Tore tančí

Raz za čas príde dráma, ktorá ma pocitovo totálne rozloží, to je aj prípad Tore tanzt - neskutočne krutým a bolestivým spôsobom prerozprávaný príbeh chalana, člena kresťanskej sekty, ktorý hľadá Ježiša a nájde... V každom prípade, životná cesta Toreho nie je taká jednoduchá, akoby sa snáď na prvý pohľad mohlo zdať. Charaktery všetkých zúčastnených postáv sú tu vrstva po vrstvičke veľmi dobre vykreslené a motív Toreho konania tak dostáva zásadný a hlboký rozmer. Zároveň sa snímok dotýka mnohých citlivých spoločenských tém, pričom nemilosrdne a bez príkras tak nadstavuje zrkadlo ľudskej povahe. Viem, ono sa to zle počúva, ale je to proste tak, a basta. Česť výnimkám. Samozrejme, obyčajne sa to tak nehrotí, ale v zárodku a princípe je to univerzálna ľudská črta. Ľudia, čo krútia hlavou nad "nezmysleným" Toreho chovaním a jeho dobrovoľným martýrstvom by mali nad filmom ešte popremýšľať. Je málo filmov, ktoré dokážu v divákovi vzbudiť tak intenzívny emotívny zážitok, toto je jeden z nich. (24.02.2015)

Začnu od konce - utrpení vyhladovělého, mladíka je vykresleno překvapivě působivě. Velkou zásluhu na tom nese charakter Benna, který mě skutečně přiměl k intenzivní nenávisti jeho osoby. Základní problém filmu spatřuji v konstrukci osobnosti Toreho. Jeho smysl pro víru je předimenzovaný (sám se nazývá "freak") a zbytečně nerealisticky nadsazený. Je to naivní, hloupý chlapeček nepoužitelný pro normální život (dle slov Benna opravdu působí jako retard). Díky tomu film nefunguje DŮSTOJNĚ v dimenzi víra vs ateismus. První polovina je prázdná, nudná, vesnická pohádka přecházející do balady, která pořádně nemá, co diváku sdělit. Pozvolna se rozehrávající peklo má (z hlediska psychologie) vratké základy, ale i tak dokáže diváka velmi zasáhnout... 5/10 (01.07.2013)

"Líná huba- holé neštěstí", vravia bratia češi a majú pravdu. V tomto prípade sa aspoň miliónom možností dalo predísť tragickému koncu a vyriešiť veci rozumným sposobom. Lenže to už by Tore nebol pravým mučedníkom a kresťania by zase ďalším "pádnym" dokazom neoslávili moc Ježišovu. Nepochopila som prečo všetci dobrovolne mlčali o týraní a obťažovaní zo strany jedného vyšinutého magora a ticho a trpezlivo znášali jeho praktiky, ba čo viac sa Tore nechával dobrovoľne zneužívať od úchylných pederastov... Nikto v tom príbehu nebol normálny a to jediné bola pravda. Takýto sú ľudia a takto potom vyzerá aj svet v ktorom žijeme. Preto si zaslúži tri hviezdičky, kvoli ľahostajnosti a krutosti, ktorú vám napľuje do tváre a ktorá vás može dokonca aj šokovať ak ste ešte stále žili v domnení, že ľudia sú vo svojej podstate dobrí. Chápem veľmi dobre, o čo sa Tore pokúšal, ale toto už boli extrémy, ktoré by nikto so zdravým rozumom a trochou ľudskej dostojnosti a odvahy proste bez slova neznášal. Všetko má svoje medze a Tore ich prekročil toľkokrát až sa proste stratili, preto všetkým pripadalo v poriadku týranie a ponižovanie, ktorého sa na ňom dopúšťali. Nikdy neprišiel žiadny trest ba ani najmenšie komplikácie za tieto zločiny a keďže im to proste prechádzalo nemali dovod s tým prestať. Nie je dobré takto ľudí preceňovať a myslieť si, že každý máme morálne zásady a oplývame empatiou. Realita je taká, že človek je zmutovaná opica, ktorá vyzerá síce o trochu inak, ale pudmi sa odlišuje minimálne. Nie je dobré očakávať príliš a stavať ľudský druh na piedestál, pretože to skoro vždy končí sklamaním. Nechcem hádzať všetkých do jedného vreca, ale skutočne dobrých ľudí je dnes už ako šafránu a aj tým sa ostatní akurát vysmejú a majú ich za slabochov. Osobne rozhodne nepreferujem žiadne násilné riešenia, ale tiež by som sa nenechala zneužívať len v nádeji, že sa možno raz veci zmenia k lepšiemu. Niekedy sa človek proste musí brániť a jednať. (13.03.2016)

