Speaking Parts
Režie:
Atom EgoyanScénář:
Atom EgoyanKamera:
Paul SarossyHudba:
Mychael DannaHrají:
Michael McManus, Arsinée Khanjian, Gabrielle Rose, David Hemblen, Tony Nardi, Gerard Parkes, Patrick Tierney, Jacqueline Samuda, Robert Dodds, Franco TataObsahy(2)
Speaking Parts sleduje zoufalého herce, který pracuje jako údržbář v hotelu. Ve skutečnosti však funguje jako gigolo pro svou nadřízenou. Ona je jím posedlá, on jí ignoruje. V hotelu je ubytovaná scénáristka, která hledá herce pro svůj nový film, proto se herec rozhodne nechat ji svůj životopis v pokoji. Nakonec získá ve filmu hlavní roli a se scénáristkou se zaplete. Spleť bizarních vztahů přesně podle Egoyana, mistra svého oboru. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži). ()
Atom Egoyan je magor. Nejenom, že se vyžívá v příšerný depce (s čímž teda zase tak problém nemám), on nemá pro podporu atmosféry problém otočit ve filmu třeba desetkrát jednu debilní, ručně točenou scénu vlasatýho týpka (s čímž už teda problém mám). Výsledek je umělecká sračka, příběh divnejch lidí, kterej šel totálně mimo mě. A jestli se divíte, že jsem to dokoukal, tak musím dodat, že hlavně proto, že občas to bylo tak wtf, že se od toho nedokázaly odlepit oči. ()
Neutěšené osudy několika lidí se proplétají a Egoyan nedokáže nudit. Platonická láska, touha po úspěchu, trauma ze ztráty milované osoby. Hudba dokresluje depresivní atmosféru a naprosto skvostný závěr dokresluje 5*. ()
Film o vampýrské moci obrazu dokazuje, že AE je velmi inspirativní a místy i strhující tvůrce, poněkud ho ale limituje jeho (chladná) rozumovost. Provazování zdánlivě nesouvisejících scén, ať už hudbou nebo střihem, má smysl i „drajv“, a společně s myšlenkovým podhoubím patří k velkým kladům filmu, nicméně v celku film naráží na sklo určité jednostrunnosti Egoyanovy zlověstné vize. Formovat noční můru z něčeho, co už noční můrou je [bizarní hotel vedený postarší „včelí královnou“ obklopenou trubci nebo mefistofelský režisér působí zlověstně i bez kamerové optiky], to není zrovna gerojský úkol. Nicméně finále na motivy televizní talkshow je brilantní. Posedlost obrazem až na okraj duševního zhroucení. ()
Odosobnená, formálne minimalistická, naratívne roztrieštená štruktúra bez jasne ukotveného dramatického oblúka ako mozaika ľudských osudov v črepinách rozbitého zrkadla. Prvá polovica filmu je diváckym hľadaním, kde sledujeme decentralizovaný príbeh nie jednej, nie dvoch, ale hneď troch postáv, ktoré sú nevedomky (s výnimkou herca) súčasťou vzťahového trojuholníka. Nadväznosť deja je niekedy priama a jasná, inokedy ťažko identifikovateľná, prim hrajú postavy, významy, občasné paralely. Nejednotnosť hlavnej postavy, miesta a času dáva Egoyanovi priestor na pohrávanie sa s celistvosťou a častým symbolizmom. Druhá polovica filmu naberá miestami kontúry neskorších Lynchových filmom (mj. Lost Highway - scéna s komunikáciou cez kameru v kancelárii nadriadenej, vybrané pasáže zo záveru); stále však zostáva pri fyzickom a obrazovom symbolizme. Ona odosobnenosť spočíva v konaní postáv, ktorých emočný prejav je veľmi mierny a ktoré komunikujú prostredníctvom neosobných, chladných videohovorov. Ony "vedľajšie role" majú význam nielen pre pochopenie príbehu a motívov, sú zároveň charakteristikou celého súboru postáv vystupujúcich vo filme, ktoré zohrávajú podobne prehliadnuteľné vedľajšie role v reálnom živote - komparzový herec, pracujúci ako údržbár, chyžná, ktorá je doňho nešťastne zamilovaná, bezvýznamná filmová scenáristka, chlapík obsluhujúci videopožičovňu, ktorý okrem toho natáča svadby a oslavy najrôznejšieho typu... Absolútne nezaujímaví a bezvýznamní v neskutočne zaujímavom a inšpiratívnom filme. Film nie len na jedno pozretie, ktorý má čo ponúknuť a je v ňom čo hľadať. 85% ()
Vysoké umění, ve kterém se ztrácí film. Záběr na ksicht, na druhý ksicht, na třetí, pátý, po pěti minutách první slovo. V té době už nevím, kdo je která ženská, která z nich je chlap a kdo z těch chlapů je lesba. Mám-li myšlenku, přirozené by bylo snažit se ji sdělit tak, aby mi ten druhý porozuměl. Zde se demonstruje snaha o co největší neporozumění. Co chybí, je nosná myšlenka. ()
Už ani nevím kde jsem na tento film natrefil, ale s vidinou pořádného Lynchoidního mindfucku a přečtení poutavého popisu jsem se dostatečně nechal namlsat. To, co jsem začal žvýkat v ústech však mělo takovou hořkou pachuť a měl jsem co dělat, abych sousto pořádně rozkousal. Dlouho se mi nestalo, aby mě iritoval už samotný pohled na hlavní postavy a jejich hraní (hlavně Majk MekAnus). Co se týká Lynche, tak toho zde v takové míře ani nehledejte. Je tu pár scén, které ten nádech trochu evokují a už jsem si říkal, že mě to možná začne bavit, ale pak se to následujícími scénami spláchlo jako lejno do kanálu. Jedinný prvek, který se mi líbil, bylo ono prolínání dějových linií, kdy při střihu jakoby jste byli odtrženi od dramatu a napětí ve vás tak rostlo. To Atom Egoyan umí ve Vedlejší roli vybudovat parádně. Bohužel, zbytek stojí za vyližprdel. ()
