24 Hour Party People
Nonstop party
Režie:
Michael WinterbottomScénář:
Frank Cottrell BoyceKamera:
Robby MüllerHrají:
Steve Coogan, Shirley Henderson, John Thomson, Lennie James, Paddy Considine, John Simm, Ralf Little, Andy Serkis, Keith Allen, Sean Harris, Enzo Cilenti (více)Obsahy(1)
Manchester 1976. Na jednom z prvních vystoupení punkové skupiny Sex Pistols se sice schází jen skromné publikum, účinky nového hudebního stylu jsou však ohromující. Nepopsatelný zážitek ovlivní na zbytek života většinu přítomných fanoušků a odstartuje novou kapitolu v dějinách hudby. V čele manchesterské scény se ocitá televizní moderátor Tony Wilson, jenž okamžitě zakládá legendární Factory Records. Vlastní krví sepisuje smlouvu se skupinou Joy Division, která prorazí debutovým albem Unknown Pleasures a hitem Love Will Tear Us Apart. V roce 1980 zpěvák kapely Ian Curtis spáchá sebevraždu, zbytek Joy Divison ovšem pokračuje dál pod názvem New Order. O tři roky později vydávají nahrávku Blue Monday, jejíž obal je tak drahý, že na každé prodané kopii vydavatelství prodělá pět pencí. Přesto se singl stane nejúspěšnějším "dvanáctipalcem" všech dob. Začátkem osmdesátých let otevírá Tony Wilson také jeden z nejslavnějších tanečních klubů Hacienda, dějiště další hudební revoluce, která z pódií smete kapely a nahradí je DJ. Ještě předtím však světu stihne představit Happy Mondays, díky nimž se taneční hudba uvede do světa hitparád. Tuto černou komedii o více než dvaceti letech v zajetí hudby, drog a sexu režisér Michael Winterbottom záměrně vystavěl jako fiktivní celovečerní dokument, v němž hereckou akci kombinuje s archivními záběry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (94)
Suchý humor, jenž obvykle šperkuje pointu filmu, je profláklá hra v zajetí dokumentu o pseudopsaní historie hudby. Míjí mě nejen žánr, ale i styl vyprávění a hlavní aktér samotný. ()
Výborný film, britský humor a Riot!!! 100% ()
Film, který mi ukázal něco, co jsem doteď netušil. Přesto že je to jasné, jen mě nikdy nenapadlo o tom něco vědět. Vždycky jsem byl v hudbě fanoušek 60's a první poloviny 70's, takže kapely jako Sex Pistols, Joy Division, Happy Mondays a podobně, které byly postavené na rebelii vůči mým oblíbeným kapelám, jako Led Zeppelin, The Who, Jimi Hendrix atd., jsem měl zákonitě na hate listu. Film 24 hours party people ale neotřelým způsobem ukazuje, že tehdejší britská nová vlna nebyla žádná banalita. Táhli jí lidi, který chtěli změnu, chtěli přinést něco novýho a chtěli bejt opravdový. Velká bublina neskutečnýho světa jménem rock'n'roll se vznášela někde vysoko na nebi a žila už si z velký části jen sama pro sebe. V tu chvíli se Sex Pistols postavili nohama pevně na zem, řekli, že nic neni tak špatný, aby to nemohlo bejt ještě horší a, aniž by to chtěli, odstartovali další éru. Ta sice s heslem No Future popírala sama sebe, ale je příjemný vidět tak sugestivní rekonstrukci příběhu, díky kterému vzniklo to, čemu dneska říkáme punk. ()
Miluju britskou hudbu a těšil jsem se na tenhle snímek jakože na takového průvodce zásadní kapely britských ostrovů. Celkový dojem? Velké zklamání. ()
Pojetí jako 'fiktivní dokument' je rozhodně zajímavé a většinu filmu funguje. Pokud vám tedy název 'Factory Records' není cizí, budete určitě spokojeni. Ve filmu se však našlo pár věcí, které mi celkový požitek docela kazily, a to Sean Harris jako Ian Curtis a menší i větší historické nepřesnosti týkající se jeho života. Mé hodnocení je tedy na hranici tří a čtyř hvězd s tím, že jsem se přiklonila k vyššími počtu, protože mám prostě slabost pro tohle období. ()
To , že jsem znalcem tématu a fandou všech kapel o kterých je řeč, ještě neznamená, že se mi film bude líbit. V tomto případě však dávám plnou palbu, neb Steve Coogan je jako Tony Wilson naprosto perfektní. Navíc je poznat, že herci prostředí znají a natáčení je baví. Anglická hudba plus anglický humor...co může být lepšího ?!? ()
V jisté FB komunitě jsou Joy Division/ New Order, ač to není jen komunita o nich, nejvíce adorováni.Založili vlastně temný gotický styl a pánové a dámy Bauhaus, Siouxie's, PIL či Killing Joke prominou a po reinkarnaci v sofistikovaný kytarově - elektronický sound pak stáli u zrodu acid - houseové revoluce, jejich oblíbené MDMA pak zahltilo Ibizu a bylo z toho tzv. druhé léto lásky a na dalších XXX let taneční subkultura měla vystaráno.Film je vlastně hlavně pocta guru celé scény panu Wilsonovi a je to zábava k popukání s tou nejlepší hudbou na světě, která vůbec existuje, přesně v intencích britského humoru.Dokonce, lepší hudební snímek jsem nikdy neviděl a ani neuvidím.Ta scéna byla samozřejmě alternativní a ač se New order dokonce objevili na obrazovce socialistické televize v pořadu San Remo jako hosté, nikdy to nebyla a nebude zábava pro lidi vychované třeba Televarietém, Kouzelníky, co možná i příjdou či "velkolepým" estrádním Ein Kessel Buntes.Líbí se mi zde, že v recenzích jsou zmiňované i takové kapely jako Durruti Column, to je paráda.V souvislosti s tím je český paradox, že New Order ještě nikdy nehráli v Praze, ale 3.10. 2019 se to má díky vystoupení ve velkém sále Lucerny konečně změnit.Pak klidně může nastat konec světa, ač již dnes jejich koncerty nejsou tak našláplé, ale zase si člověk užije spousty barevných světel, jako na Genesis v 80. letech - prostě very light system.. ()
Být "in" znamená žít. ()
Kult kult kult. Jeden za druhým. Film zpracovávaný jako dokument o Mad-chesterské scéně, která navždy změnila běh hudebního kolotoče. Je tu sice pár vítek na absenci příběhu ale jako praktický výklad historických okamžiků je toto dokonalé. A třešnička na dortu: je to celé je coool, rychlé a s vtipem. A vážně se snažím nedělat mu reklamu:-) 85% ()
Pro indie fans povinnost - nicméně místy nuda ;-) ()
Zaujímavé spracovanie, bezchybný Steve Coogan, skvelá, môjmu srdcu blízka hudba. Prvá polovica filmu ma veľmi bavila, neskôr mi to prišlo trochu zdĺhavé, no napriek tomu výborný celkový dojem :) ()
77 punk a New Wave jsou moje srdcovky, proto jsem asi od 24 Hour Party People čekal trochu víc. Steve Coogan mi jako Tony Wilson vůbec neseděl a celej film tak nějakej postrádal šťávu na to, o jak bouřlivý hudbě a době byl. Konkurence ze Severního Irska to zvládla výrazně líp (aspoň co se filmovejch zpracování týče). ()