Antarktida: Rok na ledu

Záběry na krajinu se pořád točí ve zrychleném sledu, jako by statický záběr byl moc fajnový. Do toho lidé povídají, jak bojují s ponorkovou nemocí a co všechno museli obětovat, aby mohli pracovat na nehostinném kontinentu. Čekala jsem, že se dozvím víc informací, ale tento dokument je výhradně zaměřen na zpovědi pár zaměstnanců a jejich pocity. Takže mám z dokumentu pocit, že na Antarktidě žije pár stovek ufňukaných lidiček, kteří nemají nic jiného na práci, než občas odhrnout sníh ze dveří. Což určitě není pravda. (08.09.2015)

Na to, co všechno se tam člověk dozví, by bohatě stačila hodina - ne hodina a půl. Tak nějak jsem čekala, že se toho za tu dobu dozvím trochu víc, než jsem se dozvěděla. Bylo sice zajímavé vidět, jak se žije na Antarktidě celý rok, co tam lidé zažívají a co tam vidí, jak se cítí, s čím se potýkají... ale bylo to zkrátka pořád tak nějak dokola a hrozně zdlouhavé. První půlka je super, ale pak už je toho zkrátka moc... (01.05.2015)

Rozhodně zajímavé, i když nijak hloubkové přiblížení jednoho celého roku života obyčejných zaměstnanců v "odlehlém zapadákově" McMurdo, největší výzkumné stanici v Antarktidě (jež se menšímu městečku podobá). Ani trochu neočekávejte dokument o přírodě nebo technice, zde se nahlíží "normální" společenské (a psychologické) fungování = bydlení odřízlé komunity v extrémních podmínkách mrazu a noci trvající 4 měsíce. Ponejvíce prostřednictvím lyrických časosběrných záběrů, čarokrásných, třebaže při celovečerní délce trošku uspávajících. (20.06.2017)

"My bychom umrzli, jim není zima, snídají nanuky a eskyma". Zpívává Jarek dlouhá Nohavica. Musím říct, že dobrovolně strávit na Antartidě deset let je sázka o zdravý rozum. To musíte být buď tučňák nebo mrož v minulém životě. A ani těm tam není zrovna dvakrát hej. Tento dokument narozdíl od přírodopisných popisuje každodenní situace, které zažívají lidé, kteří si tuto životní cestu vybrali. Samosebou zamrzlá příroda má své kouzlo, ale raději z tepla domova. (31.01.2017)

Z tohohle filmu na vás především padá příjemná nostalgie z toho, jaký je život na Antarktidě, jak je to jedinečné a naprosto jiné od toho, co máme třeba zrovna mi v Evropě. V tomhle ohledu je to emotivně silné. Hlavně scéna s tichem je prostě dech beroucí, a to se v ní vůbec nic neděje. Jinak ale dokument zase tolik nepřináší, jen nahlédnutí do života, který má svá specifika, ať už dobrá, nebo špatná. (24.04.2015)