Tisíckrát dobrou noc

Vylozene se nabizi srovnani s americkym A PRIVATE WAR. Na rozdil od nej zde ale chybi autenticita, snad i proto, ze se v tomto pripadu nevychazelo ze skutecnych udalosti. Vysledek je tak ponekud exploativni, vyumelkovany (sentimentalni hudba, slow motion), a nepresvedcivy. Hodne problematicke je navic, jakym zpusobem snimek humanizuje sebevrazedne atentatniky. (19.02.2019)

Dost drsná a pro mnohé nepochopitelná studie jednoho válečného fotografa. V tomto případě fotografky. Když pak film rozhoduje o tom, zdali si fotografka vybere svojí práci nebo rodinu, hádejte, co zvolí. Pro mě možná až moc neosobní a místy i nudné. Jinak ale na začátku a na konci filmu dost vypovídající. Prostředek bych klidně vystřihl. (28.11.2014)

Asi na tohle téma bylo natočeno už velké množství filmů a já se stala vybíravou i v této oblasti dramatických příběhů. Juliette, snažně tě prosím, zůstaň na své parketě, ve kterých tě už známe moc dobře a chvála na tvé herecké umění zní ze všech stran. Protože tahle role ti absolutně nesedla. Na této válečné fotoreportérce jsem ti nevěřila ani ten foťák v tvé ruce. A ještě k tomu jsi doma nechala nejen pohledného manžela, ale i dvě děti. Tam jsi zapadla daleko líp a vůbec se manželovi nedivím, že se mu nelíbila ta tvá přílišná zapálenost pro věc na úkor v tomto případě důležitější role. Nejsem první, kdo to tady píše, tak na tom asi něco bude. Kromě toho jsem zaznamenala možná až příliš klišé a patosu, proto ta trojka. (11.12.2015)

[AFF 2014] Ďalšia z bezpočtu bolestivých melodrám o sebedeštruktívne konajúcich jedincoch, ktorá sa opakovane znižuje k citovému vydieraniu s výraznou pomocou melancholického soundtracku. Plytké filmy s postavami, ktoré sa správajú ako psychicky silne narušené a pokrytecky ignorujú potreby svojho okolia som nikdy nemal rád. Tu je však príbeh uspôsobený divákovi, plný rádoby dojímavých, vtipých a sladučkých rodinných pasáží a následne okamihov, ktoré lámu moje divácke srdiečko... teda, chceli by. Prudko neoriginálny námet zaujme možno len perspektívou súčasných svetových konfliktov z pohľadu vojnovej fotografky - ženy (zväčša to býva muž). Týchto sekvencií z exotických, násilím sužovaných krajín však obsahuje film primálo a vôbec na ne nekladie dôraz (navyše mj. prepadnutie utečeneckého tábora v Keni je natočené horibilne). Priamo a jednoducho povedané, dej je z môjho pohľadu nezaujímavý a plný odvekých klišé, plus postavy svojim konaním (neviem, či je kóšer rozprávať relatívne mladej dcére o brutálnom mučení a deťoch odvádzaných ako sexuálnych otrokoch), i keď sa nás film miestami snaží presvedčiť o ich snahe o nápravu, vyvolávajú chuť bezprostredne ich ubiť baseballovou pálkou. Všetky. Bez výnimky. A aj na Juliette Binoche sa už prejavuje pokročilý vek; navyše na mňa ani na sekundu nepôsobila dojmom skutočnej profesionálnej fotografky, takže, i keď Poppe vychádza z vlastných skúseností, o nejakej uveriteľnosti nemôže byť reč. 40% (01.07.2014)

Úvodná scéna bola veľmi silná a takmer ma roztrhala na kusy... (20.04.2014)

Mě to nejvíc připomínalo dramata o válečných veteránech, které to vzdor utrpěným traumtaům táhne zpátky na bojiště. Tady jen byla místo vojáků válečná fotografka, která se občas, s prominutím, chovala jak kráva. Jakkoliv se Juliette Binoche snažila, s jejímu trápení jsem nebyl schopen porozumět, což byl asi základ pro to, aby se mi film líbil. Není to natočené špatně, i herci se snažili, ale připadá mi, že tohle je jeden z těch existenciálních filmů určený pro kritiky a nikoliv pro širší publikum. Zklamání. 35% (10.03.2015)

Neskutečně utahaný film, který vypráví nesmírně silný příběh, který má ale tu nejlepší scénu v závěru, kdy takové čekání se nebude každému líbit. Ten rodinný vztah mě vlastně ani trochu nezajímal, až ten konec mi dal vědět, že tohle mohl být opravdu dobrý film. Takhle je jenom rádoby dobrý. (03.09.2015)

Vynikajicí Nikolaj i Juliette. Báječný příběh, skandinávsky nevtíravý, nehollywoodský. Nádherné lokace. Skvělá kamera. Silný zážitek. Atypické artové drama. (07.09.2014)

