Ida

Ida. Krásná mlčenlivá dívka s půvabným ďolíčkem na bradě. Oddala se Bohu, nebo k tomu má alespoň našlápnuto, ale ještě předtím ji čeká úkol rozpoznat svět tak, jak ho nikdy neviděla. Stejně jako pro nás je kamera černobílá, tak i pro ni je život za dveřmi kláštera šedivý, odtažitý a nepochopitelný, ale zároveň je pro ni zkouškou své vlastní víry .. (05.09.2014)

Nemám moc v lásce skoro nemluvné hrdiny, ale na druhou stranu mám v lásce hrdiny, kteří jsou plní zmatku a hledají své kořeny. Slečna Ledová a paní Ohnivá pátrají po zemřelých, aby samy zakusily odumření tomuto světu, jedna tak, jak je to milé Bohu, druhá tak, že Bůh bude mít možná trochu práci s její záchranou. Každopádně nás, zhýčkané diváky 21. století, donutily obě ženy se trochu zamyslet. A to se cení. Velmi cení. Stejně jako nádherně pochmurná atmosféra budovaná oprýskanými zdmi, bezútěšnou dobou 50. let, židovským hřbitovem, citově chladným klášterem a samozřejmě to vše v moderním černobílém hávu. (02.08.2014)

3-4 / Možná spíš 3. Fim se mě nedotkl tolik, jak jsem čekala. Možná jsem jen přesycená filmy, které u mě naplno "zazněly" (Frank, Chlapectví). Nádherné černobílé fotografie, statičnost, to mě baví. Vnitřní svět hrdinek je ale dost neproniknutelný. Jejich reakce občas dost možná nepochopitelné. Závěrečných cca 20 minut ale hodně vydařených. Trailer je vynikající. (15.07.2014)

Vyzerá to ako česká nová vlna 60. rokov, ale je to film poľský, súčasný a odohrávajúci sa v rokoch 50tych. Pawlikovsky však formou k 50.,60. rokom odkazuje aj formou, možno preto Ida nepôsobí tak naleštene. Akademická do určitej miery však je. Na krátkej ploche rieši otázky hľadania identity na jednej strane, otázky svedomia na strane druhej a otázky národnostno-historicko- politické a ďaľšie na strane tretej. Ida je taká artová jednohubka, ktorá sa celkom úspešne snaží do krátkej stopáže vopchať viacero tém. Ak nebudete očakávať intelektuálno-emocionálnu katarziu, o čo sa ani nesnaží, nemala by vás sklamať. (21.10.2014)

Můj názor je takový, že mě proti tomuto filmu vyloženě popouzí právě to, co je na něm nejvíce oceňováno a co je jeho hlavní poznávací značkou. Jako nezlobte se na mě, ale točit v roce 2013 na černobílý film ve formátu 4:3 (plus všechny ty další "retro ingredience"), to mi přijde jako něco mezi filmařským epigonstvím a čistou manýrou. Kdyby byl takový film natočen v 60. letech, necekl bych ani ň, a uznale docenil jeho kvality. Byl-li ale přiveden na svět o 5 dekád později a přitom "stále" působí dojmem, řekněme, vzorové ukázky československé nové vlny, nutí mě to klást si mnoho otázek. Je za tím snaha tvůrců vznést poctu dávno zaniklému slavnému období v dějinách filmu? Únava ze současné bezduché a povrchní produkce? Touha natočit si natruc film jak z jiné doby, který jde cíleně proti současným trendům a který se bude v kontextu současných filmů tím pádem vymykat? Možná vše a možná nic z toho, ale mé pochybnosti stále trvají - nic z toho pro mě není legitivní důvod pro takovýto film. Sledovat tento film je jako procházet se v prostorách neofunkcionalistcké vily - všechno zde působí nápadně povědomě, zdařile a esteticky vytříběně, ale kdesi hluboko pod tím není vůbec nic - z jednoho prostého důvodu: takové domy (filmy) patřily k určité historické etapě, a pokoušet se je dnes (více či méně) násilně resuscitovat mi osobně přijde jako zvrácenost a nedostatek soudnosti (potažmo též jako doklad absence soudobých vhodných alternativ, což je však diskutabilní). Za sebe nemám problém napsat, že od filmu natočeného v roce 2013 chci, aby vypadal, jako by byl natočený v roce 2013, nikoli o 50 let dříve. Celý film jsem sledoval víceméně zhrozen, že přesně takto by ho asi tenkrát mohl natočit Marlen Chucijev či Andrzej Wajda, ale pořád nechápu jediný důvod, proč byl takto natočen v roce 2013. Proč jenom, proč? (13.09.2015)