtáhnout do děje. Herci působí, jako kdyby zabíjeli čas mezi rolemi v lepších projektech. Film postrádá napětí i jakýkoliv zapamatovatelný moment. Postavy jsou nezajímavé a budou vám ukradené, a nepomůžou vám v tom ani Chloë Moretz a Charlie Theron. (18.06.2015)

Detektívka, ktorá by chcela byť psychologickou drámou. Psychologická dráma, ktorá by chcela byť chladnou, temnou detektívkou. Vo výsledku však z každého trochu, ale ani jedno poriadne. Príbeh síce výborný, komplexný a všetky postavy v ňom majú pre svoje činy odôvodnenú motiváciu, to všetko však vychádza z vynikajúcej knižnej predlohy, film tento potenciál nijako výrazne nevyužil. Ako detektívke tomu totiž chýba potrebná dávka napätia, nakoľko línia zo súčasnosti je pomerne obyčajná a ani pátranie po tom ako to celé bolo sa v podstate nekoná. S teóriami podivnej skupiny samozvaných detektívov sa nepracuje a tak postava Charlize Theron iba rutinne navštevuje ľudí zo svojej minulosti, načo je divákovi zobrazovaná línia z jej detstva, až sa nakoniec odhalí celý príbeh. Záver síce nie je očakávaný a predvídateľný, no cesta k nemu je pomerne nevzrušivá, nakoľko na to, aby sa divák s jej postavou dostatočne vžil je celé to psychologické podložie iba veľmi chabo rozpracované. Zaujímavejšou tak ostáva línia z minulosti, v ktorej nechýba niekoľko emocionálne silných scén, avšak Paquet-Brenner to celé podáva úplne neoriginálnou, obyčajnou formou, kde nakoniec Dark Places vyzerajú skôr ako solídnejší televízny film, než ďalší filmový skvost pod ktorým je podpísaná Gillian Flynn. Herci sú bez výnimky skvelí (do detailu presná Charlize Theron, ktorá svoj charakter nemusí nijako hrotiť) a čo postava to precízny výkon (hlavne Chloe Grace Moretz a Nicholas Hoult), takže obzvlášť vďaka nim film drží pútavosť prakticky po celý čas, no chýba tu to najhlavnejšie a to je silný režisér, ktorý by dal príbehu správnu dávku temnej atmosféry, depresívnu náladu alebo aspoň o kúsok zaujímavejší vizuál. Takto to síce nie je vyslovene zlé, len trestuhodne obyčajné a obrovský potenciál predlohy nijako nezužitkovaný. Temné kúty nakoniec vôbec nie sú také temné. CELKOVO: 3* (6/10) (07.08.2015)