Mládí

Šukání ovcí může být někdy pěkný opruz. Zvlášť pro ty z vás, kteří si před zásunem potrpí na trochu toho orálního potěšení. Ovce je totiž přežvýkavec, jak jistě víte, a tak se romantickému milovníkovi může při šedesát devítce snadno stát, že když toho vnadného sudokopytníka pořádně rozparádí jazykem, bude se muset záhy vypravit na žaludy do bachoru …. Ups, Ježyš pardon, trochu jsem si to popletl. Tohle bylo určeno odborné veřejnosti na Česko-maďarské databázi nové a lepší zoopublicistiky. Odtamtud se mě ale vyštvat nesnaží, protože to tam vede charakterní heterosexuál, který je povznesen i nad to, když nedopatřením řeknu při všem tom erudovaném publikování nějaké krávě „Ty kozo!“. To byl ale roztomilý omyl, že? *** Tady vidíš, milé Iňáriu, že se dá film o excentrických snobských kokotech natočit i tak, aby verbal nehodil po chvíli kosu a apriori nezačal nesnášet všechny tvé budoucí počiny. Jedná se sice taky o kýčovité a užvaněné hovno, nicméně hovno s jistou grácií, které je místy dokonce i svým způsobem vizuálně podmanivé, například když se takhle Miss Venezuela rozhodne vycachtat si pysky v geronty zaplísněném bazénku. Hovno, u nějž se člověk sem tam i zachichotá a esteticky se pokochá něžně bučícími Milkami a vyjící korejskou sopránprasistkou. Sorentýnovi už začíná evidentně jen kapat a následně i na karbit, a tak pateticky, povrchně a pseudofilosoficky unyle drnká na prostatickou strunu všem těm Vašutům, co se nedokáží smířit s viagrou a vakuovými pumpami. Ale evidentně přitom zase nakrmil i pár artových teplometů a ti teď velkohubě zasírají internety sebestřednými polucemi, přičemž nepsaně soutěží o to, který pičusek objeví v řídké sračce víc skrytých metafor pro situaci, kdy má Míša Kejn ptáka v kleci. Já bych si na tomto místě dovolil fundovaně deklarovat, že to nejspíše interpretuje „aparentní endogenní depresi z aproximativní percepce paradigmatu“, že už ho tam může Miss Venezuele akorát tak nadrobit. A ty už začni konečně žrát ty prášky, Madbendere! Nicméně, oproti Birdmanovi naprostý skvost, který prostě musím ocenit oxymoronickou krásně hnusnou dvojkou! (16.11.2015)

Velká nádhera a Následky lásky jsou filmy, které jsem mohla od Sorrentina už vidět a tak jsem čekala předem, že to bude zase nějaká zvláštní pochoutka, kterou budu pomalu vstřebávat a rozebírat různé ingredience, které se propojí ve zvláštní, ale velmi chutný film. Ne, opravdu to není pro každého. Je to jako jet do daleké země, kde dostanete na talíři neznámé jídlo a bude záležet jen na vašich chuťových buňkách, jestli talíř odložíte stranou a nebo se vám dostane něčeho jiného a přitom lahodného, co si budete chtít zapamatovat na hodně dlouhou dobu. Obzvlášť Michael Caine mně určitě po tomto filmu dlouho utkví v paměti, jak sedí na pasece a diriguje....nádhera. Některé dialogy Micka a Freda byly pro mě takové, že se dotkly i mého jávství, například jen když zmíním jednu větu, kdy Mick říká Fredovi: "Víš, jaký je mezi námi rozdíl? Že já nemám život dostatečně rád." Je to film plný nádherných vizuálních obrazů a momentů, které nám Paollo Sorrentino předložil a je na každém jedinci, která z těch ingrediencí mu zachutná. Při závěrečném finále jsem měla husí kůži po celém těle a byla jsem napnutá jak struna.....přijde......nepřijde....... (02.11.2015)

