Aoi haru
Blue Spring
Režie:
Tošiaki TojodaScénář:
Tošiaki TojodaKamera:
Norimiči KasamacuHrají:
Rjúhei Macuda, Hirofumi Arai, Kjóko Koizumi, Eita Nagajama, Takaši Cukamoto, Šúgo Ošinari, Sósuke Takaoka, Onimaru, Nobuo Kjó, Kijohiko Šibukawa (více)Obsahy(1)
Drsně poetické vyprávění, odehrávající se na jedné "typické" předměstské střední škole, inspiroval comics, který v letech 1990 - 1993 realizoval Taiyo Matsumoto. Jeho protagonisty jsou členové divoké party z nejvyššího ročníku, kteří na střeše školy začnou provozovat smrtelně nebezpečnou hru. Vůdcem party brutálně tyranizující spolužáky a uvádějící do stavu zoufalství bezmocné učitele se stává cynický chuligán Kujo - vítěz soutěžení o to, kolikrát kdo z odvážlivců dokáže zatleskat, mezitím co se pustí a zase chytí zábradlí ohrazujícího střešní prostor. Mladší spolužák Aoki Kuja bezmezně obdivuje a snaží se ho překonat, což nemůže skončit jinak než tragédií. Agresivita party vzrůstá, patrně je však jen východiskem z nudy plynoucí z nedostatku smysluplných aktivit. To naznačuje lehce absurdní přátelství hrdinů s liliputánským zahradníkem a jejich vážný zájem vnést trochu zeleně do šedi života jejich neperspektivních životů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Asi som už vyrástol z veku keď sa ma dotýkali hovadiny, čo robili títo adolescenti v Japonsku. Bohužiaľ, aj u nás sa nájdu podobné typy a potom k tragédii nie je ďaleko. Zdĺhavé zábery pokazili celkový spád deja. V tomto sa musia Japonci ešte učiť od severskej kinematografie.. ()
Pomalé, nudné, neosobní, nerealistické, se zbytečnou brutalitou. A že to natočili Japonci? No a CO? Vyhněte se. - 50 % ()
Nenáročný, zato pořádně drsný pohled na život smradů ze školy. Ničím nepotěší. ()
Tak trochu nevím, co si o tom myslet. Ale proto, že je to snímek skutečně spíše atmosférický a pocitový, myslet není příliš třeba a ani záhodno (jak je vidět na některých komentech..). Takže při hodnocení myslet nebudu a dám jen na emoce.... - "Lidi, kteří vědí, co chtějí, mě děsí." ()
Začátek super, pak už je to jenom o násilí, zbytečně drsné. Dobrý rockový OST. Přesto vybočuje z řady, určitě doporučuji. ()
Príbeh, alebo skôr zostrih zo života, partie chalanov v maturitnom ročníku niekde na zapadlej sídliskovej škole. Viac než samotný dej sa tu do popredia dostávajú hlavné charaktery, ich problémy a emócie, ktoré dopĺňajú skvelý hudobný podklad od kultovej punkrockovej kapely Thee Michelle Gun Elephant. Film postupne graduje na atmosfére, ktorá ironicky vrcholí pomalým, ale nevyhnutným koncom. Skvost japonskej kinematografie, ktorý by si mal určite každý pozrieť. ()
Tak tohle mě nijak neoslovilo, Japonci mají specifickou kinematografii, někdy je to vtipné, stylové nebo prostě jen originální, tady jsem nenašel nic a ještě je to podáno tím jejich, pro nás nepochopitelným stylem, přičemž reakce herců na různé situace mi prostě hlava nebere. Dlouhá stopáž je zcela neopodstatněná, většinu filmu děcka jen tupě čumí do blba... ()
Jinak to japonci ani neumí. :) ()
Zajímavá filmová sonda do nitra střední školy. Ač nemám „studentské filmy“ v oblibě, v tomto případě učiním výjimku – studenti, často bez milosti, násilně si zjednávají respekt, vymezují svá území, trunfují se v sebevražedné hře.Občasné čenohumorné záblesky děje jsou přebity brutalitou a až nesmyslným násilím. Zdánlivě monotématický film je zároveň prohlídkou školy, s chaoticky nasprejovanými stěnami a záchodky ….a vyostřenými vztahy mezi studenty. ()
Wow pro mě naprostá trefa do černého. Drtivá a deprimující atmosféra se pomalu stupňuje každou minutou a ke konci jsem mohl říci jen" To bylo úžasný". Krásný pohled na hodně drsnou střední školu. Film, který musíte vidět! ()
Nebejt perfektního soundtracku, tak bych se k závěru horko těžko pokousal. Tleskací bungge jumping bez gumy mě nebral, kytkovej skřítek taky ne, žluťáskovej šampónek už vůbec. ()
Tenhle film jsem viděla svého času na festivalu v Karlových Varech. Kdo ste tam byl, dobře znáte situaci, kdy na něco jdete, ale vůbec nemáte páru o čem to je a občas si dokonce zdřímnete. V sále je teplo, tma a vy jste unavení z předchozího večera :-D Tak tohle by se vám v případě Drsného jara stát nemohlo. Lidé neusínali, ale odcházeli. Většinou lehce zelení. Nevím, jestli to mám přikládat na vrub kocovině nebo opravdovému znechucení. Kupodivu mě špatně nebylo. A to opravdu nesnáším pohled do útrob herců a na poházené končetiny v litrech krve. Drsné jaro je něco docela jiného. Násilí není samoúčelné, pouze precizně dokresluje atmosféru filmu ad absurdum. Je to jeden z mála filmů, které si prostě zapamatujete, ať chcete nebo ne. Nebudete parafrázovat dialogy, nezabroukáte si pár not z ústřední melodie, ale kdykoli si vybavíte pocity, vůně, atmosféru … a to se zas tak často nestává. ()
