Umění tančit v dešti

Vykradené Psí poslání s ještě hutnějším emociálním atakem. V podstatě dost depka od začátku do konce, nějak jsem získal pocit, že autoři si dali za cíl, ukázat divákovi, že život je kurva a v podstatě stojí za hovno. Anebo že bezmoc je základním emočním stavem, z něhož se dokážou vyhrabat jen ti nejsilnější. Každopádně i přes klišovitost, citovou vypočítavost a kýčovitost mě Umění tančit v dešti dostalo, takže pod čtyři hvězdy jít nemůžu ... (02.08.2020)

Film tlačí na 100% od prvej minúty, ale nie na plynový pedál, ako by mohol napovedať názov, ale na emócie diváka a nie je to správne. Tvorcovia tohto kúsku sú riadny úderníci, pretože ani 100% im nie je dosť a preto, aby zvlažili kapesníčky divákov (a najmä psíčkarov) robia aj nemožné a snáď tu nie je ani jedna scéna, ktorá by nemala mať nejaký vykalkulovaný emocionálny dopad. Nedá sa povedať, že by to išlo úplne mimo, aj keď je to také očividné, že môj organizmus sa tomu už aktívne bránil. Opakovane tu máme predkladanú myšlienku, že hlavný psí hrdina sa chce po smrti reinkarnovať v ľudskom tele, ale jeho prehnaná psychológia skôr nasvedčuje, že k tomuto už došlo v obrátenom gardé, teda, že sa nejaký človek reinkarnoval v psom tele. Ak ste nadšený psíčkar, choďte do toho, zrejme nebudete sklamaný, ostatný sa pripravte na emocionálne vydieranie, ktoré nemusí byť každému po chuti. (02.01.2022)

Tenhle film je pro mě definicí slova "tearjerker". Už na začátku, když Enzo poprvé začal vyprávět svůj příběh mi bylo jasné, že budu v slzách 90% filmu a taky že jo a na to se zde dost očividně spoléhá. Nicméně hlavní postava aka Denny mi přišla dost nudná a to jsem si film původně našla na základě jeho představitele... Přišlo mi, že celou dobu neprojevoval emoce a byl příliš dokonalý ve svých rozhodnutích, svém chování, nějak mi to do zbytku příběhu nesedělo. (01.12.2020)

Vlastně jsem ani nevěděl, do čeho jdu. Mám psy rád, ale psí filmy moc nemusím, tento je ale vzácnou výjimkou. Asi od začátku jsem tušil, že to neskončí dobře, ale ve finále jsem očekával trochu jiný příběh s ohranější zápletkou, takže mě film i dost překvapil. Jede se dost na emoce, ale to se u tohoto filmu dalo čekat a sem se to dokonale hodilo. Pes je nejlepší přítel člověka, to bezesporu, ale ve finále o tom tento film není. Je to o neobyčejně obyčejném příběhu jedné rodiny, které se bohužel stanou špatné věci. A my to vše sledujeme z pozice psa, který by (více) pomohl. Já si to užil, emoční ždímačka to byla pořádná. (31.03.2020)

Velice, velice, velice silný emotivní příběh! Příběh o pejskovi, který se dá dohromady s Dennym a je jim fajn. Pak přijde do jejich života žena, dítě, chvilka radosti a pak už jen trápení. Líbilo se mi, že hlavní postava je závodník, a tak mě ten film díky tomu bavil ještě více. Každopádně se jedná o velmi smutný film, jelikož Enzo s Dennym prožili mnoho útrap. Musím ocenit výběr psa, protože ty jeho oči a ty výrazy, které měl, přesně odpovídaly scénám, které se zrovna odehrávaly (naprosto přesně vyjadřovaly emoce – radost, smutek atd.) Milo Ventimiglia se přesně hodil do role závodníka a starostlivého otce. Tento film opravdu musí chytit za srdce každého a většina diváků si u něj pobrečí. (29.09.2021)