Uzavřená soustava

Genialny polsky film a jeden z mala dokazov, ze aj za malo penazi sa da urobit vela hudby. Urady v Polsku su pomale, neefektivne, viac zozeru nez vytvoria. Zacinajuci podnikatelia si vybudovali uspesnu firmu, lenze zauraduje polska mentalita .. .dokonca aj protitenoristicky tim sa tu spomina. 95 % (08.09.2020)

Hrozné je, dostane-li se člověk do uzavřeného systému (zákonná moc určitého státu či zřízení) po přestupku; hroznější je, když se do něj člověk dostane pouze proto, že se to někomu hodí. O tom známe velké příběhy z literatury (nejen hrabě Monte-Christo), a ještě větší ze skutečnosti (nedostižným symbolem budiž Sacco a Vanzetti - pochybně definovaným Goergem Moustakim: "Maintenant Nicolas et Bart / Vous dormez au fond de nos cœurs / Vous étiez tous seuls dans la mort / Mais par elle vous vaincrez" - ve smrti jste byli sami / ale ona je vaším triumfem). Uzavřená soustava je začarovaným kruhem, který se nenachází "mimo" společnost, jako třeba koncentrační tábory obecně, ale přímo v ní, přímo v jejím srdci. Pozn. 1: Pokud recenzentovi IQ Tiqe **** daná situace připomíná Souostroví Gulag, potom pátrá na správném místě. Pozn. 2: Je třeba ještě říct, proč nás tyto příběhy děsí jako noční můry. Samozřejmě proto, že se mohou přihodit i nám, a snažíme tím jimi "odreagovat" (stalo se to někomu jinému). Pozn. 3: Poslechněte si krásnou písničku Prison Trilogy (Joan Baez), tam je to taky - nebo její zpěv v Morriconově písni The ballad of Sacco and Vanzetti (youtube.com/watch?v=HNKPUuxaLRE). A jsem zase u filmu. Zase se točíme v kruhu, uzavřemé soustavě. (27.07.2017)

Velmi silné drama o politických korupčních praktikách, které tentokráte ničí nevinné podnikatelské špičky a životy jejich blízkých. Země zaslíbená naruby či Kawasakiho růže bez humanistického náboje. A také důkaz, že i o dnešních problémech postsocialistických zemí se dají natáčet filmy světové úrovně. Snímek se někdy neubrání trochu přímočaré společenské kritice či karikatuře, ale i tak nabízí napínavou až burcující analýzu společnosti, stále vymknuté z kloubů. (23.12.2013)

Velmi solidní film na téma, s nímž si postsovětská Evropa asi ještě dlouho vystačí. Rány minulosti jsou stále nezhojené a takových filmů je nám pořád třeba. Drsnější než místy rádoby laskavá Kawasikiho růže, která nabere tempo a překvapí až v závěru. Proč se nám polské filmy mimo festivaly prakticky nedostanou ? Že bychom se nezajímali o vlastní minulost ? nebo se jí báli ? Proč o ní čeští režiséři, pokud vůbec, točí laskavě ? Proč se období Charty 77 nereflektuje pravdivě a bez příkras jako období Solidarity či předchozí období (r.1969, Poznaň 1970) v Polsku ? (21.10.2013)

Trochu jiná liga ti Poláci...Při sledování jsem měl pocit, jak se jen může něco takového stát?? Vyvolávalo to ve mně takovou bezmocnost...Konec mi udělal i neudělal radost...Jednak se tady omíjí to pohádkovské přísloví: dobro bylo odměňěno a zlo po zásluze postrestáno...Zřejmě je to na tom světě takové...Filmařsky zvládnuté na jedničku a je vidět, že i za málo peněz jde udělat hodně muziky... (30.03.2016)