Hledání Vivian Maier

Dokumentární detektivka už se pomalu stává žánrem samým o sobě. Kdo byla fotografka, která fotila prakticky denně a přitom své fotky nikomu neukázala? Po americku se tu trochu moc tlačí na emoce a občas jsem nevěřil, že zpovídaní lidé takové věty vymysleli sami, spíš jsem podezíral tvůrce, že jim řekli, co by chtěl slyšet (nebo jim to rovnou napsali). Ale pokud vás aspoň trochu zajímá fotografie, tak jim to nejspíš odpustíte. (04.01.2018)

Snímek "Hledání Vivian Maier" mi nabídl přesně to, co mám na dokumentech rád. Seznámím se s nějakým zajímavým životem, o kterém bych se jinak než z tohoto filmu nedověděl. A takové je i seznámení s Vivian Maier. Je zajímavé, trochu bizarní a zvláštní, ale také je krásné, jak o ní každý mluví trochu jinak, jak prezentuje svoje vzpomínky. Vytváří se obraz o jedné osobě, na které měl každý něco jiného. Skutečnost, že ona sama nemůže nic říct, tomu jen dodává na zvláštnosti. (02.12.2016)

Našlo se umění a chyběl autor. Nalezené umění se rozrůstalo a touha poznat autora se zvětšovala. To je jeden ze standardních příběhů, které se stále opakují. Nejdříve je třeba vykořistit umění a potom jeho autora. Škoda jen, že jsme se zde věnovali příliš autorovi (drama téměř s kriminální zápletkou) a méně klasifikaci a analýze umění. Už ze vzorku, který byl ve filmu představen, je patrné, že srovnání s Cartier-Bressonem obstojí. (14.09.2020)

Zde je třeba oddělit dvě zásadní věci. Vivian Maier byla úžasná fotografka a její pouliční snímky berou dech. Zcela po právu by se mohla rovnat těm nejlepším. Otázkou zůstává, jestli člověk, který její fotografie objevil, by měl najednou režírovat dokument, ve kterém i sám vystupuje a provází ho. Koncepce a struktura "příběhu" je trochu podobná Pátrání po Sugar Manovi, jenže narozdíl od něj, to jediné opravdu zajímavé v tomhle dokumentu jsou samotné fotografie, které Vivian Maier za svůj život pořídila. Zbytek je pak kolekce mluvících hlav, které tak nějak bez ladu a skladu plácají jednu neurčitou vzpomínku na ní za druhou. Nominace na Oscara je úsměvná. 6/10 (23.09.2015)

Rozhovor s režisérem: http://www.indiefilm.cz/2014/04/17/rozhovor-s-reziserem-johnem-maloofem-fotografie-ktere-mi-zmenily-zivot/ ....Znal jsem první rodinu, pro kterou Vivian pracovala od roku 1956 celých šestnáct let. Také jsem věděl, jak vypadaly jejich děti, protože si je hodně fotila a já měl negativy označené těmito letopočty. Poté jsem začal nacházet další rodiny a rozpoznávat nové tváře. To mi pomáhalo i naopak – když některým negativům chyběla datace, ale já poznal tvář na fotografii, mohl jsem s jistotou říct, z jakého období negativ je, s rozptylem jednoho, dvou, někdy i pěti let. Odhaloval jsem dílky skládačky, které do sebe postupně začaly zapadat.... (20.04.2014)