Otcové a dcery

Potřeboval sem si už fakt akutně ostříhat nehty na nohou a tahle ufňukaná píčovina přišla jak na zavolanou. Není to úplná urážka, leč jsem zaboha nedokázal přijít na to, o čem to je. Ale jako fakt. Navzdory tomu však mnoho jednotlivých elementů bylo celkem inspirativních. Například kdo kdy nakecal Aaronu Paulovi, že umí hrát? Proč o dvacet pět let starší Diane Kruger vypadá ve skutečnosti o dvacet pět let mladší? Kde Amanda Seyfried sebrala Homerovu make-up brokovnici? Proč Shane Hurtbutt kamerově exhibuje v tomhle velkolepě přízemním snímku? Otázky, samé otázky... (29.02.2016)

Bipolární Čistá duše. Až na to, že Jake je geniální spisovatel, ne matematik, nemá Nobelovu, ale Pulitzerovu cenu a místo schizofrenie je držitelem maniodepresivní psychózy (která se u něj projevuje spíš jako epilepsie). No a náhodou ho hraje Russell Crowe. Hezký příběh, solidně vystavěný, ale místy jakoby nedotažený. Možná to byl záměr a prostor pro divákovu fantazii, možná, jak by řekl Leacock „autor žádné řešení nezná“. :) Unikaly mi například motivace Elizabeth, která tak urputně chtěla Katie do své péče. Pomsta za smrt sestry? Po dvou chlapcích toužila po holčičce? Podle mejkapu a množství skleniček to spíš vypadalo, že má všeho nad hlavu. Boyfriend Cameron se mi nezdál, pořád jsem čekala nějakou zradu, ale nakonec se ukázalo, že není nic než další čistá duše. Hm. Ale možná jen tak rýpu, abych si ospravedlnila, že jsem nedala plný počet. Pravý důvod je ten, že mi film prostě pětihvězdičkový nepřipadá. (18.01.2017)

Och, podle všeho na čase si zvyknout, že ta malá roztomilá holčička z filmu Divoká stvoření jižních krajin nebyla jen jednorázovou kometou, která by zazářila a zase zašla, ale že je podle všeho na regulérní cestě stát se uznávanou herečkou - vedle mnohých ostřílených hereckých jmen, která se zde objevují po jejím boku, si rozhodně ostudu neutrhla, naopak. Všichni společně nechali vzniknout filmu, který je nabitý emocemi a silnými momenty - když naběhly závěrečné titulky, neuniklo mi, že jedna citlivá duše přede mnou stírá slzy dojetí, a jistě nebyla jediná. Čímž by mělo být mj. řečeno, že je to film určený spíše ženskému publiku, které má v oblibě (kvalitní!) romantické filmy (stačí se podívat na výčet mediálních partnerů filmu a jsme doma - samá ženská cílovka), ale ani muži by filmem nemuseli pohrdnout - osobně mě ten film bavil hodně. Ne vše mi tam sice sedlo (vadila mi přítomnost určitých klišé spojovaných s profesí spisovatelů a psychologů, jakož i snad až příliš melodramatické vyznění celého snímku), ale jako celek je to velmi pěkný film, který za sebe nemám problém každému doporučit. Pro Rusella Crowa je to po letech spíše slabších filmů konečně pěkná role (která samozřejmě vykazuje řadu do očí bijících podobností s jeho rolí Johna Nashe z filmu Čistá duše, což nakonec není nijak na škodu), a pokud jde o Amandu Seyfried, musím říct, že jsem té holce s velkýma očima už naprosto propadl, a mám ji čám dál radši (ostatně přesně před 4 měsíci jsem zde na ni pěl chválu u filmu Méďa 2). Výborné rodinné drama, které by nemělo v listopadových premiérách zůstat přehlédnuto - přeji filmu co největší návštěvnost. (02.11.2015)

Ďalší film, v ktorom Russell trpí duševnou poruchou a máva záchvaty, asi nezvládnem. Už teraz ma chytá triaška, len čo vidím jeho tvár. Ale asi sú mu tieto role súdené. Rovnako tak má zas Amanda veľké smutné oči, aby človeka rozplakali. A ja som veru plakala. Áno, ja osobne. A to mi naposledy tiekli slzy, keď sa Leonardo ponoril za Titanicom na dno. Celý príbeh bol pretkaný spomienkami na minulosť a bolo z neho cítiť silné emócie. Tú ťažobu na hrudi som prežívala s ňou a bola čím ďalej, tým vačšia. S blížiacimi sa titulkami sa moja nálada presúvala do záporných hodnot a jediné, po čom som túžila, bolo vziať flašu chlastu, zavrieť sa do spálne a s nikým aspon týždeň nekomunikovať. (20.01.2017)

Zvláštně vyprávěný film, který se zaměřuje na dvě časové roviny jednoho netypického vztahu táty s dcerou. V jednom je táta Russell Crowe, druhá se pak zaměřuje na současnost a jeho dceru, kterou hraja Amanda Seyfried. Osobně nicméně musím říct, že příběh s Russellem se mi líbil víc, ačkoliv na Amandu se v druhém příběhu moc hezky koukalo. I přesto, že se celý příběh jednoho rodinného vztahu blíží k epickému zakončení a divák to tuší od samotného začátku, nedokázal mě film natolik pohltit, abych si ho dokázal naplno užít. Prostě jsem tomu vztahu táty a dcery nerozuměl. Táta zacházel do absolutního extrému a dcera v podstatě taky. Nedokázal jsem se s tím ztotožnit a tak jediné, co mi zůstalo, byla radost z toho, že Russella a Amandu mohu opět vidět v nějakém filmu. (07.12.2016)