Thérèse Raquin
The Adultress
The Adultress
Režie:
Marcel CarnéKamera:
Roger HubertHudba:
Maurice ThirietHrají:
Simone Signoret, Raf Vallone, Jacques Duby, Sylvie, Maria Pia Casilio, Paul Frankeur, Roland Lesaffre, Jacques Hilling, Madeleine Barbulée, Nerio Bernardi (více)Obsahy(1)
Film noir režiséra Marcela Carného o deprimované ženě v domácnosti, která si začne nestydatý románek s urostlým šoférem. (Netflix)
Recenze (25)
Sílu tenhle film čerpá ze Zolova románu a zhostil se své předlohy opravdu se ctí. Všechny postavy zůstaly plastické, nic nevadilo přesazení do jiné časové roviny, neztratily se ani úvahy o společné vině, která destruuje všechny pozitivní vztahy, ve kterých už v době "po" nelze přes všechno úsilí pokračovat. Oba hlavní představitelé byli skvělí, bylo znát, že v každém okamžiku vědí, o čem hrají. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Terezu Raquinovou považuju s odstupem času za jeden z nejzajímavějších francouzských filmů 1. poloviny 50. let. Ten titul je plně funkční i dnes. Posunutím původní Zolovy literární předlohy o půl století dále vypadají motivace a duševní pochody (anti)hrdinů trošku zvláštně, ale aspoň si člověk uvědomí, jak zásadním způsobem se během několika desítek let proměnila společenská morálka. Rozvody a obecně rozpady rodin byly považovány v Zolově době za závažné selhání, za ostudu, které se každý ze všech sil snažil vyhnout. Dvě světové války tak otřásly společností, že rozvod se rychle stal něčím akceptovatelným a běžným. Celkový dojem: 80 %. ()
Předlohu jsem četl. Marcel Carné se od románu Emila Zoly v některých zásadních bodech odchýlil, především děj zasadil do současnosti, tedy do 50. let. Nelze mu to ale rozhodně vyčítat, jedná se vlastně o dost logický krok. Lyon sice není tak ohyzdný, jako Les Halles v Paříži na sklonku 19. století, ale pořád je vykreslen jako odpudivé město. Kamil/Camille (Jacques Duby) je pořádnej chcípák, ale to, jak bravurně ho Zola popsal pochopitelně také na plátně nevynikne. (Byl malý, slaboučký, mdlý, měl fádně světlé vlasy, řídké vousy, pihovatý obličej a podobal se nemocnému, rozmazlenému dítěti…). Liší se i způsob zabití nežádoucí osoby, ale opět - není to nic špatného. Naopak. Carné odvedl výbornou práci, ačkoliv největší trumf tohoto díla (jak už to obvykle u literárních adaptací bývá) je předloha. Zolova naturalistická knížka je zkrátka perfektně promyšlená. __ Simone Signoret je obsazená dobře, ital Raf Vallone je zde jen proto, že se jedná o francouzsko-italskou koprodukci a moc mi nesedl, ale pouze vzhledem. ()
Film francouzsko-italské produkce, inspirovaný románem Emila Zoly, vyvolal na západě velkou pozornost, zejména způsobem transkripce románu. Filmoví adaptátoři totiž zacházeli se Zolovou předlohou velmi volně, jak o tom svědčí zejména markantní fakt, že přenesli děj do současné doby — ovšem zdá se, že bez hlubšího účinku na společenské zaostření díla. Tereza Raquinová je, jak říkal Zola, historií silného muže a neuspokojené ženy. V tomhle směru filmoví adaptátoři učinili, seč byli, aby toto drama vyhnali na nejzazší mez napínavosti, která však díky skvělé psychologické kresbě hrdinů není tu dosahována jen formálně, naopak je logickým výsledkem této psychologické kresby i znamenitého postižení situací. Zejména zásluhou režiséra Marcela Carného a představitelů hlavních rolí francouzské herečky Simone Signoretové a Itala Rafa Valloneho vyznívá film jako hluboké a přesvědčivé drama, překvapující mistrným odlišením a vystižením různých lidských typů -tak protichůdných, a jejich střetáváním v akcích konfliktů. — Toto dílo v mnoha směrech sporné, naše diváky zaujme, a právem, jako každé dílo, které jemně, přesně a hluboce kreslí člověka — ,Tereza Raquinová' representovala Francii na mezinárodním festivalu v Benátkách r. 1953, kde získala Stříbrného lva, nejvyšší cenu toho roku udělenou. Filmový přehled 15/1956 ()
Carné dal opět přednost interiérům před exteriéry, což je celkem škoda, protože těch zepár záběrů svědčí o tom, že poválečný Lyon byl hodně zajímavý. Duby se Signoretovou jsou tak skvělí, že mi ani nevadí přítomnost Valloneho, jehož jedinou hereckou kvalifikací byla evidentně jeho postava a možná ještě schopnost mluvit francouzsky s náruživým italským přízvukem. Od prvních záběrů u Rhôny až po samotné finále se jedná o výborně natočené drama lásky a nenávisti. ()
Vďaka Zolovej predlohe, dobrej réžii, kamere a hercom sa dá na film pozerať aj po vyše 50 rokoch od jeho vzniku bez toho, aby divák zľavoval z nárokov. Napriek malému počtu postáv je vo filme prítomné napätie a dej graduje k prekvapujúcemu záveru. Rád som sa po rokoch stretol so Simone Signoretovou s jej výrazom hráčky pokru. ()
