Ján Hus
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michael KocábHrají:
Matěj Hádek, Jan Dolanský, Milan Kňažko, Vladimír Javorský, Marika Šoposká, Michal Dlouhý, Petr Lněnička, Jan Plouhar, David Novotný, Hartmut Krug (více)Obsahy(1)
Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší. Třídílný televizní film o Janu Husovi je jedním z největších televizních projektů současné České televize nejen svou náročností, ale především svým významem. Tragický osud tohoto velikána naší historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954. Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo tedy nabíledni, že se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování. Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu. Spisovatelka Eva Kantůrková vede diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje. Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně. Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu. Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře. Konečným rozsudkem nebyl odsouzen jen on, ale i jeho předchůdce, dávno mrtvý Jan Viklef, jehož kosti nařídil tentýž koncil vykopat, spálit a popel rozptýlit v řece.
Do příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy mocenské spory králů Václava a Zikmunda sužovaly Čechy. Zikmund se chtěl zmocnit českého království, uvěznil Václava v Rakousích, nechal drancovat královský poklad, jeho Kumáni vypalovali české vesnice. A odvážný kazatel Jan Hus volal z kazatelny: „I pes, i had si chrání svůj pelech! Jsou snad Češi horší než psi a hadi?" Pak vzbouřil půlku univerzity, když sepsal apelaci všem mistrům a zemskému sněmu. Byl to on, kdo královně Žofii přinesl nabídku vlivných přátel, aby mohla pod jejich ochranou odjet do Bavor k rodině, protože by teď v Praze nebyla v bezpečí. Královna kategoricky odmítla. „Jsem česká královna, mé místo je tady!" Jan Hus veřejně kritizoval nepořádky v církvi, především způsob života Božích služebníků, například že nosí drahé šaty, nebo že vysedávají po hospodách a hrají hazardní hry. Byl přesvědčen, že hříšný kněz nemůže udělovat svátosti, nemůže být služebníkem Božím... Vysloužil si tím jejich nenávist. Stěžovali si na něj u krále, u arcibiskupa, jezdili žalovat papeži. Obviňovali ho z šíření Viklefova učení. A záviděli, že jeho Betlémská kaple byla pravidelně přeplněna věřícími, zatímco jejich kostely věřící navštěvovali jen sporadicky. Neshody na univerzitě kvůli Viklefovu učení eskalovaly a vyústily ve chvíli, kdy král Václav požádal univerzitní mistry, aby jej doprovodili na koncil v Pise. Německá část univerzity odmítla, a protože svými třemi hlasy proti jednomu německému získávala vždy většinu, král se rozhodl křivdu napravit Dekretem kutnohorským. Rozzlobení Němci na protest opustili Prahu. Viklefovo učení bylo vnímáno církevními hodnostáři jako kacířství a tomu obvinění se nevyhnul ani Štěpán Páleč. Přes Husovo varování odjel do Říma, aby se obhájil, cestou ho ale v Bologni nechal zatknout kardinál Baltazar Cossa. Když se po dlouhé době vrátil do Čech, byl to už jiný Štěpán Páleč. Jeho odvahu vystřídal strach. Mezi dosud věrnými přáteli, Husem a Pálčem, se objevily první pochybnosti a názorové neshody.
Jan Hus odsoudil odpustkovou papežovu bulu a papeže nazval Antikristem. Kupčení s odpustky způsobilo velkou vlnu nevole věřících a pro výstrahu ostatním byli uvězněni tři rebelové. Rozhořčená reakce Jana Husa na jejich popravu přivolala papežovu klatbu na betlémského kazatele a na Prahu interdikt. Zákaz všech církevních obřadů, křtů, sňatků i pohřbů. To byla pohroma nejen pro středověké věřící. Jan Hus musel opustit Prahu. Ani doma, v Husinci, však nebyl v bezpečí. Přijal pozvání Jindřicha Lefla a odjel na jeho hrad, kde se mohl ukrýt. Tam ho navštívil Zikmundův posel Jan z Chlumu se vzkazem, aby Hus odjel do Kostnice, kde bude mít šanci se ze svého obvinění hájit. Královský glejt mu měl zajistit nejen osobní bezpečí, ale také možnost vystoupit s disputací před Kostnickým koncilem. Hus souhlasil, nechtěl dál žít v ústraní, jako kazatel chtěl plnit své poslání, lidem vykládat pravdu písma. Věděl, že se do Kostnice sjela církevní elita a doufal, že všichni nebudou k jeho pravdě hluší. Že by si Zikmund neuvědomil, že papež nepodléhá světské moci, tedy králi? Hus nebyl v Kostnici přijat jako host koncilu, ale jako kacíř, který se těžce provinil proti církvi a její jednotě. Kostnický biskup ho zavřel do vězení a koncil ustanovil komisi, která měla posoudit Husovo kacířství. Členem komise byl také Štěpán Páleč a zoufalý Hus se k němu obrátil s nadějí, že konečně bude vypovídat někdo z jeho přátel. Zjištění, že Štěpán Páleč patří k hlavním žalobcům, mu vzalo poslední zbytky naděje i síly.