Není to film mého srdce. 1) Těžko interpretovatelný snímek vytvořil v Káhiře narozený arménský (od dvou let věku) Kanaďan, režisér, scénárista a výkonný producent 29letý Atom Egoyan, pojmenovaný po prvním egyptském atomovém reaktoru. 2) Scénáristka a její mrtvý bratr, bezcitný herec a jeho kariéra, bláznivá zamilovaná dívka, ti všichni kráčejí kafkovsky snovým světem plným obrazovek, aniž by byť jen pomysleli na něco jiného než na vlastní posedlost. Není to film mého srdce. 3) Ještě že režisér neumí česky a nepřečte si oficiální text distributora...asi by si hodil mašli. ()
Já vlastně vůbec nevím, co si o tom filmu myslet. Kdybych tu napsal něco ve stylu, že je to o drobných mystériích všedního života (v tom smyslu, že je zvláštní, že se vše děje tak jak se děje), tak to zaprvé nebude úplně pravda a zadruhé asi nikdo pořádně nepochopí, co tím myslím. Ono to totiž ani nemá příběh, jen to všechno nějak začne a nějak skončí a v hlavních rolích jsou postavy, které jsou metaforicky vedlejší i v životě, jelikož nejsou nějak výrazní a prostě si žijí své životy. Všichni jsou divní, divně se chovají, psychologické to není a nikam se to moc neposouvá, ale má to neskutečně podmanivou atmosféru, která je ještě víc umocňována hudbou, která mi připomínala soundtracky z osmdesátkových československých kriminálek a celé to umí působit dojmem, že Egoyan přesně věděl, co dělá. Ano, měl jen nápad, že z typických vedlejších filmových rolí udělá hlavní postavy a nejspíš i zachová jejich "nejasný" charakter (jelikož v málokterém filmu se vedlejší postavy nějak víc představují či vyvíjí), takže je to spíš zvláštní experiment, který ale jakoby v sobě skrýval cosi hlubšího. A to něco hlubšího je přesně to, o čem píši na začátku svého komentáře, ale vůbec si nejsem jistý, jestli to tam skutečně je. I když ano, je tam i téma posedlosti někým jiným a touhou ovládat si svůj "malý svět" několika "blízkých" lidí, ale nepřišlo mi to tak výrazné jako tohle. Podle toho bych dal i vyšší hodnocení, ale zatím zůstanu u silných tří, které víc odráží fakt, že se mi především líbilo to, jak divné a svérázné to bylo... Ačkoli, když to budu brát opravdu jako experiment, tak by to na čtvrtou hvězdu mohlo být rovnou taky, ale to si ještě nechám projít hlavou. Zatím silné 3* ()
Videopožičovne plné filmov, chudé figuríny, chtivé pohľady, osemdesiatková hudba, sústredená, centrická kamera, melanchólia a Michael McManus s túžbou na niečo viac. K postavám sa však nedostávame úplne, ale len čiastočne, aj keď sú to nevšedné charaktery, trochu nudia a nedá sa s nimi identifikovať. Dramatický oblúk príbehu hlavného hrdinu navyše považujem za nevierohodný, hlavne v závere. Vizuálne občas veľmi lezú na nervy zábery na televízory a v nich prehrávané veci. Jazykové okienko: drop by. ()
Bohužel jsem celou dobu nepřišel na to, o čem film je a proč byl natočen. Pomalé tempo a televizní formát tomu taky moc nepřidaly. Sice jsem vydržel do konce, protože to místy zajímavé bylo, ale pro mně to byla nuda. ()
Egoyan rozvíjí mnohovrstevnatou hru s významy; jednotliví aktéři mezi sebou splývají. Film nejsilněji problematizuje tématiku obrazu sebe a obrazu, který je načrtnut ve scénáři. Postavy oscilují mezi pokušením a osamocením. Divák jako archeolog vykopává to, co se skrývá pod povrchem. Těžkou atmosféru uspokojivě zprostředkuje kamera - občas nonšalantně vzlétne a snímá scénu z nadhledu; jindy se zaměří na detail a důsledně se drží tyrkysovo-žluto-červeného nádechu. Kontrasty odhalují jednotlivé aktéry v jejich “rolích”, v jejich vábení a odpuzování. Egoyan rozplétá vztahové smyčky a místy smyčku decentně utáhne. Jsme nuceni promluvit, abychom v roli obstály? Vnitřní světy hrdinů se míjejí, ale občas se protnou jejich osamocené sny a naděje. Bizarní na tom není vůbec nic. Egoyan jako důsledný filmový geolog mapuje terén magie lidské psýché a nezapomíná reflektovat sám sebe - vlastní roli tvůrce. ()
pro mě za dvě hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Nemám totiž ty hry na jako světy, v kterých se všichni chovají jako mimoni, dvakrát v lásce. A to je přesně případ i tohoto filmu. Divoké prostřihy, které jsou pro někoho hodny obdivu, jsou pro mě spíše znouzecnost. Je to ten typ filmu, který má vysoké hodnocení hlavně proto, že ti, co hodnotí, leccos z filmu nepochopí ( protože to ani nejde ) a tak, aby nevypadali jako hlupáci, tak film pochválí. To já naopak klidně řeknu, že zde byly k vidění i scény, které nedávaly dobrý smysl a že považuju tento film za samoúčelnou režisérovu exhibici, která mi jednoznačně nesedla. 30% ()