Tore tančí

Ako tu už bolo spomenuté, ide o hrozný film, hnusný, nechutný. Až ťažko uveriť, že ide o skutočný príbeh, ktorý objavil samotný režisér Gebbe. Škoda pomalého štartu, približne do polovice sa toho moc neudeje. Potom, keď sa to ale rozbehne, tak ste celkom radi, že sa dovtedy nič nedialo. Škoda, že záver neukazuje ďalší osud postáv. Režisér povedal, že chcel natočiť niečo o vzťahoch, pocite viny, viere, idealizme, láske a statočnosti. Tento cieľ bol splnený. (22.07.2016)

Šokující příběh je těžký vůbec vydýchat, bylo mi z něho vyloženě úzko. Je velmi obtížné takhle deprimující látku sledovat až do konce. Věříci mladík Tory v dosud neznámé násilnické rodině, které nejdříve pomáhá s domácími pracemi, vcelku normálně tam zpočátku žije a pak později zažívá stupňující se peklo. I když je z rodiny později vyhazován, vrací se do ní zpět, ač ví, že ho tam nic dobrého nečeká. Trpí, vykupuje se za děti a prochází si peklem ponížení i tělesného bití až k samotnému mučednictví. Za bohulibým účelem. Být vzorem, ukázat, že se dá jednat i mírně, hlavně zachránit zneužívané děti v rodině před násilnostmi a životem na šikmé ploše, který jim osud v nevhodné rodině chystá, seznámit je s jinou morálkou a životními hodnotami, zastavit šířící se pohromu, valící se na další generaci. Pomoci jim uniknout, byť za cenu obětování se. Ukázat jim, že i na zlo se dá reagovat dobrem, nastavuje druhou, třetí tvář k dalším ranám. Touží lidem otevřít oči a pochopit špatnosti, jímž dosud spíše nečinně přihlížejí. Nesmírně tíživé a silné. Pro nevěřícího bude jeho jednání patrně nepochopitelné, proč si to všechno nechal líbit a proč do toho vůbec šel. Film vyzdvihuje nechutnost krutosti, lhostejnost a odsuzuje nečinnost. Nečinnost při přihlížení špatným skutkům, které se v okolí dějí. Vysvětluje smysl sebeobětování.- Člověk některé agresivní bezduché zrůdy, jež představují rodiče a jejich "přátelé", opravdu nemá šanci pochopit. Jak se některých skutků můžou vůbec dopouštět? Ošklivost života v nejhorší podobě a obžaloba zla, jemuž by jsme se měli vyvarovat. Jen pro silné žaludky. Pointa opravdu není vtipná, ale je částečně v jednom momentu úlevná. SPOILER: Ne všechny oběti jsou vždy zbytečné. - A je škoda, že tu nevhodnou výchovu nešlo vyřešit raději obloukem přes policii a často špatně fungující sociálku, s níž oběti domácího násilí ne vždy chtějí spolupracovat... (02.09.2017)

Nad filmem by se dalo roky zbytečně filosofovat, nebo jej vzít taovým, jakým je ... Tudíž, .... nebýt závěrečného titulku "založeno na pravdivé události", možná bych i ohodnotil výš, ale ten titulek mi chtě nechtě vyloudil na xichtě cynický úsměv. Nesmysl prostě. Postavy jsou nesmyslně zahrány, chybí jakýkoliv vztahový mechanismy, psychologie alespoň v naprostém základu: "proč - nač - zač " není vykreslená a tak se film stává jen dlouhou, nekonečnou nudou, kde s nikým nesympatizujete, sledujete jen odporný Němčoury, jak se k sobě chovají jak hovada a mladýho naivního kluka, který si neustále nabíhá a díky tomu, jak to má podle filmu "poskládaný v hlavě", mu trýznění ani vlastně nevadí. A když to nevadí hlavní postavě, co se na ní všechno páchá za svinstva, nemůže to vadit ani mě jako divákovi. Ten kluk byl nakonec vlastně "šťastný i v pekle" ... Budiž, silnej tlak na diváka tam je, pár odporných scén taky, ale žádný "Německý Martyrs" se fakt nekoná ... Zbytečnej exploiter, kterej se bere moc vážně ... (04.01.2015)

Já už jsem asi úplně blbá, nebo... je "světový film v krizi"? Ten film púsobí, jakoby chtěl urputně do nečěho zasáhnout, nebo otevřít jakési bolestivé téma. Ale kde nic tu nic. Místo Idiota, idiocie. Zvláštní móda do absurdna dovedených situací, které ale jsou jenom absurdní a brutální (na čelene s Lanthimosovým Jelenm a Špičákem). Zanussi to dělal trochu jinak, když vedle sebe postavil dva odlišné pohledy na svět. A když už genealogie zla, tak Haneke třeba aspoň má o čem vyprávět a jde do hloubky a nenapláca řad řadem všechny "zlověstné" klišé do dvou hodin. Začínám cítit stesk po psychologizovaných postavách, melodramatech a pohádkách... (09.06.2018)

Událost jako stvořená pro Hanekeho chladně analytický řez a provokující odstup v režii debutující Katrin Gebbe prochází daleko ďábelštějším procesem, který ji umocní do výšin, kde se divákovi nedostává dechu. Nejen, že situace, co se na plátně odehrávají, mrazí až do morku kostí a postupně stále častěji nutí odvracet pohled do konejšívé temnoty sálu. To by se ještě dalo poměrně bez úhony ustát. Jenže v daném případě by nesměla být rozehrána zničující hra s diváckou empatií a identifikací, která si zprvu v prosluněné bezstarostnosti zajistí imunitu vůči sebezáchovnému schizoidnímu postoji a pak v náhlém zlomu započne naprosto nerovný až tyranský útlak. Ten zachází tak daleko, že i během klidných pauz vzniká až paranoická tendence očekávat to nejhorší, kterou právě vyzdvihne zdánlivě úlevný pocit, že protentokrát k ničemu nedošlo. Hodnocení filmu je vlastně zcela závislé na tom, jak se člověk postaví k faktu, že se stává jen loutkou manipulace, že nakonec pozbyl veškerých práv a je nakonec trestán za počáteční víru společně s hrdinou. Právě tento smyslový a psychický pocit je ovšem důležitý proto, aby i divák protrpěl neskutečně se stupňující škálu zla, prošel zkouškou vlastních možností i vnímáním vlastní determinace. O to silněji pak na něj zapůsobí katarzní východisko, které přes vnější neokázalost nabude po prožitém dosažení Golgoty ochromujícího patosu a síly. Když vezmeme v potaz nekorektní pravidla hry, pak musí jít stranou ohledy na výstavbu zápletky, která staví na naprostých protikladech a v závěru se mění v natažený martyrický řetězec, doprovázený neoriginálními vstupy biblické ikonografie. Bez této vypjatosti by působivý záměr nevyšel, zdrženlivost by naopak paradoxně ublížila úměrně rostoucímu proudu naděje. Na druhou stranu film není omezen jen na situaci diváka, příběh se rozhodně neredukuje na snůšku přímočarých tezí. Naopak nabízí i další provokativní témata a rozměry, které vystupují z "šedých zón" obklopujících oba protipóly - především role Bennovy ženy podléhající směsi submitivity a frustrace nabízí velmi oživující rozměr nevyzpitatelnosti, ale i plíživě se rozprostírajícího zla. (14.06.2013)