1. Předmluva: Většina anglických slov má většinou jak fyzickou, tak duševní konotaci, tak např. slovo "freak" znamenalo původně ve fyzickém smyslu "zrůda" (viz skvělý film Toda Browninga z roku 1932) v důševním "rozmar". V době hippies, ve které má kořeny i tento film, byl význam rozšířen na "jednání určitým způsobem pod něčím vlivem", zde Ježíšovým (?). Sám velký Frank Zappa se k tomu vyjadřuje "Ani dík vašim blbým trikům/ se nezabrání přívalu hladových fanatiků (freaků)" 2. Konstatování: V poslední době registruji u filmu nejdříve, zda ho natočil muž nebo žena. V případě režisérky se připravím na nějakou tu iracionalitu. Dočkal jsem jí i zde, přestože příběh je veden kauzálně, logicky, racionálně. Tento příběh o Ježíšových fanaticích (či fanatických stoupencích) se odehrává v Hamburku (sekta zde byla založena v roce 1991) v roce 1994, kdy se přesunula do Berlína. 3. Domluva: Film přesto není (vyloženě) sektářskou záležitostí, nýbrž střetem dvou světů, v němž (jako obvykle) zvítězilo to temné, hrubé, nespoutané, zemité. A proto také (byť se to zdá být absurdní) se prosadilo právě Pavlovo pojetí křesťanství. Jak jsem se zmínil, režisérka pere prádlo načisto; nevyhýbá se ani (závěrečné) krutosti žen, které celé dílo završují (jak to známe z Little Big Horn nebo ze Zoly). (13.01.2015)

Hledání Ježíše ve špatný čas a na nesprávném místě… Nevyzpytatelný film, od něhož by bylo velkou chybou očekávat průzkum „punkové sekty“ kdesi v německém zapadákově. Punkový úvod je pouze záminkou pro mnohem komplexnější zamyšlení nad ovládaným/ovládajícím z provokativní perspektivy těch „normálních“. Ze všech aktivních postav se dá vyčíst velmi málo, neboť jednají nevyzpytatelně a na první pohled několikrát popírají sami sebe (ironicky vyjma dogmatika Toreho). Ačkoli jsem měl v některých okamžicích dojem, že jednání postav příliš řídí autorská zvůle, musím se poklonit před sugestivním účinkem, kterého bylo dosaženo. Snímek od jisté chvíle vyvolává nesnesitelnou tíži, touhu někam odvrhnout svůj hněv vůči tyranům na plátně, což naráží de facto do prázdna, protože motivace stále chybí – čím méně divák zná a odváží se očekávat (doufám, že vševědoucí diváci, co mají sklony odhalit jakoukoli pointu po patnácti minutách, zde ustoupí ze své vášně), tím pro něj bude stupňovaná krutost hůře snesitelná. Podobně nevyzpytatelný je i styl, poněvadž film má minimálně tři tváře: výborně natočené scény opojení hudbou (nejen punk, ale i moderní disco) střídají klidné „mezihry“, které se nakonec překlopí v naturalistickou úzkost všech zúčastněných. Nejsem vůbec příznivec efektních scén násilí na zvířatech a přišlo mi, že na konci se koloběh absurdit šponoval až příliš dlouho, což jsou dva důvody pro ubrání jedné hvězdy. Rozhodně mi snímek neimponoval jen svou nevyzpytatelností, jako spíše myšlenkami, co se snažil rozvíjet. Otázka, zda je víra odvahou či následkem strachu, nachází legitimní odpověď v obou cestách, leč následky se drasticky liší. Opravdu podlý a nepříjemný film, „radost“ pohledět… (MFFKV 2013) (01.08.2013)