Dost mi to připomíná film "Bože, jak hluboko jsem klesla", ale zde si to hraje na ctnostnější dílo. Přehlíží její potřeby, tak pak i nevidí jejich uspokojování. ()
Zpracování M. Carného vytvořilo ze Zolovy předlohy téměř (střízlivě) neorealistický film, jemuž sám za sebe nemám co vytknout (a vůbec mi nevadí, že Posedlost Viscontiho - v emocích ještě vyhraněnější - byla asi pro Carného vzorem). ()
Vynikajúco prepracované charaktery jednotlivých postáv. Skvelý zážitok. ()
Zajímavě natočený film s našlapanou atmosférou. Ale nějak jsem se ztratil v tom, jestli hlavní pár měl vzbudit divákovy sympatie, protože u mě to rozhodně neproběhlo. Soustavně kamenná Simone Signoret a Raf Vallone, od pohledu násilník, mě bavili rozhodně míň než manžel hlavní hrdinky (týpek, kterej si o vyhození z vlaku úplně říkal - Jacques Duby) a jeho matka (stará, uštěpačná, jízlivá - Sylvie). Každopádně za tenhle výlet do francouzské filmové klasiky jsem moc rád. ()
Terezko, Terezko, na každé Tvé pomyslné životní křižovatce jsem byla s Tebou a s údivem jsem sledovala jedno špatné rozhodnutí za druhým.. Tedy k filmu.. příběh mladé, půvabné, bezdětné ženy, velice nešťastně provdané za rachitického mamánka, tchyňka v extra lize, mě vtáhnul a nepustil ani po závěrečných titulcích.. Simone Signoretová je tu nádherná.. ()
Tereza je mladá žena krev a mlíko, její manžel útlý, věčně churavý, dětinské povahy. Navíc pod vlivem matky. Když se náhle objeví statný a pohledný cizinec, který opilého Camila přinese v náručí domů, je osud všech hrdinů zpečetěn. ()
Přestože se tato adaptace Zolova románu řadí k méně zdařilým Carného dílům, dokáže zaujmout neskutečně "hnusnou" romantikou (s odchodem Prevértových slov zmizely i veškeré zbytky sentimentu) a standartně kvalitní, "kamennou" Signoretovou. ()
Výborná adaptace Zolova románu v režii Marcela Carného. Přiznávám, že s některými Carného filmy mám kapku problém, ale to se rozhodně netýká tohoto filmu. Děj sice není nijak složitý a Zola by se nejspíš divil, jak jednoduše se dá jeho román převést na plátno, ale i když dopředu tušíte, co bude následovat, stejně to nic nemění na tom, že tohle je dost dobře natočené a zahrané. ()
Díval jsem se na IMDb, abych zjistil, kolik modifikací a variací na "Thérèsu" bylo zpracováno. Udivilo mě, že mnoho ne. Ale jde to trochu do šířky: Émile Zola vytvořil v Thérèse Raquinové rámcový román, kteří různí spisovatelé a režiséři vyplňovali svými sny a představami. Nikdo by se asi nezlobil, kdyby se tento film Marcela Carného jmenoval jinak, a mnohé jiné filmy zase Thérèse Raquinová (třeba "Pošťák zvoní dvakrát" - a každý by jim mohl pár doplnit).... Samotným dramatem se zabývat nemá příliš cenu, je jasné, logické, perfektní. Proto jen dvě poznámky: 1. Italský herec Raf Vallone (herecky slabší ze zamilovaného páru) odmítnul nechat se dabovat a jeho part byl proto adaptován na "jednodušší verzi". 2. gudaulin ****mluví o rozvodové politice. Je to odpověď na hledání alternativního řešení pro oba milence. Zabití (zde i v knize vražda) Camille Raquina je však nezbytnou osou tohoto příběhu. A ještě jedna poznámka - 3: raroh ***** doplňuje k "Pošťákovi" navíc "Posedlost" Luchina Viscontiho (natočenou 10 let před Carném, právě v roce když James M. Cain vydal "Pošťáka"). Tak ještě jedna: 4: Podivně proslulý spisovatel Miloš Urban, dle jehož románů jsem v poslední době viděl několik filmů, by z toho mohl udělat další "nahlavupadlou" fantasy. ()
ocenenia : MFF Benátky 1953 - Strieborný Lev ()
"Živý nevážil nic, ale mrtvý je moc těžký." Hnusnej mrzáckej pes, kterej je tak vychcípákovanej, že ho nejde ani praštit. Pokud tě fakt zajímá, jestli seš na políčku 46 nebo 47 a hádáš se kvůli hodu kostkou za podpory maminky, těžko budeš souložit s Simone Signoret, těžko budeš souložit s kýmkoli. Zola napsal úžasné postavy Carne zase neskutečně dobře budoval napětí. Zkuste přemejšlet nad tím, co kdo udělal, dělá a komu fandíte a proč. ()
Jeden z najkrajsich zamilovanych filmov, tej dvojke to fakt slusalo : 75 % ()
Dnes by šlo o tuctovou TV inscenaci slavného románu, jenže malý rozpočet (který donutil filmaře přenést děj do současnosti) není tím největším problémem adpatace. Zola dovedl do slov geniálně převést všechnu tu městskou špínu a beznaděj, zatímco tento film je jenom hrou na Zolu, hrou na naturalismus. Laurento tady má na míru střižený oblek, aby vynikla jeho muskulatura, a celé je to zahrané bez jiskry a natočeno bez výraznější filmařské invence. ()