"Snad se vychčijeme zítra." Problémy s močením, vzpomínky na mrtvoly, rekapitulace života ani ztráta paměti nejsou tím, proč bych se těšil na důchod. Důchodci Fred s Mickem se mě přitom několikrát pokusili pobavit, ale z celé té umělecké nudy si nakonec stejně budu pamatovat jen krásu Miss Universe a škaredost Diega, když v tukovém obalu famózně žongloval s tenisákem. Asi jsem si toho měl odnést víc, ale ze své stabilní pozice kulturního barbara jsem na to prostě neměl. (04.03.2017)

Taliansky audiovizuálny mág, Paulo Sorrentino, ma de - facto viac potešil spred dvoch rokov s Veľkou nádherou, to bola skutočne pastva pre oči, bola to nádhera, jeho nový film nestratil nič zo svojej povesti, a to z formy obsahu, oči a uši sa kochajú krásnym obrazom, ako pekne vyzerajú obrazy komponované do celku + hudba, ktorá lahodí ušným bubienkom, ale podotýkam, že nový Sorrentino má medzery medzi tým, že takto to nie je v kuse, občas som nadšený z krásnej kamery a hudby, potom zase film upadá do nudy a ukecanosti postáv, ktoré ale niečo, do seba majú, kvalitné herecké obsadenie, Michael Caine a Harvey Keitel, už takpovediac majú za sebou najlepšie roky života, tak ako aj postavy: kde Caine stelesnil hudobného skladateľa, ktorý rezignuje a Keitel si zase zahral postavu filmového režiséra, ktorý dostáva nový nádych, aj preto, že sa aktuálne nachádza v švajčiarskych kúpeloch, premýšľa nad novým filmom, kde mu pomáhajú mladí - nádejní scenáristi, okrem týchto dvoch postáv, je tu niekoľko ďalších, mladý herec s tvárou Paula Dana, ktorý dokazuje, že má pred sebou žiarivú hereckú budúcnosť, alebo krásna Rachel Weisz, ktorá hrá dcéru a asistentku Michaela Caine, ktorej sa rozpadáva vzťah, či potrebuje nájsť nový zmysel života, pričom nájde pochopenie u horolezca, s ktorým vylezie na skalu. Pekná scéna je s Miss Universe, bude bez plaviek, ako ju stvorila matka príroda... Vôbec Sorrentino sa neobťažuje zakrývať nahotu hostí v kúpeloch, ktorí sa pohybujú po objekte úplne prirodzene, až to zaváňa obscénnosťou, ale vravím, že to nie je samoúčelné, zachytáva prirodzený pohyb ľudí v kúpeloch, akoby tam bola skrytá kamera. Každý má svoje starosti, svoje problémy, svoju minulosť, aktuálnu prítomnosť, a čo bude potom... Asi som chcel od mága viac, ale určite poviem so svojim najlepším svedomím, že to nie je nič svetoborné, zaujme to, vďaka FORME, t.j obraz a hudba + herecké výkony, ale nakoniec vysvitne, že sa tu nič v podstate nedeje, a to je málo na to, aby som mohol pohodlne zvýšiť svoje hodnotenie, ale myslím, že budúci projekt, Paulo Sorrentino usmerní lepším spôsobom, najlepšie by bolo, zavolať svojho kamoša Tonyho a nakrútiť PICTURE vo svojej vlasti, myslím, že mu to úplne nesadlo urobiť anglický debut ... (01.11.2015)

Mám děsně rád Majkla Kejna. Ať hraje, v čem hraje, vždycky mu to věřím. Takže i tady. Jeho humor je takový civilní a britsky suchý, to já rád. Film jako celek je taky fajn - je pomalý, ale ne nudný, prostě si tak plyne. Na každý obraz má divák spoustu času a je na co koukat, kompozice jsou super (ať už hory nebo kozy miss universe) a povedla se i hudba. Jediné, co mě úplně nestrhlo, je příběh. Přišlo mi to spíš jak série mini příběhů o stárnutí. Jsem někde mezi 3-4. (23.11.2015)