Nekromantik 2

Nekromanitk 2 přinesl přes snahu nic neočekávat určité zklamání. Naubuzení z prvního dílu, oživené úvodní opakovací scénou v titulcích bylo ještě určitou část filmu povzbuzováno, ale film začal pomalu působit až příliš normálně a všedně, na čemž má jistě zásadní podíl už jistá profesionálnost po stránce technické. Prostě už tam nebyl ten pocit, že se sešlo pár kamarádů a natočili si na lepší domácí kameru romantický eroťák s mrtvolou. Scény které za to opravdu stály (například "porcování"), byly proloženy příliš dlouhými hluchými pasážemi. Po hodině a půl jsem byl rozhodnut nasázet tam slabé dvě hvězdy, ale Jörg i tentokrát v posledních několika minutách dokázal vnést tolika invence, že třetí hvězda se stala nezbytnou. (20.01.2010)

I filmy pro velice uzky okruh lidi se daji natocit vkusne, aby to mohl shltnout i nezaujaty divak. Prave tak se pozna reziseruv talent. Tady mam podezreni, ze nekromantik Jörg Buttgereit sam patri do one uzke skupiny vyvolenych. Druha moznost je ta ze film vznikl reziserovou touhou sokovat divaka, v tom pripade je divne, ze k projekci lidem nerozdavali nejake obcerstveni typu michana vajicka, mozecek, kvetak ci parek v rohliku apod. Tento experiment u me neprosel a kdybych byl kantorem Jörga Buttgereita nenechal bych takto nadaneho zaka delat ani reparat a uz vubec bych ho za trest nezamykal v kabinete prirodopisu. Ono by se taky mohlo stat ze nam znasilni kostru a meli bychom na krku odbory. Nastesti ma film i odpocinkove a vtipne okamziky a tak si sokovany divak muze vklidu oddychnout a nabrat sily do dalsiho dobrodrzstvi tajuplneho sveta, jehoz vyznam je mi nastesti skryt. (15.02.2009)

Na film jsem šel se svojí holkou v rámci otrlého diváka do aera. S tím, že jsem absolutně nevěděl o co jde. Film začal bez zvuku. Myslel jsem si, že to k tomu patří, akorát mi chyběl zvuk lopaty, když jakási pohledná hnědovláska vykopávala v lodičkách hrob. Pak se ukázalo, že to byla technická chyba. Dvacet minut přestávka a repete. Viděl jsem romantický film pro nekrofily, který se neuvěřitelně táhnul. Opravdu těžko stravitelné až do posledních 20 minut, kdy se to rozjelo. Zajímavé bylo, že kinu bylo daleko víc líto mrtvého tuleně, nežli člověka (U smrti tuleně odešlo pár lidí znechuceně z kina, zatímco u smrti člověka se všichni smáli). Tu a tam se povedl i pěkný vtip. Holce se to líbilo a druhý den jsme zašli ještě na Řezníka. To už se kino tolik nesmálo, ale to je jiný příběh. (16.02.2009)

Netušil bych, že mi dvojce Nekromantiků způsobí takové dilema. Obecně je dvojka asi slabší než jednička, v některých ohledech se mi ale líbila mnohem více než první NEKRomantik. V mnohém mi to přijde sofistikovanější a procítěnější. Nemá to tak skvělou hudbu a mohlo by to být kratší, některé pasáže mě doslova uspávaly. Ale nejsem schopen říct, který z nich je lepší, protože v něčem je lepší první, v něčem zase tenhle. A hlavně, ono to asi je nejlepší hodnotit společně. Takže po zralé úvaze jsem nakonec nucen hodnotit stejně. Platí totiž skoro to samé, co jsem napsal u jedničky. (16.12.2012)

Druhý díl nekrofilní úchylárny pokračuje přesně tam kde skončil díl první. Hlavním hrdinou zde není muž, ale žena, která je však úchylná naprosto stejně, ne-li hůře. Romantické scény jako vystřižené z nízkorozpočtového slaďáku ostře kontrastují s eroticky laděnými gore scénami odehrávajícími se uvnitř bytu hrdinky. Oproti jedničce oceňuju komplexnější příběh, ačkoliv konec se dal očekávat minimálně od první třetiny filmu. Hvězdičku navíc uděluju za velmi realistickou a odpornou mrtvolu, kterou si milá dáma vykopala na hřbitově. Kdybych měla zhodnotit oba filmy naráz: těžko říct, co je jejich poselstvím. Žádné zvláštní významy bych v tom nehledala. Je to gore v čisté podobě, které si na nic nehraje, jen servíruje jednotlivé nechutné detaily ze života lidí s touto prazvláštní úchylkou. Člověk si tak nějak více uvědomí, že takoví lidé doopravdy existují a kdoví, jestli váš soused taky nechodí po nocích vykopávat těla na hřbitov. Oba filmy jsou nabité erotikou ve všech možných podobách, nejčastěji samozřejmě v té zvrhlé. A oba nabízejí pohled na to, co se skrývá za maskou lidí, kteří se na první pohled zdají úplně normální. Vidíme střet obyčejného chlápka s tím nejzastrčenějším a nejtemnějším koutem lidské zvrácenosti, navíc v podobě, kterou by málokdo čekal. V jedničce byl celý příběh vyprávěn z pohledu nekrofila, ve dvojce tomu tak už není a právě pro tento střet normálna a nenormálna hodnotím dvojku jako lepší z dvojice filmů. (23.05.2014)