Od pěti do sedmi

To, co se mi tolik líbilo v La La Landu, dovádí Od pěti do sedmi k dokonalosti. Samotný průběh filmu je normální romanťárna se sympatickými postavami, s hřejivými slovy a ne úplně běžnými vztahy. Všechno to funguje tak, jak by v ideálním případě mělo, a bezmračný průběh děje krásně koresponduje s jeho závěrem. A chválím i vydařenou vedlejší dějovou linku rodičů. (10.04.2017)

Hořko-sladké, bolavé, přesto jsem Brianovi záviděl, že přešel ulici a zapálil si cigaretu. Občas se objeví žena, která definuje půvab, žena, která je osudová a vy to cítíte v kostech. Arielle je ten typ ženy, není proti tomu obrany- jak říká jeden můj kamarád- naprosto vás ustřelí do jiné dimenze. Esence elegance, intelektu, otevřenosti, nadhledu a především ženskosti v pravém slova smyslu. Kdo by se Brianovi divil, že ho tahle mořská panna naprosto pohltila. Já bych se s ní spokojil klidně od pěti do půl šesté a ještě bych manželovi pravidelně děkoval. Velmi příjemný, zralý snímek, který má co říct. Příběh ze života, který se klidně může stát a to je, myslím si, to kouzelné. Yelchin velmi dobře, naprosto civilní a uvěřitelný. A Bérénice? Do té jsem se zamiloval hned v první scéně. Wilson v roli manžela sympaťák, typ chlapa, kterého prostě musíte chtě nechtě obdivovat. Olivia film příjemně a nevtíravě doplňuje. Že Yelchin tragicky zahynul jsem se dozvěděl teprve před pár dny, netušil jsem to a zjistil až ve chvíli, kdy jsem si začal zjišťovat více o snímku 'Porto' ve kterém hraje a který už několik měsíců netrpělivě vyhlížím. Samozřejmě i z tohoto důvodu má film poněkud melancholičtější rovinu, ten kluk měl rozhodně něco do sebe, to bez debat. Na 5* to není, ale rád přivřu oči, zaslouží. (24.05.2017)

Anton Yelchin byl skutečně ve svých pocitech uvěřitelný, leč Bèrenice Marlohe se mi neustále jevila jako před astmatickým záchvatem, ani chvilku neměla pusu zavřenou a neustále cenila zuby, tak trochu paťavá...vyznění filmu bylo hořkosladké ponaučení o tom, co všechno našim citům život dokáže přichystat. (06.03.2020)

A married French woman, 33 years of age, with two children. You could stop that sentence anywhere along the way and have reason enough not to be in the relationship (...) These are the same French who didn't let us fly over their country on the way to Khadafi (...) Also, they surrendered 3 times in the same war. Have you any idea how hard that is to do?... tyhle pasáže plné vyměňování culture shocků sice bodly víc než závěrečná cca půlhodina, ovšem okouzlující Bérénice, tradičně perfektní Potierova kamera a v instrumentální i písničkové rovině dokonale padnuvší soundtrack drží laťku proklatě vysoko v podstatě nonstop. --- PS. Už sjíždím album Terry Naomi... (19.08.2015)

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% (09.09.2017)