Námet sa presne trafil do môjho vkusu a to prostredie zákulisia vojnovej fotografky ma fakt bavila, rovnako aj dilema "mier v rodine vs. práca vo vojne". Ale takýto námet mal podla mňa ďaleko väčší potenciál a niektoré veci vo filme boli tak akosi nedotiahnuté. Je síce obdivuhodné, že vďaka vojnovým fotografom prenikáme priamo do jadra konfliktov a problémov tohto sveta, no predsa len mi to často príde ako hyenizmus a čiastočná neúcta voči tým ľuďom, ktorých sa konflikt priamo týka. Čo sa týka toho rodinného zázemia, ani sa nedivím, že ten jej manžel bol taký podráždený. Však Rebecca sa aj tak často správala až príliš sebecky. Kiežby našla skôr takú vášeň pre vlastnú rodinu a nehrala sa za každú cenu na záchrankyńu ľudstva... (23.06.2015)

Jsem dnes poněkud unavená, ale cítím potřebu se k tomuhle škváru vyjádřit, takže se v komentáři omezím na poznámky, které jsem byla vztekem nucena během filmu škrábat na kus papíru. Takže: moc nefunguje to vykreslení vztahů v rodině. Binoche, jindy sympatická, tady tedy opravdu není. A riskuje životy, kráva. Člověk jí ty problémy až přeje. nevadí jí, že se její dcera o ni bojí, dál si fotí mrtvoly, i to, jak jsou stříleni lidi. Vlastně nikdo v tomhle filmu není sympatický + laciný sentiment a sladkobolná hudba. Bejt tim manželem, normálně bych jí nafackovala, on byl ještě mírnej. Nakonec se ještě úplně zcvokne a chce unést vlastní dcery. Debilní film + na konci ještě šíleně patetický, jak má dcera referát, to jako má bejt dojemný? A k tomu pokusy o umění. A strašně dlouhý. (24.08.2018)

Téma válečného fotografa skýtá tolik možností... a filmaři se vždy zajímají jen o jejich osobní a rodinné problémy. Opět zklamání. (03.03.2015)

Válečné zpravodajství je jako droga. Užitečná pro lidstvo, ale se slušnou mírou rizika smrti pro toho, kdo ji užívá a s vysokou mírou postupné otravy pro narkomanovy blízké. Tenhle film to postihl naprosto dokonale, je vynikající. (20.12.2017)

XXII. FebioFest Praha (05.05.2015)

Když si odmyslím, že postava Juliette je nezodpovědná, sobecká, neolevicová feministka, dost mi též vadilo, co udělala, respektive neudělala v úvodní scéně v Kábulu. Neprozradila policii chystaný sebevražedný útok, za což by pode mě měla být trestně stíhaná a následně jít do basy. Stala se vlastně spolupachatelkou. To je jako byste mluvili s kámošem, o kterém byste věděli, že se chystá někoho zabít a nechali byste to být. Zkrátka spolupachatelka. Je mi divné, že to tu nikdo nezmiňuje. Ona byla zkrátka sobecká svině, ke které jsem si vybudoval dost negativní vztah. Tři hvězdy tak dávám za zajímavé téma, které samo o sobě dokázalo zaujmout. (02.05.2017)

Docela jsem se na tenhle film těšila, hlavně kvůli obsazení, ale i zajímavýmu námětu. Ale bohužel jsem trochu zklamaná. Už podruhé v poslední době mi Juliette Binoche moc nesedla, nějak jsem jí to nedokázala věřit, ani scény s fotografováním a ty ostatní už vůbec ne. Možná je to tím, že angličtina není její jazyk, ale nebylo to ani v její tváři. Bohužel celá emotivnost nebo hloubka rodinného i osobního konfliktu moc nevyznívá. Každopádně pěkná vizuální stránka, úvodní i záverečná scéna jsou působivé. (12.03.2015)

Skvělé. (24.04.2015)

Film o naivní hloupé britce, které je rodina evidentně ukradená, ale film se tváří jako že ne. Nějaké pokusy šokovat diváka rozstřílenými uprchlíky asi už dneska nemají šanci. Do žánru filmů o válkách a válečných reportérech nepřináší nic nového nebo neokoukaného, snaha nějak apelovat na diváka vyzní jen prvoplánově a naplocho. Předvídatelné, nezajímavé. Kdyby nebylo dobrých hereckých výkonů a zajímavých lokací, cítil bych se hloupě, na něco takového koukat až do konce. (24.06.2014)

Ono trefit se každému do toho jak se má charakter rozhodovat nebo ne, jistě, nejde ale mne tento film zaujal kompletní. Váleční fotografové si zaslouží mnohem více uznání a pozornosti než kolik se jim dostává a ačkoliv byl tento film více o rodině a ženě, která má vnitřní touhu silnější než pud většiny z nás, ukázal obě stránky nevšedního světa. Pro mne 100%. (19.01.2015)

Není to film, na který by jste se dívali v sobotu večer se svou rodinou. Popsala bych to jako umělecký film což znamená dlouhé dívání do zdi, deprese hlavního hrdiny (v tomto případě hrdinky), hromada hlubokých myšlenek a tak dále. Ty dvě hodiny nebyly zcela zbytečné, ale všechno by se to vešlo do jedné hodinky. Na druhou stranu lokace byly působivé a stejně tak i herecké výkony. Ale byla to hrozná nuda . (10.05.2014)

Celé mi to přišlo takové umělohmotné, poslepované silikonem. Juliette Binoche mne ale k filmu přitáhla a udržela mne u něj až do konce. (15.07.2016)