Anomalisa

Rovnako, ako po Synecdoche, ostávam vykoľajený, len príjemnejším spôsobom. Zatiaľ čo ona bola mätúcim no skvostným tripom o živote a smrti, tu Kaufman, výnimočným vizuálnym spôsobom, ktorý je totálne opodstatnený, jemnými komediálnymi prvkami a dôležitým, vlastnoručne napísaným songom na konci, opäť dokazuje, že je najvýnimočnejším tvorcom posledných niekoľko rokov. A to prostým vyjadrením sa k bežnému ľudskému problému- odcudzeniu sa. Pretože ako jeden z mála dokáže, aj v tak krátkej minutáži, priniesť toľko naratívnej perspektívy, otázok, katarzie a pocitov ohľadom tak "obyčajnej" veci. Za pomoci one night standu s rozbitou japonskou bábikou, samozrejme. (29.03.2017)

Jednoduché soustředění na jednu myšlenku a přímočarost jejího sdělení Kafmanovi sluší - jednoduchost a přímočarost tedy v porovnání s jeho ostatními auteurskými projekty, ne ve srovnání s čímkoli ostatním. Přecejen natočit loutkový film o odcizení a osamělosti nezkouší jen tak někdo. Škoda jen že pro hlasové obsazení většiny postav nevybral nějaký neutrálnější hlas - význam jeho zaměnitelné anonymity je jasný, ale takto tu všechny ostatní ženy působí jako transsexuálky, což je další level bizarnosti který imho autorským záměrem nebyl. 8/10 (27.09.2020)

Živě působící, ale vyjma protagonisty znepokojivě stejné loutky Kaufmanovi umožnily zatím nejdůslednější rozvedení jeho záliby v externalizaci vnitřní zkušenosti člověka. Tentokrát člověka, kterému osoby cizí i blízké splývají v anonymní dav, o nějž ztratil jakýkoli zájem. Telefonát s manželkou a synem, zajímajícím se pouze o to, zda mu otec již koupil nějaký dárek, přitom prozrazuje, že lhostejnost je to oboustranná. Michael ale nepřestává rozumět jenom druhým. Nechápe už ani sám sebe. Hrdinova existenční úzkost kombinovaná s krizí identity dosahuje vrcholu, když prázdně hledí do koupelnového zrcadla, neschopen ovládat své mimické svaly. Před ztrátou tváře jej na poslední chvíli zachrání hlas zpoza dveří, lišící se od hlasů všech ostatních. ___ Lisa představuje v Michaelově předvídatelném světě zaměnitelných lidí anomálii, bytost s vlastní individualitou. Teprve ona dává význam frázi o jedinečnosti každého člověka, kterou Michael rád používá na svých přednáškách, aby manažerům velkých společností pomohl zvýšit produktivitu. Přenášení firemních strategií do mezilidských vztahů je pro Kaufmana jedním ze symptomů odcizení ve společnosti založené na oboustranně výhodných transakcích a neustálém generování zisku. Lidé zapojení do výrobního procesu se stávají mechanickými loutkami s falešnými úsměvy a bez vlastní jedinečnosti. Lisa, nevyznačující se nezvyklou krásou, inteligencí ani zvláštními zálibami, však dokládá, že lékem na apatii není nalezení někoho výjimečného, nýbrž docenění toho, co je výjimečné i na někom zdánlivě obyčejném. ___ Po Kaufmanových předchozích filmech, které diváka zaměstnávaly svými zapeklitými narativními konstrukcemi, překvapuje Anomalisa vypravěčskou přímočarostí. Zároveň ale neustále znejišťuje nejednoznačností svého fikčního světa, stejně nestabilního jako hrdinova osobnost. Navenek funguje podle stejných pravidel, jaká známe z vlastního života. Místy se v něm ale objevují znepokojivé trhliny. Kromě toho, že všichni kromě Michaela a Lisy vypadají a mluví stejně, protagonista jako kdyby si v jistých chvílích uvědomoval, kým ve skutečnosti je – tedy loutkou. Když v závěru filmu smutně hledí na porouchaný japonský automaton, který synovi koupil v jednom obskurním sex shopu, zdá se, že jde o jedinou „bytost“, která mu v jeho vlastním domě alespoň trochu rozumí. ___ Dovedné oscilování mezi fádní realitou, snímanou v odměřených dlouhých záběrech s velmi pomalými jízdami kamery, a zlým snem, který se svou absurditou vzpírá rozumovému uchopení, přenáší existenční nejistotu postav také na diváka, jež je nucen klást si stejné otázky jako Michael. 80% (09.09.2020)

Konečně animovaný film, který není pro děti. Anomalisa mě vážně nadchla pouhým výtvarným zpracováním, v němž se kouzlo ukrývá právě v oné jednoduchosti. Slušné depkařské a místy až psycho drama, které má naprosto primitivní příběh, ale stejně nakonec vyznívá velmi silně a je to film, který se nepodobá ani myšlenkou ani provedením žádnému mnou viděnému. Tleskám! (05.01.2016)

Vždycky jsem preferoval radši Gondryho a Kaufmana měl zapamatovaného jako sice dobrého scénáristu, ale zároveň špatného režiséra. Nicméně tímhle mě skutečně mile překvapil. Je to hodně příjemná pocitovka připomínající styl Jarmusche, která je naplněná zajímavým tzv. "malým velkým" příběhem, sympatickými hlavními postavami, funkční poetickou atmosférou a dokonce tu nechybí ani ten Kaufmanův typický divnohumor, který já osobně celkem můžu a sedl mi i zde. A navíc je to uvnitř i docela dobře promyšlené. Jenom škoda určitých nedotažených aspektů (třeba ta přednáška byla napsaná poněkud divně) a nefunkčních, místy až otravných režijních nápadů (např. to, že všechny vedlejší postavy, nehledě na pohlaví, dabuje jeden a ten stejný člověk), protože jinak by u mě Anomalisa snad i na ten plný počet byla. Ačkoli pravda, promyšlenější závěr, který by nepůsobil tak urychleně (jelikož se to k dosavadní atmosféře filmu nehodilo), by to určitě taky povýšil nahoru. A jinak animace mi celkem sedla, dokonce v určitých detailech mi přišla promyšlenější, než třeba u takového Wese Andersona, u kterého všechny postavy víc jak tři emoce neovládají, zatímco tady ano a je to na jejich mimce znát. Skutečně dost povedený film. 4* (03.02.2022)