Som fanúšikom japonských filmov a tento je jeden z tých najlepších, čo som videl. Ten kontrast medzi drsnými a oveľa jemnejšími scénami je aj s hudbou k tomu úplne nadupaný. Všetky zábery do jedného kompozične super. Navyše teraz deň neprežijem bez Thee Michelle Gun Elephant. Niektorí kritizujú dĺžku filmu, ale mne v tomto prípade vyhovovala. Celý som ho videl štyri krát a vždy som zachytil niečo nové, čo má svoju hĺbku, aj keď sa to môže javiť dosť nenápadne. ()
Na tento film som sa chystala nejaký ten piatok a stále som sa k jeho pozretiu nevedela dokopať (predsa len japonci vedia s tými ich drámami riadne pokaziť deň). Po jeho pozretí som však ešte 10 minút pozerala na záverečné titulky s otvorenými ústami a rozmýšľala som nad tým, čo som práve videla ale hlavne som si priala, aby sa to ešte nekončilo. Už od začiatku je jasné, že sa nejedná o film zo školského prostredia, ako ho poznáme. Pár znudených školákov si vymyslí nebezpečnú hru o moc, kto najviackrát zatlieska medzi tým ako sa pustí a zase chytí zábradlia školskej strechy vyhráva. A tak sa hlavná postava - Kujo, čo chodí stále neskoro a väčšinu vyučovania trávi na streche školy, stáva šéfom bandy. Spočiatku sa to zdá byť celkom zábava, podať si každého, kto sa rozhodne jeho alebo jeho najlepšieho kamaráta Aokiho nerešpektovať ale ku koncu ho vodcovská rola unavuje a stráca kontrolu nad celou školou. Môže za to aj fakt, že dvaja najobávanejší študenti a jeho stúpenci opustia školu (či už dobrovolne alebo nedobrovolne) a tak sa Aoki chytá moci a začína šikana páchaná či už na študentoch alebo učiteľoch. Učitelia majú v tomto filme veľmi malú autoritu, dokonca žiadnu, objavujú sa len v triedach a aj to "len aby sa nepovedalo" (s výnimkou liliputánskeho učiteľa so záľubou v pestovaní kvetín, ktorého, ako sa zdá, si väčšina študentov obľúbila. Vážnejšie sa o nich zaujíma a má trochu viac priestoru vo filme). Film je pre niektorých možno trochu nereálny, keďže u nás takéto niečo nezažil asi nikto, ale v Japonsku (a iste aj v iných krajinách) je šikana na dennom poriadku. Niektoré ich problémy však určite poznajú všetci tínedžeri. Je tu postava Yukia, ktorý nemá vôbec jasno vo veciach ohľadom svojej budúcnosti, nevie čo by chcel v živote robiť a pred svojim životným rozhodnutím radšej "utečie" do väzenia. Je to film plný násilia a brutality, ale vo filme ho vidíme len v menšom množstve (väčšinou počujeme ako niekto niekomu láme ruku, alebo drví pohlavné orgány, ale nikdy ten akt nevidíme). Taktiež sa tu narozdiel od väčšiny japonských filmov celkom šetrilo krvou, čo má za následok, že je film ešte viac reálnejši a nemáte chuť sa pri ňom smiať. Fakt, že sa dej odohráva v chlapčenskej škole môže byť pre niektorých sklamaním (keďže to znamená absenciu sexuálnych scén a "kawaii" japoniek) ale myslím si, že tým by film zbytočne stratil body na kvalite - pre mňa osobne to je určite plusom (vidieť Ryuheia Matsudu s nejakou dievčinou by ma asi riadne zlomilo :). Soundtrack je jeden z najlepších, aké som kedy počula. Hudba ma na tomto filme absolútne dostala. The Blondie Plastic Wagon a Thee Michelle Gun Elephant dodali niektorým scénam ešte drsnejší nádych. V tomto filme je síce veľa násilia (pre diváka nezasväteného do japonskej kinematografie), no nemôžem nepovedať, že je krásny. Jarná príroda, rozkvitnuté sakury, modrá obloha, toto všetko kontrastuje so spinavou, pografitovanou školou. Aj keď nie som fanúšikom spomalených záberou (a v tomto filme ich teda bolo viac ako dosť), perfektne sem zapadli a krásne zdôraznili dramatické momenty. Jedna z najkrajších scén celého filmu bol Aoki stojaci na streche školy bez pohybu v zrýchlenom móde čakajúci na ďalší deň sprevádzaný hudbou od TMGE. Koniec je nezabudnuteľný a niektoré veci nie sú vysvetlené do detajlov (po treťom pozretí sa ale veľa nových vecí, ktoré tam poprvýkrát neboli objaví), niekedy sa možno v nejakej časti stratíte a film je príliš krátky, ale jednoducho si zaslúži vašu pozornosť. () (méně) (více)