The Guest

Není filmu s dokonalejším soundtrackem. Když jsem na tom seděl v kině, umíral jsem blahem. Ten film má snad jedinou vadu - že hlavní roli neztvárnil Ryan Gosling, který by se pro titulní roli dokonale typově hodil (byť Dan Stevens je excelentní). Nejlepší možný způsob, jak si tento film užít, je dostat se k němu zcela náhodou, nic o něm nevědět (resp. nebýt kontaminován zdejším nedostatečným hodnocením) a nechat se vtáhnout do jeho děje, který se před člověkem postupně odkrývá do netušených zákoutí - sledovat jeho spění k velkolepému finále je čistá radost. UPDATE 16. 01. 2017 - Ten film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí. Nyní už mě nemrzí, že tam nehraje Gosling, a celé jsem si to užil navzdory tomu, že jsem věděl, jak to dopadne (k samotnému závěru bych měl osobně jednu lehce SPOILEROIDNÍ výtku - přijde mi absurdní, aby to ten týpek přežil). A ten soundtrack - to je prostě něco neskutečnýho. (12.06.2015)

Scénáristická bezradnost nep(r)ominutelně zneužívající, znásilňující a parazitující (na) 80´s resp. 90´s. _Upřímně, ta neustálá snaha tvůrců, o vylepšenou resp. ozvláštněnou resuscitaci, již dávno prověřeného, mě začíná značně unavovat. Já jsem oldschool. Když whisky, tak poctivou, nikoliv medovou. Když vodku, tak čistou, nikoliv s příchutí melounu. Když ženu, tak „přírodní“, se vším, co to přináší a co k tomu neodmyslitelně patří a nikoliv umělohmotnou katalogovou skládačku, bez jiskry v oku, co vylezla, zjizvená a opuchlá, po čtyřiadvacetihodinovce ze sálu a měsíc se jí nemůžete dotknout. Vím, můžete namítnout….své fandy resp. fanynky, si i tato nabídka najde. Najde. To však neznamená, že já ji musím, na zdraví, (při)pít. _Závěrečný (před)halloweenský večírek ve škole (btw, musel jsem si ihned dopřát repete), plný všudypřítomného nadhledu a dávající jasně vzpomenout, na B. De Palmu, v nejlepších letech a formě, včetně významného pomrkávání v samotném závěru, to vše za vydatného přispění S. Moorea, dává tušit, že to v A. Wingardovi, někde skryto je a mohlo to být o poznání lepší. Tak snad příště…. 45% (10.02.2015)

Skutečné multidobové retro. První polovina se rozjíždí jako mimořádně rozplajzlý, tisíckrát omletý devadesátkový sryler, aby se ta druhá mohla zvrhnout v nejpokleslejší osmdesátkový akční brak (čti – totální, na hlavu postavená pičovina, u níž v anotaci překvapivě chybí „kokotmédie“ nebo „čurákoteska“), přičemž to postrádá jak devadesátkový drajv, tak osmdesátkovou patinu. Smutný fuckt, že je to v červených číslech, přikládám jen tomu, že spousta zdejších prudkých „heteráků“ pocítila pnutí z toho modrookého Kena v hlavní roli. Herecky byl sice opravdu výborný, nicméně čtyřkovat a pětkovat to tu jen kvůli nateklému přirození je jednak neobjektivní a druhak velmi buzerantské. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě kůl a moderně říci „gej“. (17.12.2014)

Ze začátku získáte pocit, že se schyluje k parádnímu dramatu, budete si říkat: "Ne ne, to nedopadne dobře." Bohužel však vyloženě k dramatu nedojde, ale zvrhne se to v trapnou frašku a v nesmyslný sled událostí, který by prostě nemohly nikdy nastat. V půlce rozpačitého sledování už vám nejspíš dojde, že s vámi tvůrci hrají nefér hru, neboť tam všachují negra se štítnou žlázou, který si z toho (a z vás) začne dělat akorát tak prdel. Úplně ke konci si už budete zoufat, že sledujete druhořadý amatfilm, nebo přinejmenším nizkorozpočťák točený bez jakékoliv zodpovědnosti k divákovi. Tak se myšlenkami vrátíte na začátek a zavzdychnete, jaká je to škoda, protože ten potenciál tam zkrátka byl. A Dan Stewens s ksichtem Jonathana Rhyse Mayerse a mimikou Jacka Davenporta by to drama, klidně i akční, v pohodě utáhl. Proč to sklouzlo do laciného teen hájskůl a lá osmdesátky hovadění vážně nechápu. (08.01.2015)

Velmi obstojně natočená žánrovka, která si bere sem tam něco i odjinud, ale scénář je solidně vystavěný, není zde zbytečná scéna, a už od začátku to prostě jede kupředu včetně podezření, že něco není, jak má být. Zpočátku sympatický ochránce rodiny, u něhož je nám do určité chvíle příjemné, že ochraňuje rodinu, a je nám jedno, jestli je divný. Pak však začnou přibývat momenty, kdy tomu hajzlovi musí začít každý přát smrt. Líbily se mi i vtipné vychytávky a fórky v obraze, a to nemluvím jen o RIP náhrobku ke konci filmu, to, že si film sám ze sebe vlastně střílí, a taky věci řečené jen tak jakoby mimochodem, kdy je na divákovi, zda zareaguje a poskládá si ty jasně dané střípky do jasného obrazu. Protože vše podstatné je řečeno, ačkoliv se může zdát, že ne. Děj má navíc logické směřování, i když zpočátku poněkud předvídatelné, takže se skutečně povedl dobrý kousek filmařiny v žánru akčního thrilleru s jemným přesahem do sci-fi. (27.01.2015)