Sebemilenec

Slušné dráma o uvědomělé ženě, která zcela nepochopitelně upadne do spárů dacana využívající naivity a zamilovanosti ženy po přechodu. Dílo je samozřejmě umocněno tím, že sama autorka námětu trpěla pod tyranským manželem a nakonec zemřela na následky jeho týrání. Překvapí odvážná erotická scéna postarší Stašové s klasicky nesnesitelným Dulavou (myšleno jeho postavou, jinak herec je to výborný). (23.11.2022)

Kombinace Monyová a Renč může znít jako definice kýče (a ona v podstatě je), ale vzhledem ke zmíněnému a faktu, že hlavní roli hraje Stašová, to celé dopadlo ještě dobře. Renč s ní svojí zkušenost už udělal, jí se od Románu pro ženy daří v tzv. 2. kariéře a všichni jsou happy. Čili pokud máte chuť na další ženské sólo ve stylu Simona Stašová strhává na sebe veškerou pozornost, vítejte. (23.09.2020)

Bylo mi z tohoho filmu opravdu hodně zle a to jsem myslela, že už jsem na toto téma viděla a slyšela tolik, že se jen tak z něčeho "nesložím". Asi je to problém, které člověka nenechá nikdy jen tak chladného. Tedy pardon, člověka, který se oprostí od toho, že si za to ta ženská může sama, když od toho tyrana neodejde. Herecké výkony skvělé. Neskutečné, jak se ze štramandy Stašové stane během pár minut dokonalá troska. Ale už nikdy ten film nechci vidět! (17.11.2016)

Laciná manýra >Monýra< čili klasická monyoffská rádoby >zeživotazaživa< literární šmíra televizně vytuněná trendy stylem >samohana< made in Renč, další blábol šašskotelevizáckého telenovelového typu vyrobený jak podle šablonky jalovou formou s machou rutinérského jelita a s otravně přehrávajícími kreacemi stolicko-štatlařské čudlárny, dohromady pak vytvářející obludnou machinaci s panoptikálními postavami, kde možná snad i reálně možný příběh nakonec spadá a končí zpotvořený do parodie žánru i života. A tak postavy včele se S.S. už tradičně všelijak poulí oči, dělají grimasy, trhají hlavami a vypouštějí z papulí nereálné či zbytečné větší či menší bláboly a celé je to i těmi kecy zbytečně natažené do šílených devadesáti minut, přičemž příběh by snesl formát bakalářské půlhoďkové epissodky na téma "kterak nána k sobě zaslouženému štěstí přišla a jak to bylo dál"... . . . A komu to slouží? Možná si tu někdo hojí (honí?) nějaká bebinka, že... Docela mě i pobavil v závěrečných titulcích (jojo, čtu děcka rád titulky, člověk se poučí, kdo-kdy-kde-kolik) uvedený "fotograf". To si asi za lehký šekel jako vedlejšák hodil fušku známý brněnský rytíř, ležící vždy na správné straně, co tedy té pravé "Simonce" jak známo ale opravdu pomohl. Howgh. - - - P.S. Jo, na stránkách ČT jsem se mmj. dočetl, že S.M. byla "SLAVNÁ ROMANOPISKA"! Tak to jo, asi něco jako Virginia Woolfová, že... - - - P.P.S. Ano, chápu, pro někoho je tahle matérie zjevně vrchol literární i televizní tvorby, pro někoho vrchol životních kulturních zážitků! Ani si nechci představit, jak to máte lidi doma, ale je mi jasné, že vedle bulvárních plátků, šamponů a kosmetiky to bude v té jediné poličce na zdi v >obejváku< nad starou plazmou z druhé ruky pár pejprbeků S.M. (a tím není myšleno nějaký lido SadoMaso, že... ;o) Jasně, v brněnských knihkupectvích a antikvariátech dávno neprodejné ležáky... Tak užívejte >života< lidičky... %-))) - - - - - (Poprvé a naposledy z ryze studijních důvodů zase jednou protrpěno 15.12.2013 na nedělní >veřejnostádně telenovelové jebničce< , hodnocení uzívané 25., komentář zde otrávený jako šestý - 16.12.2013) (16.12.2013)

Jsou to lepší tři hvězdičky, a bylo to rozhodně to nejlepší, co jsem od Filipa Renče viděl od Románu pro ženy (tohle byla taková jeho dvojka - jen kadeřnice se nám z ženských přeorientovala na pejsky a paní Stašová se tentokrát místo Pažouta zlobila s Otíkem Veselým). Proč bych tomu nedal víc? Víc než do poloviny mě to nutilo, abych ze sebe dělal hloupýho a tvrdil všem včetně sebe sama, že vlastně nevím, o čem to má být. Proč se Otík nemohl aspoň chvíli chovat tak, aby se do něj měla Libuše důvod zamilovat? Proč ji hned napoprvé vytáhl na rande, který mohlo skončit jejím zakopáním někde v lese? Proč jsme si to měli myslet? Proč se jeho kamarádi, byť údajně velmi vzdělaní a úspěšní, chovali jako kreténi? Proč museli vypadat tak, jak vypadali, tedy jako banda somráků? Jasně, jsou to drobnosti, ale právě drobnosti dnes rozhodují o tom, jestli si z filmu sednu na prdel, nebo jestli si dám tu práci, a pokusím se na něj co nejdříve zapomenout. Ano, pravda, většinou to jde úplně samo. Na Sebemilence ale tak snadno nezapomenu, o to víc mě možná zlobí, že to bylo celý takový krkolomný. P.S.: Na paní Monyovou mám osobní vzpomínku, žili jsme ve stejném městě, znaly ji stovky lidí, jestli podobný příběh vetkla do své knihy, tak to podle mě bylo volání o pomoc, nechápu, že ji někdo nevyslyšel. R.I.P. (16.12.2013)