Modrý pokoj

Já se nakonec asi přikloním spíš k lepším 3*. Má to celkem solidně představené postavy, zajímavou kameru, jejíž experimentování zde ve většině případů není jen experimentováním, ale má svůj účel (a někdy i hlubší), hodně se mi líbila jemná a sotva patrná propojenost mezi různými scénami, líbily se mi i herecké výkony a ta krimi zápletka mě taky trochu zaujala, byť to tajení toho "jaký zločin se vlastně udál" mi přišlo trochu k ničemu, když se to dá dost rychle odhadnout. A teď když nad tím přemýšlím vůbec není vysvětlené, kde je teď jeho dcera. Těch nedotažeností by se v tom příběhu dalo víc, třeba to, kdo skutečně za tím zločinem stojí se nedozvíme (ačkoli mám vážné podezření, ale ruku do ohně bych za něj nedal). Chyběl mi v tom nějaký silnější dojem, ale zase to má příjemnou stopáž, takže na ni je tu celkem dostačující - ale není to zrovna velká chvála. Ačkoli to vůbec není špatné, zaujme to a v něčem je to dost povedené, i tak si to podle mě skutečně zaslouží spíš lepší 3*. Nebo mě aspoň zatím nenapadá důvod, za co přesně bych měl dát víc. Jedno zhlédnutí mi stačilo. Lepší 3* (21.01.2021)

Nevím jak s tímhle filmem naložit. Je dobrý, ale naprosto nic mi nedal, zajímavě pojaté dění na obrazovce jsem sledoval naprosto nezasažen. Beru to jako důkaz teze, že téma je nosné teprve když si jej můžete prožít s postavami, na kterých vám alespoň nějak minimálně záleží. Možná ale jen s věkem mentálně lenivím a potřebuju se u obrázků i bavit. Z netečnosti mě vytrhl (a snad i lehce pobouřil) akorát střih z odhaleného rozkroku na tvář sedmileté dcery hlavního hrdiny. (08.06.2021)

Již sama předloha nepatří k vrcholům svétové krimi literatury, takže se dalo oprávněně očekávat, že nejslabším článkem bude scénář. A co byste řekli? Byl. Režijně docela podařené, herecky na vysoké úrovni, ale ve výsledku chladné snad více, než použité barevné tóny. Nezbývà než ocenit zdařilý paralelismus mezi modrými místnostmi, které se ustřední dvojici staly osudnými. (18.08.2020)

Mathieu Amalric sa mi síce moc do romantických a eroticko ladených filmov nehodí, no už v r. 2010 so svojim snímkom Turné dokázal, že točiť filmy vie, keďže s ním v Cannes vyhral cenu za najlepšiu réžiu. A svoje schopnosti dokazuje i v snímku La Chambre Bleue, ktorý sa taktiež môže pýšiť skvelou réžiou a zaujímavo koncipovanou dejovou linkou. Tá ma tu vôbec bavila najviac. Celý príbeh je riešený formou flashbackov a prostredníctvom Julienových rozhovorov s policajtmi, sudcom či psychológom. Takže to celé vyznieva sviežo a neotrepane, keďže veľa filmov s podobnou skladbou deja nie je. No pritom ale žiadna nuda nehrozí, všetko tu má svoj zmysel a jasne určený cieľ, za ktorým si režisér bez zaváhania kráča. Koniec príbehu sa mi však zdal trochu laxný, pretože vlastne sa tu divák ani poriadne nedozvie, čo sa presne udialo a ako bol onen zločin spáchaný. Je tu síce džem, je tu i jed, no na vinníkov nie je jasne ukázané prstom a celé to rozuzlenie je trochu zahmlené. Veľká chyba to ale nie je. Dôležitejší sa mi zdá morálny odkaz filmu - cudzoložstvo skôr či neskôr vinníkov postupne dostihne, takže potom už neostáva nič iné iba čeliť následkom (samozrejme nemyslím hneď vraždu). Nadpriemer. 75/100 (09.01.2018)

Mathieu jako režisér, scénárista a současně si zahrál hlavní roli Juliena. Bravo, já tleskám tomuto počinu. Originálně natočená milostná zápletka s celkem předvídatelným koncem. Možná se to zdá klišé, ale umět to podat divákovi touto formou je umění. K tomu velmi vhodný hudební podkres a oči Delphine, které dodaly celému snímku tu správnou atmosféru, to nemělo chybu. (26.07.2016)