Gagarin: První ve vesmíru

----- "To je dneska den, co hoši ! Takový ještě na planetě Zemi nebyl." ----- Jeden z těch výpravných příběhů, jejichž vnitřní síla se zdá být nevyčerpatelná ... a jejichž elementy jsou poskládány v kompaktní celek, který prakticky nelze nabourat zvenčí, protože veškeré výhrady a připomínky přestojí stejně jako loď Vostok 1 návrat do zemské atmosféry. Získal si mě lehce ... hned v prvních minutách. Nejspíš i proto, že jsem vždycky stála PŘI NĚM, při sedmadvacetiletém nadporučíkovi, který jako první ze všech lidí vzlétl do vesmíru. Snad pro jeho odvahu ... snad pro široký úsměv a upřímný pohled, které jsem vídala na fotografiích ... snad proto, že byl první. Splnil si velký sen - ten největší, bohužel právě proto už nemohl uhnout z předurčené cesty, která uhasila chlapeckou jiskru v jeho očích a všechno nadšení a odhodlání ... poté, co je dobrovolně předal celému světu. Tu nalajnovanou a nesmlouvavou cestu důrazněji připomněl jen jeden telefonát Nikity Sergejeviče Chruščova ... to když ho "potřeboval živého". Protože snímek respektuje realitu, ale zároveň chce především vzdát poctu svému hrdinovi - a zanechat jeho obraz čistý, prostý velmocenských politických hrátek, které mu předčasně zlámaly křídla ... ještě předtím, než tragicky zahynul. Prostřihy do minulosti nenásilně pootevírají dveře do světa, který ho formoval - a přibližují poměry, z nichž pocházel ... než se stal legendou, které patří čestné místo v pozemských dějinách kosmonautiky - a třeba i tam někde nahoře ... v nekonečném vesmírném prostoru mezi zářícími hvězdami - s dobrým výhledem na tu nejkrásnější Modrou planetu. ----- "Na nás zapomenou, ale jeho si budou pamatovat vždycky." ----- (11.05.2021)

Jako člověku narozenému až něco málo před Sametovou revolucí mi to přišlo natočené naprosto skvěle. Chápu, že to může každý brát jinak, míchat do toho politiku a svůj vztah k Rusům, ale to bych do toho vůbec nemíchal. Tady jde o lidstvo jako takové, tuto událost si, věřím, budeme připomínat navěky věků. Osobně na mě tato jedna z nejvýraznějších kapitol lidské historie působí téměř přesně tak, jaký mám dojem z jejího převedení na plátno - v nejzásadnějších momentech se mi tajil dech, po zádech běhala husina, do očí se mi draly slzy a s kamenou tváří, pohledem očí který nedokážu popsat a zvláštního pocitu tepla kolem svého sterna a vůbec celé hrudi sem musím zasadit pětku. I když film vypráví a popisuje právě let prvního člověka do vesmíru, nedal bych plné hodnocení, kdyby působil příliš televizně, nebo naopak megalomansky, nebo byl příliš patriotistický a patetický - jak na některé diváky dle komentářů působí. Ano, natočili ho Rusové a určitě si to zaslouží a do režisérských rukou tento námět naštěstí padl člověku, který si s ním poradil a natočil ho pro všechny a přitom věrně tomu, jak to v té době brali právě občané Sovětského svazu. Po stránce herecké ( hlavní role - velkej palec nahoru ), kamera a vůbec celé technické stránce k tomu nemám žádných výhrad. Díkybohu to není velkofilm, ale přitom je to celé natočeno tak, jak si J.A. Gagarin a celý tento milník v naší historii zaslouží a lepší filmový pomník si nemohl přát. 9/10 (15.03.2014)

Gagarin si svuj film bezesporu zaslouzi, mozna by me ale jeste vice zajimal jeho zivot po vyslani do vesmiru... Jaroslav Zalnin se do role Jurije vyborne hodi a chvilemi je temer nerozeznatelny. Zabery z vesmiru a vyraz ve tvari Gagarina me zaujal. Styl vypraveni s prostrihy do minulosti nejsou nijak originalni a filmu spise uskodily. Vyprava je povedena a jde videt, ze si tvurci na filmu dali zalezet, jen mohli trosku krotit nektere dialogy a celkove silny patos, ktery je zvyrazneny az moc dramatickou hudbou. Tematem film ovsem zaujal a bavil. (04.08.2014)

Většina zdejších soudruhů s odporem konstatuje, že se jedná o zidealizovaný a propagandistický snímek blahořečící sovětský režim. Naneštěstí se tito Havlovo děti domnívají, že v Ruské federaci panuje jelzinovský režim, jež nevyplácel důchody, demonstroval svou sílu na náměstí Rudém a rozkradl zemi ještě více, než bývalý ministr financí, prezident a parťák kmotrů prof. Klaus. Skutečností je, že ruský lid se má za Putina nesrovnatelně lépe, vojenské přehlídky dále fungují (ale Američané svou sílu rovněž demonstrují napříč světem, to se ale příliš nereflektuje, protože to je pro dobru věc). Nemá cenu popírat, že ataky vůči demonstrujícím jsou stejně jako likvidování movitých Putinových odpůrců ideální. Proto přízvisko propagandistický je úplně mimo, kdyby toto tvrzení mělo platit, tak by propagandistickým filmem byl Hořící keř, Černý jestřáb sestřelen či Argo. Idealizace je vyhnána až do kýče, na stanu druhou se jedná o velké překvapení, jež zjevně muselo být financováno z řad Děripasků či Abramovičů, jelikož na efektech se vůbec nešetřilo. Impozantní hudební doprovod a emotivní konec v kombinaci se zobrazením jednoho z největších úspěchů lidstva vytváří vysoce kvalitní snímek, jež musí ocenit i zahořklý amerikanista. 87% (13.02.2014)

Můj vztah ke Gagarinovi není kosmický, ale pozemský, až přízemní. Některý z učitelů přišpendlil po úspěšném obletu Země Gagarinovu fotografii na školní nástěnku. V nadšení žáka šesté třídy jsem si ji po konci vyučování odšpendlil, abych ji ukázal doma rodičům. Stálo mě to dvojku „zmravu“ (tehdy jsem ani nevěděl, že se jedná o "dvojku z mravů"). Film o nadšení, snaze dosáhnout něčeho nevídaného, ale i latentních rozbrojích a pozdějším zneužití hrdiny. Režisér a scénárista Pavel Pachomenko nasadil hned od počátku první komickou rychlost: všechno je úžasné, super-optimistické, o možných selháních se mluví jen když je záhodno, aby vynikla hrdinova chrabrost a neochvějnost. Pohled na Gagarina jako na člověka (na člověka chybujícího a pochybujícího) tu nenajdete. Přesto však je škoda, že hrdinní dobyvatelé ztrácejí náš zájem na úkor muzikantů a sportovců. (05.06.2015)