Pojedeme k moři

Sonda do rodinného života prostřednictvím kamery zvídavého Tomáše, který se chce stát v budoucnu režisérem. Ve svém prvním filmu však zachytí víc, než původně zamýšlel. Velmi slušný režijní debut nadějného Mádla, který si tímto u mne celkem vylepšil reputaci. Práce s dětskými herci byla v dřívějších dobách československé kinematografie téměř rutinou, a proto jsem rád, že vznikl takto citlivý a hloubavý film, kterým po dlouhé době pracuje v podobném stylu, ač je rozhodně více k zamyšlení a v některých momentech dramatičtější, než dobrodružné výpravy z dětských filmů minulého století. Původně jsem myslel a bál se, že dětské hvězdičky zastíní Ondra Vetchý, ale nestalo se, což je jen dobře. 80% (18.05.2014)

Během srpna jsem viděl na palubě žlutého autobusu regiojetu český film Jiřího Mádla, který je možná lepší režisér než herec. Není moc celovečerních filmu viděno dětským, chlapeckým pohledem. Je hezké, že si režisér vybral své rodné České Budějovice za dějiště filmu. Některé části filmu mne rozesmály a jiné mne dojaly, že jsem uronil slzu, tedy slzy. Především dětští představitelé, ale i dospělí jsou dost herecky kvalitní. Nedostatky kamery jsou účelné, protože to točí malý kluk. Chytré. (16.09.2019)

Zvolená koncepce a forma sice není vždy úplně stoprocentně přesvědčivá, ale protože zastávám názor, že čistý formalismus provozovaný bez kontrolních brzd je zhoubou kulturního života, protože redukuje umění na dobře/špatně promazaný a sestavený stroj, přivírám nad tímto oči a hodnotím Pojedeme k moři jako povedený debut. Tohle je hlavně lidský, humanistický film, který se narozdíl od dalších podobně "lidsky" orientovaných filmů české produkce může spolehnout na dobře napsané dialogy, životné postavy, dobré herce a současně na moudrost mladého tvůrce, jenž tuší, že humor se nemusí nutně rovnat trapnu, jak je v současných českých filmech zvykem. Takže nástup pěkný, příště jen houšť! Na číselné škále 7/10, ale jako Budějčák nad zaokrouhlením dolů ani neuvažuju :-) (22.05.2014)

Podstatné je to, čo režisér vystihol vierohodne. Svet detského vnímania sveta, nech je akokoľvek uletený, z pohľadu dospelého možno až šialený a bláznivý. Vydarila sa aj konfrontácia sveta detí so smrťou, sexom alebo bitkami rodičov. Hoci v prípadoch domáceho násilia a mentálne postihnutého tvorcovia až príliš podľahli všeobecne páčivým efektom. Konkrétne sa to prejavilo v gýčovom zábere dotyku zdravej a postihnutej ruky v žiare Slnka. Evokuje záber z filmu E. T., čo bol hádam prvý mainstreamový veľkofilm o strete normálneho a postihnutého (možno preto je v úvode Spielberg chlapcom-začínajúcim režisérom tak radikálne odmietnutý). Vyústenie problému s domácim násilím zodpovedalo zase odpovediam z psychoporadní dneška na otázku, ako to riešiť. Poradne vravia: rozdeliť rodinu! Nápravy sa údajne nikdy nijako nedočkáte (ani po smrti - viď horory, kde strašia duchovia zlostníkovi a ježibáb, čo za života strpčovali život myšlienkami, ohováraním a činmi každému, kto pôsobil len trošilinku šťastne či bezstarostne). Tieto výhrady spolu s nešvárami skoro všetkých českých filmov (rozjuchaná pieseň a počas nej sada prestrihaných záberov ukazujúcich veselý život hrdinov filmu) spôsobili, že hviezdička išla dole. Zvyšok fajn. Poznámka: Chápem aj reakciu Tetsua a jeho recenzie, ktorý sa v nej musel vymedziť voči každému, komu sa film páčil slovami "nechápou co je to umění", "mají na film nízká kritéria", prípadne, že "mají nedostatek fantazie či empatie". Film, nakrútený z pohľadu chlapca je podľa neho "spíš materiál pro psychiatra" a divákov v diskusii obviňuje, že videli teda určite menej filmov ako on. Chápem Tetsua. Má najviac osvalený modzog medzi kritikmi. Jeho slová musia byť teda tiež silné, pružné a ohybné. Nepriepustné a pevné. Nezlomné a hrdé. Ako vravím - chápem aj postoj Tetsua. (13.11.2014)

A pak, že to u nás nejde. Stačí mít přitom super nápad a talent, a jde to i bez nějakých velkých prachů. A obojího má Mádl evidentně na rozdávání. Skvěle vystavěný příběh, který se ze zprvu zdánlivé rodinné komedie změní v téměř reálnou jízdu, jež mě díky své autenticitě poslala emociálně mnohem více do kolen než všechny ty umělé Lidice Habermanovy mlýny. Sympatičtější dětskou dvojku už jsem navíc v tuzemském rybníčku dlouho neviděl. Jirka se nezdá. (13.12.2014)