Potulný samuraj Kenšin: Konec legendy

Závěrečný Kenshin je dobrý film důstojně zakončující trilogii, ale skutečně vysokým očekáváním nedokázal tak úplně dostát a z celé trilogie je pro mě nejslabší. V několika případech nabízí opět to nejšpičvovější a nejstylovější šermířství, jež je možno na plátně nalézt (především souboje s Aoshim a Sôjirem), ovšem předchozí film toho přislíbil daleko více. Nejen, že 10 katan zůstalo zoufale nevyužitých, ale největším zklamáním filmu byl jednoznačně závěrečný soubojs hlavním záporákem, který byl zcela nedůstojný. Těšil jsem se na vyrovnaný a choreograficky vybroušený duel dvou mistrů meče, ovšem dostal jsem fraškoidní mlátičku, kdy se z padoucha vyklubal superplamenometčík, který si s přehledem podával celou skupinu! hlavních hrdinů, a kdyby mu nezačal vařit motor, tak by je všechny pobil jako psy. Závěr Kenshinovy legendy se v akčních nápadech také již značně opakuje a finální zteč padouchova Titanicu hodně recykluje konec prvního filmu. Trochu neutěšeně také působí využití, resp. nevyužití vedlejších postav. Jak jsem již řekl v úvodu, tak i navzdory všem výtkám je závěr Battósaiovy legendy dobrý film, ovšem po druhém dílu sliboval být daleko lepším. (31.03.2015)

Završení dvoudílného vyprávění o zúčtování s dalším šíleným zlem, v němž se krásně seběhnou všechny vedlejší linky do jediné. Ať už je to nakousnutí Kenšinovy minulosti a jeho setkání se svým mistrem, či ta o kapitánu organizace Skryté oči, jenž po porážce šóguna ve válce Bošin prakticky zešílel a žije jen pro pomstu na Kenšinovi či ta hlavní s opravdu šíleným záporákem a živou spálenou mrtvolou Šišiem Makumotem, jehož plán na ovládnutí Japonska se zdá nedá zastavit. Bavil mě tu kromě soubojů a opět skvělé  východní stylizace (déšť, padající květy..) i znatelný steampunkový nádech díky monstrózní černé lodi zlosynů. Nadšení nevyprchlo. (23.01.2023)

Oproti jednotke prehráva na všetkých frontoch, jak po príbehovej, tak aj po súbojovej stránke. Akcia je síce stále veľmi fajn, ale je jej za prvé menej a za druhé po zhliadnutí jednotky som jednoznačne čakal viac, viac ako je finálový megasúboj na lodi s plameňometnou katanou. Dialógy zasa neprestajne skĺzavajú do filozofických kecov, naviac keď niektoré nemajú hlavu ani pätu. Herca v hl. úlohe opäť nevymenili za niečo, čo sa viac podobá na muža. A keď zoberiem v úvahu, že celý film vyzerá ako vystrihnutý koniec z iného filmu (nemá ''vlastnú filmovú dušu''), tá stopáž je strašne brutálna. Po tejto stránke sklamanie, inak si divák stále užije prvotriedne spracovanie a špičkové efekty. (01.02.2017)

"Ještě mě nepohřbívej, mnichu!" aneb když souboj s budhistou je překvapivě jedna z nejlepších momentek filmu. Celkově to bylo parádní zakončení, finální (před)řežba je téměř "hlava na hlavě" a Vám nezbývá nic jiného, než si tu velkou míchanici prostě užít na plné pecky. Jen jsem si potom říkala, kolik lidí se tam "random objeví" při té finální bitce se Shishiem :') pochopila bych Saitóa a Sanosukeho, ale potom jsem si jen říkala, že chybí ten nebo ten. :D Na jednu stranu chápu, že chtěli ukázat, že Shishio je prostě "někdo" silný a nepřemožitelný, proto mu dali najednou čtyři soupeře. Na stranu druhou všichni čtyři byli myslím nějakým způsobem zraněni nebo unaveni... A Shishio měl se čtyřmi pohybujícími body problém spíš jen ke konci, kdy se na něj vrhli všichni najednou a měl svůj časový limit. Takže si představte, jak by to vypadalo, kdyby neměl onen limit. Nebo kdyby ti čtyři nebyli nějak handicapovaní zraněními. ... Raději nechám toho polemizování, určitě se chápeme. :) A zas a opět bych mohla vytknout jistou absenci krve, ale ty velmi povedené souboje na závěr to hravě předčily. (07.09.2022)

Je zábavné nakolik poslední díl potulného samuraje nenaplňuje divácká očekávání nastolená v předcházejících částech. Z dějové hlediska je ještě rozvolněnější než prostřední spojovník a ve své podstatě se nepředstavuje jako vyvrcholení ságy, jelikož se nesnaží pokořit v akčnosti či epičnosti své předchůdce. Mnohé už naznačuje první, žánrově atypická, hodinka, ve které dochází jakémusi restartu a tvůrci se vracejí ke Kenšinovým kořenům a nechávají jej opět setkat se se svým mistrem. V tomto prologu máme ještě možnost sledovat i další dějové odbočky, které nejsou ničím jiným, než další přípravou pro směřování příběhu a zároveň dynamickým prvkem, který snižuje statičnost děje. Druhá část se vrací do zajetých kolejí, nicméně neustále se vyhýbá bombastickým soubojům. Vše je jednoduché, stylově čisté, i když bohužel příliš ostře nastříhané a občas nadmíru hudebně přebarvené. Jistým způsobem se pak vymyká závěrečný duel Kenšina s Šišiem, který dokládá celkovou uvědomělost předcházejících desítek minut. Opět tu hraje prim jednoduchost a přímočarost. Nicméně oproti předcházejícím akčním scénám přichází jistý vývoj. Postupně se spojují prvky z předcházejících bitek a Šišiovo poslední střetnutí dostává zábavný nadhled. Závěr snímku je tak opravdu vyvrcholením celé trilogie, ale v jiném duchu než divák očekává. (03.05.2015)