Rodinná oslava

Můj 2.500. ohodnocený film na čsfd musel být něco extra a to Rodinná oslava naprosto splňuje. Divadelní adaptace v Činoherním klubu je asi nejlepší hrou, jakou jsem kdy viděl, takže pustit si filmovou předlohu znamenalo opětovně si vychutnat skutečné rodinné drama. Narozdíl kupříkladu od Boha masakru, kdy film podle mě po shlédnutí divadelní hry nemá co nabídnout (i když tam vznikl film až na základě hry), Rodinná oslava nabízí přinejmenším působivý střih a ruční kameru, což samozřejmě v divadle možné není. Naproti tomu, v divadle více vynikly Christianovy proslovy v podání famózního Matěje Dadáka a výkon Juraje Kukury. Celkově jde o srovnatelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. (15.04.2012)

Neskutečně hluboko zažraná filmová špína, kterou narozdíl od debutu zvládl Vinterberg stoprocentně díky puritánsky nekomfortní formě. Ta jen umocňuje jednotlivé emocionální podtóny, kterou by běžný filmový jazyk poztrácel stylizací. Pohyb kamery a střih v některých pasážích dosahují nelidské intenzity (hádka Michaela s manželkou, geniální pasáž "přihořívá, přihořívá") – nemluvě o ozkoušené herecké trojici Steen-Bo Larsen-Thomsen. Vinterberg plně zúročuje to, co největší hrdinové naznačili: zničující talent strhnout diváka do špinavého bláta a vyválet ho tam s důkladností hrocha. Rodinná oslava je zároveň oslavou filmové bezprostřednosti, nepotřebnosti estetizace a síly, která se uvolňuje přímo na place. Monstrózní flákota severské svíčkové. (23.11.2010)

Niežeby téma rodinnej oslavy, ktorá sa ""zvrhne" na strhávanie masiek bola niečím novým (najmä nie v literatúre a v divadle), ale "dogmatický" kabátik jej naozaj sadol ako uliaty. Škoda, že ďalšiu Vintenbergovu tvorbu postihla tá hnusná nemoc, ktorá tvorcovi bráni prekonávať niekdajšie vlastné rekordy. (31.07.2007)

Uf, co jsem to vlastně viděla? Vinterberga, který výjimečně zasáhl do černého i u mě. Neskutečně silné rodinné drama o starých stále hnisajících ranách. Potvrzení toho, proč mám "dogmatiky" ráda, tenhle styl zdá se mi hodně šťastným. Mohla bych dumat hodiny, ale stejně nepřijdu na nic, co bych mohla tomuto snímku vytknout. (04.11.2020)

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. (03.12.2012)