Sebemilenec

Vděčné téma, které ale nebylo úplně dobře zpracováno. Zbytečně dlouhá stopáž a proměna Stašové mi nepřišla moc lineární. Jinak hrála jako o život. Dokážu si představit, že se z daného tématu dá vyždímat daleko více! Tohle nebylo v žádném případě psychologické drama, protože tomu chyběla především tíživá atmosféra. Pár povedených scén se v tomto filmu objevilo, ale jinak se jedná pouze o průměrný film. 60% (16.12.2013)

Chápu, že s námětem od Monyové se toho mnoho udělat nedá, ale nemůžu při hodnocení filmu brát ohled na její nešťastný osud... Celkové zpracování na mě působí jako amatérský bulvární propadák. Ostatně věnování její památce v závěru filmu mi připadá jako krajně nevkusné citové vydírání, jako podpásovka na diváka. Možná - když už - by bylo vhodnější zveřejnit raději číslo na linku první pomoci pro týrané ženy. Jednu * dávám Simoně Stašové, protože jen kvůli ní jsem to nehodila do odpadu, i když i ona se mi zdála v této roli poněkud "ochotnicky přehrávající". (Už jen ten slovník: ženy po padesátce se oslovují "babizny", dávají si "gáblík"... brrrr) (06.04.2021)

Herecký koncert Simony Stašové. Nejsmutnější na tomto příběhu je, že vychází z reality. Podobného vypočítavého, líného, manipulátorského kreténa jsem měla pár let za manžela (naštěstí nebyl násilník) a rozhodně to nebyla hezká část mého života. Naštěstí od filmové Libuše jsem se včas odpoutala, takže jsem nepřišla o majetek, ale pouze o iluze. Autorka literární předlohy takové štěstí bohužel neměla. (19.03.2015)

opravdu vydařený dáreček k narozeninám. Zkraje mi Stašová v té roli moc nesedla, ale jak to začínalo sklouzávat do dramatičtějších poloh, tak byla skvělá, ten přerod z bezstarostné, veselé ženské v bezhlavě zamilovanou, která není schopna vnímat, do jak patologického vztahu to sklouzla, se opravdu povedl. Výborný byl i Dulava, přesně tyhle povalečské, příživnické a přitom bezdůvodně sebevědomé týpky, vystihl. Je vidět, že autorka se inspirovala i vlastní zkušeností. Stejně nad tím ale kroutím hlavou, že může být někdo tak hloupý a nechá se do takové situace zavléct, že není schopen rozpoznat, v jakém průseru se ocitá. Podle mého chytrá ženská by ho prokoukla velmi rychle a ještě rychleji by ho vykopla a ani náhodou by to nenechala zajít tak daleko (16.12.2013)

Jsou to lepší tři hvězdičky, a bylo to rozhodně to nejlepší, co jsem od Filipa Renče viděl od Románu pro ženy (tohle byla taková jeho dvojka - jen kadeřnice se nám z ženských přeorientovala na pejsky a paní Stašová se tentokrát místo Pažouta zlobila s Otíkem Veselým). Proč bych tomu nedal víc? Víc než do poloviny mě to nutilo, abych ze sebe dělal hloupýho a tvrdil všem včetně sebe sama, že vlastně nevím, o čem to má být. Proč se Otík nemohl aspoň chvíli chovat tak, aby se do něj měla Libuše důvod zamilovat? Proč ji hned napoprvé vytáhl na rande, který mohlo skončit jejím zakopáním někde v lese? Proč jsme si to měli myslet? Proč se jeho kamarádi, byť údajně velmi vzdělaní a úspěšní, chovali jako kreténi? Proč museli vypadat tak, jak vypadali, tedy jako banda somráků? Jasně, jsou to drobnosti, ale právě drobnosti dnes rozhodují o tom, jestli si z filmu sednu na prdel, nebo jestli si dám tu práci, a pokusím se na něj co nejdříve zapomenout. Ano, pravda, většinou to jde úplně samo. Na Sebemilence ale tak snadno nezapomenu, o to víc mě možná zlobí, že to bylo celý takový krkolomný. P.S.: Na paní Monyovou mám osobní vzpomínku, žili jsme ve stejném městě, znaly ji stovky lidí, jestli podobný příběh vetkla do své knihy, tak to podle mě bylo volání o pomoc, nechápu, že ji někdo nevyslyšel. R.I.P. (16.12.2013)