Pojedeme k moři

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil. (12.05.2014)

... a potom, že nejde točit ze současnosti a tvůrci jsou „nuceni“, uchylovat se k tolik vděčnému (po)totalnímu tématu. Jasný důkaz toho, že točit se dá skutečně o všem. Nápadité, hravé, přirozené, na nic si nehrající, plné všudypřítomného nadšení. Jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy jsem měl takovýto příjemný pocit, u sledování českého snímku. Pojedeme k moři působí jako svěží vánek v zatuchlých zdejších vodách a v kontextu všech těch paniců na nic, (u)lovených miliardářů, (u)kradených Dagmar, Babovřesek, (z)krocených krokodýlů apod.se téměř nechce věřit, že tohle natočil mladý český (debutující) režisér. Jak vidno, jde to i bez „celebrit“, s neokoukanými tvářemi a bez „skrytých“ reklam, neúprosně, na nás diváky, útočících v maximálně desetiminutových intervalech. Chyb(k)y by se samozřejmě našly (za všechny závěr), ale vše přebíjí ta upřímná snaha vyprávět příběh (tuším, minimálně lehce autobiografický) a absence jakéhokoliv kalkulu. To se potom snáze resp. tuze rády, přivírají oči..... 80% (31.12.2014)

Takže v krátkosti. Absolutní píčovina. I v případě, že kvalitu vztáhnu na naše současné příšerné poměry. V podstatě jediné nenudící momenty jsou střípky z příjemného jugoslávského soužití. Zbytek je zcela o hovně. Dvě přihřáté a absolutně otravné děti, které jsem nedovedl vystát, si hrají na velké režiséry a točí sračky. Trošku mi to stylem připomnělo takovou tu píčovinku o klukovi z autobusu co jednu dobu ovládala youtube a moji bránici. Nyní už se slečna živí jako hustá rapperka. Doporučuji klikat jen v případě silného žaludku a tvrdé povahy. Tohle je v mých očích zcela obdobná sračka. Myslím si, že Jirka Mádl patří přeci jen spíše k tomu lepšímu, co u nás žije a tvoří. S touhle sračkou to ovšem v mých nekritických očích těžce přepískl. Absolutně se na to nedá koukat. Po všech stránkách se jedná o nepopsatelný paskvil a já u sledování fyzicky trpěl. (19.03.2015)

Na debut celkom fajn a bolo z toho cítiť autobiografické prvky, hoci Mádl ich priznáva len čiastočne. Dobrá práca s kamerou a nechávanie diváka v napätí, čo za tajomstvo je tu ukryté. Len chlapci mi prišli, že vyzerajú staršie ako na 11 a aj sa tak správali. A veru aj tak bolo - 13 a 14-ročný chlapec, čo je vek hercov, myslí inak, nerozumiem, prečo to nešlo upraviť, keď chlapci riešia aj intímne veci, čo už je stav pred pubertou a nie práve vyliahnutého vajca resp. z vajec. Ten "Jugoš" bol zobratý asi len preto, že strihom v štýle kastról dokázal Mádla pripodobniť najviac. Druhý, ten hlavný, mi prišiel prirodzenejší. (02.08.2023)

Až na pár drobností, z nichž nejpalčivější chybou je nedůvěryhodné přesvědčování rodičů, že kameru si Tomáš vezme s sebou, se jedná o vynikající scenáristický a režijní debut člověka, od nějž jsem očekávala pouze uměleckou impotenci. Pokud zůstane Mádl za kamerou, jsem ochotna ho nejen rehabilitovat, ale dokonce i uznávat. (26.12.2014)