Ida

Můj názor je takový, že mě proti tomuto filmu vyloženě popouzí právě to, co je na něm nejvíce oceňováno a co je jeho hlavní poznávací značkou. Jako nezlobte se na mě, ale točit v roce 2013 na černobílý film ve formátu 4:3 (plus všechny ty další "retro ingredience"), to mi přijde jako něco mezi filmařským epigonstvím a čistou manýrou. Kdyby byl takový film natočen v 60. letech, necekl bych ani ň, a uznale docenil jeho kvality. Byl-li ale přiveden na svět o 5 dekád později a přitom "stále" působí dojmem, řekněme, vzorové ukázky československé nové vlny, nutí mě to klást si mnoho otázek. Je za tím snaha tvůrců vznést poctu dávno zaniklému slavnému období v dějinách filmu? Únava ze současné bezduché a povrchní produkce? Touha natočit si natruc film jak z jiné doby, který jde cíleně proti současným trendům a který se bude v kontextu současných filmů tím pádem vymykat? Možná vše a možná nic z toho, ale mé pochybnosti stále trvají - nic z toho pro mě není legitivní důvod pro takovýto film. Sledovat tento film je jako procházet se v prostorách neofunkcionalistcké vily - všechno zde působí nápadně povědomě, zdařile a esteticky vytříběně, ale kdesi hluboko pod tím není vůbec nic - z jednoho prostého důvodu: takové domy (filmy) patřily k určité historické etapě, a pokoušet se je dnes (více či méně) násilně resuscitovat mi osobně přijde jako zvrácenost a nedostatek soudnosti (potažmo též jako doklad absence soudobých vhodných alternativ, což je však diskutabilní). Za sebe nemám problém napsat, že od filmu natočeného v roce 2013 chci, aby vypadal, jako by byl natočený v roce 2013, nikoli o 50 let dříve. Celý film jsem sledoval víceméně zhrozen, že přesně takto by ho asi tenkrát mohl natočit Marlen Chucijev či Andrzej Wajda, ale pořád nechápu jediný důvod, proč byl takto natočen v roce 2013. Proč jenom, proč? (13.09.2015)

Mám rád dobré filmy. Někdy i ty, když je v tom cosi zvláštního. Domy potažené špinavou šedí. Jako černobílé foto na obyčejném papíru. Děj plný protikladů jak když vejdete do vymrzlé místnosti. Ida Lebenstein, navenek stojí na rozcestí. Obhajuje svůj vlastní život a pojímá Boha jako sílu. Ilustruje svoje myšlenky. "A potom? A potom?" Může to svést k domněnce, že se tu jaksi k životu v klášteře straní. Čistě teoreticky si kladu tedy logické otázky. Měl by být život v v religiózním smyslu smysluplnější? Nebo jiný život bez mystického zasnoubení je tak nějak menší? Ostatně bez zajímavosti není ani život bezcílné rudé Vandy ve vší opuštěnosti, která si tu vyjasňuje hloubku své viny. Faktem zůstává, že to není snadný film. Nelze však pominout, že to má skvělou dramatickou stavbu, která především svým výrazem bourá zaběhané filmové postupy. (04.01.2015)

Ty dvě jsou tak odlišné, že je mohl dát dohromady snad jedině příbuzenský vztah. Je to sice příběh Anny / Idy, která je mladá, nezkušená a poprvé na větší cestě venku z ochranné ulity kláštera, ale popravdě ho zajímavým dělá právě její teta Wanda, což je naopak osvěžujícně netriviální figura. Art, který by klidně mohl zkusit i běžný divák... (31.03.2016)

Patrání nesourodé dvojce na cestách po odhalení pravdy z minulosti. Echm, kde já jsem to už viděl? Ano, v o pět let novějším československém Tlumočníkovi, který oproti Idě sklidil tak malý ohlas, že by mi bylo skoro trapné ho tady zmiňovat. Kdybych nenarazil na komentář uživatele honjanz, který si rovněž na Tlumočníka vzpomněl a píše, že měl větší šťávu. No, tak já si tedy taky přisadím a řeknu, že mě osobně československý, méně úmělecký příspěvek na podobné téma zaujal rovněž víc, ale Idu zatracovat nebudu. Protože taky pracuje s hodně zajímavými motivy, tématy, které mě baví a oceňuji, že i takovýto artový film se nekašlal na diváka a nabízí zajímavý příběh. I ta retro stylizace je povedenná. Nevýhoda pro mě, že to na mě i s takovým příběhovým materiálem působilo zbytečně odtažitě. Ale příběh mi byl sympatický. Slabší čtyři (10.08.2021)

Ono je to tak. Ďalší z tých kvázi umeleckých filmov, ktorý nedokáže splniť očakávania, pretože sa o to ani nesnaží. Pawlikowski síce má cit pre obraz, ale budovanie emócií je na bode nula. Rovnako v mojich očiach dopadlo aj jeho Moje leto lásky. Problém s filmom je, že prvá hodina je postavená na jednoduchej zápletke, ktorú režisér zbytočne rozťahuje. Bohužiaľ sa v nej nedozvedáme takmer nič. Je emočne chladná a snaha o pripomenutie si vojnových hrôz je v poľskom filme asi na rovnakom významovom mieste, ako keď v indickom filme niekto uteká na vlak. Film sa stáva zaujímavý posledných 20 minút, ale v najlepšom skončí a neviem ako tí čo to pozerali, ale ja som si rozhodne pomyslel, že ma Idin príbeh nielenže neobohatil, ale sa o to ani nesnažil. Vizuálne pekné, ale načo využívať hĺbku ostrosti, keď v nej nie je skrytý žiadny význam. Čakal som meditatívnu úvahu nad Bohom, dostal som chladný film o hľadaní židovských koreňov a o túžbe po jednom zasunutí. Neurazí, nenadchne. (22.09.2014)