Kukuřičný ostrov

Rovných sto minút sledujete starého pána, ako si osvojí kúsok naplavenej zeme, postaví príbytok, zasadí kukuricu a ako si tam aj s vnučkou žijú ... skoro bez slov, len žblnkot vody a šum vetra .. aj napriek menovanému je to naozaj film, ktorý nenudí a výborne sa naň pozerá .. hlavne vďaka nádhernému vizuálu a pasujúcej hudbe. Páčilo sa mi. (05.07.2017)

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)

Vo filmoch som zvyknutá na minimum dialógov, ale v tomto padne za celý čas naozaj iba zopár viet. Je postavený na rozprávaní príbehu obrazom. Preto, ak vám tento štýl nevyhovuje, určite do toho ani nechoďte. Je to však veľmi pekný a smutný príbeh. A je veľkým umením využívať len zvuky prírody, samozrejme žiadne špeciálne efekty a takmer žiadne slová, ktoré by niečo navyše vysvetľovali tak, aby samotný príbeh dokázal divákov záujem udržať po celý čas. Život na malom ostrovčeku, kde si starec a jeho dospievajúca vnučka vybudovali skromný príbytok a zasadili si kukuricu, plynie väčšinou pomaly, miestami búrlivo. Tak ako samotná príroda navôkol. Domov na kúsku pôdy, ktorý ma pre nich tak veľký význam a ktorý môže v okamihu zaniknúť...pekný zážitok. (25.08.2019)

Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* (12.04.2020)