Den po konci světa

Alexa Vega nehraje jen ve filmech režiséra Roberta Rodrigueze. O poznání méně známý kolega Casey La Scala ji obsadil do jedné z hlavních rolích neotřele působícího snímku kloubícího v sobě hned několik žánrů. Svatební den pro Skylar se stal nejčernějším dnem v jejím životě. Namísto svatebního veselí, bude muset s partou svých přátel bojovat o přežití. Výjimečnou událost ve svém životě si nešťastně naplánovala na den, kdy přišel zánik světa. Vyděšená Skylar, která propadá hysterii, je přesvědčena, že se jedná o biblický zánik světa, zvláště když z Bible zmizelo písmo svaté. Z nebe padají obří kroupy, snášejí se prapodivná létající stvoření a bez zjevné příčiny umírají novorozenci, děti a také určitá část dospělé populace. Při možnostech, jaké film měl, vypadá dobře. A to, jak po technické stránce, tak o něco hůře po scenáristické stránce. Našim kinům se vyhnul. Námět, scénář i produkci si režisér Casey La Scala obstaral osobně a po dlouholeté pauze, kdy jeho dva filmy od sebe dělí více než dekáda, přišel s celkem originálním pojetím katastrofického snímku s prvky hororového subžánru found footage. Ne všechno ve filmu úplně zdatně funguje. Po krátkém intru následuje dynamická apokalyptická sekvence. Následně se děj přesune do kostela, kde se režisér pokusil o jakousi atmosférickou sevřenost, ale tento záměr příliš nevyšel. Druhá třetina nejenže ztratí tempo, ale je i plná náboženských plků a jakýchsi osobních zpovědí přátel okolo Skylar, jejíž postava začne být upozaděna a postupně bude ztrácet vědomí vlivem jakýchsi záhadných znamení, která se jí objeví po těle. Závěrečná třetina se opět rozjede a nabrané tempo i několik nápadů vylepší mírně zbabraný dojem z předcházející druhé třetiny. Prostředek filmu však celkový příznivý dojem až tak úplně nedevalvoval. Film si nemohl dovolit chrlit jeden působivý trik za druhým a být patřičně rozmáchlý, i když speciálních trikových efektů má více než dost a v rámci možností neselhává, i když prostřední část připomíná svým pojetím průměrný televizní seriál. La Scala se totiž překonával. Odvážně se pustil hned do několika žánrových variací a substancí. V úvodu to vypadá, že půjde o film snímaný docu stylem. Jeden z party mladých lidí totiž přijíždí natočit svatební veselí hand kamerou, a po vypuknutí apokalypsy, natáčí vše kolem sebe, seč mu síly a materiál stačí. Následně se od této formy upustí a ta už ke slovu přijde jen zřídka, i když tak úplně nevymizí. Film má ode všeho trochu. Zabrousí do katastrofického žánru, neopomene horor a jeho subžánry, otře se o thriller i psychologicky laděnou sekvenci. A to vše v sympaticky dávkovaném poměru. Parta přeživších je sestavena z mladých a talentovaných herců, kteří našemu publiku nejsou převážně známí. Nejznámější je již zmíněná Alexa Vega, která typově připomíná Lindsay Lohan, objevem je píchačka Italia Ricci. Výsledkem je v mnoha ohledech originální dílko, které po trikové stránce ostudu nedělá, kompaktnost není jeho doménou a nasazení i určitou ambicioznost mu nelze upřít. Film na pohodu a kdo má podobné experimentování s žánry rád, přijde si na své. 80% (25.02.2015) (méně) (více)