Ve svých kázáních Jan Hus zdůrazňoval, že opravdovou lásku k Bohu dokazuje jen život podle Kristových přikázání a jen takový může být služebník Boží. Připouštěl, že zbožný laik má větší právo udělovat svátosti, nežli zkažený kněz. Taková kritika církve nejenže nesmírně popuzovala její představitele, ale zároveň je děsila. Především Husův výklad Božího slova považovali za znevažování víry a církevního řádu. Věděli, že jeho vystoupení ohrožují jednotu církve. Nemocný a dlouhým vězněním vyčerpaný Hus ztrácel sílu k obhajobě, přesto se ale nevzdával naděje, že bude konečně pochopen. Ke všem žádostem o jeho propuštění z vězení byla církev netečná. Dokonce ani král Václav a král Zikmund neměli šanci zvrátit rozhodnutí Kostnického koncilu, držet Husa v žaláři a trvat na tom, aby odvolal, co kázal. Jako důkaz k jeho odsouzení měl sloužit výpis článků, které měl Jan Hus napsat ve spisu De ecclesia. Když se ale před Kostnický koncil konečně dostal pravý výpis Husových článků, komise zjistila, že Štěpán Páleč je zfalšoval. Bylo už ale nemožné, aby církev v případě Jana Husa stáhla své obvinění. Betlémský kazatel, jehož názory byly pro věřící nadějí i jistotou víry v Boha, ale nedokázal popřít sám sebe. Nemohl odvolat, co nekázal a nemohl odvolat ani to, co kázal. Byl pro církevní moc příliš nebezpečný. A proti církevní moci byli bezmocní i králové. 6. července 1415 vzplála hranice, na níž byl ke kůlu přivázán Jan Hus. Muž, který zemřel v ohni, protože žil v pravdě. Muž, kterého církev ukrutnou smrtí umlčela, aby jej lidé citovali i po šesti stech letech.
(Česká televize)
Videa (6)
Recenze (284)
"Všichni stojíme před soudem božím.." To třeba i všichni stojíme, ovšem velezkušený režisér Jiří Svoboda stojí i před soudem diváckým, a ač léta platí za jistě velmi slušného řemeslníka, tentokrát si možná ukrojil až příliš velký krajíc.. Nový Jan Hus není vyloženě špatný, nicméně.. Jedno velké nicméně.. Zatím po dvou částech těžko soudit, leč zdá se poněkud paradoxní a také velmi výmluvné, tedy kromě stovky hodnocení už během první části, že jak Vávrův velmi rozporuplný historický opus, tak i ten výroční Svobodův vyznívá jako na objednávku natočený projekt, byť tentokrát s poněkud čistšími motivacemi, nesmírně poplatný době svého vzniku.. Jako velmi iritující složky snímku však lze už nyní zcela jistě vnímat jak zbytečně přepjatý Kocábův soundtrack, který trestuhodně zbytečně ubírá na vtírající se napínavosti a často přímo ruší nejen svou modernou, i jak už jsem si poslední léta zvykl, neskutečně bizarní šroubované dialogy, které prostě nelze nazvat jinak než hybridy.. Vladimír Smutný se sice tentokrát nehoní za kýčovitými obrazy, byť tu naopak poněkud překáží ta temná manýra jako z Tudorovců, jimž se však většina postav svou neživou umělostí nepřibližuje ani na dohled, ovšem některé dlouhé záběry zase zavání zbytečností, nemaje jakéhokoliv smyslu či funkce.. Ostatně ty směšně karikované postavy samotné nikomu nedávají příliš možností k nějakému charakternějšímu herectví, byť především Matěj Hádek s Honzou Dolanským to celé táhnou hodně nahoru, navíc nechápu, proč se u nás stalo zvykem v těchto historických záležitostech tolik přehrávat.. A aby Hus, vysokoškolský rektor, působil jako rozohněný mládeneček, chvílemi i dost arogantní, to se mi dost těžko trávilo !! Musím však přiznat, že se rozhodně těším na zbylou část triptychu, o jehož přílišné rozmáchlosti by se však rovněž daly vést diskuze, a to určitě není málo.. Což však rozhodně nelze brát jako omluvu, protože snímek nedokáže využít to množství klišé k něčemu většímu, přes svoji třeba vizuální čistotu působí nesmírně uměle a účelovitě, když nakonec o samotném Husovi při takové stopáži řekl málem jen, že se rád koupal a měl hlavu plnou královny Žofie.. Jiří Svoboda tak vyloženě nezklamal, zato Kantůrková s bývalým panem ministrem však na celé čáře.. ()
Bilance tohoto díla je v mnohém bilancí polistopadové umělecké dramatické tvorby vůbec. Není náhodou, že do třídílné televizní inscenace bylo vloženo mnoho nesporné práce a úsilí dvou příslušníků dvou starších generací (mezi Kantůrkovou a Svobodou je věkový rozdíl 15 let). Snaha o dokumentárnost a přesnost dobových, zejména ideových reálií je kontraproduktivní. Nemá smysl popírat, že Hus byl hluboce věřící křesťan a že žil a myslel v náboženských kategoriích; stejně tak je ale nešťastné, když se v nich utone přespříliš. To, co je na Husovi a jeho památce podstatné, tkví v něčem jiném. V tom, čím a jak přesáhl svou dobu. V tom Vávra zůstává nedostižným právě proto, že důsledně respektuje Palackého, Masaryka a Jiráska. Je to vztažitelné i na pojetí Husovy postavy. Štěpánkův Hus je mužem zástupů, strhujícím řečníkem, mužem, který plane, a proto za ním jdou zástupy. Tím spíše, že je mužem lidským, chybujícím; že jeho světectví je skrnaskrz lidským. Hádkův Hus je cosi mezi dospěvším Jeníkem Ratkinem a introvertním intelektuálem nové doby. Jako Husovo osobní alter ego je výtečný, jako alternativa ke Štěpánkovu výkonu neobstojí. Naopak pozoruhodná a působivá je gradace závěrečného dílu. Hus v ní vstupuje do věčnosti; neznámý kněz se mění v nadčasový symbol, oběť justiční vraždy vítězí nad koncilem, který v některých ohledech usiluje o totéž jako český mučedník ctnosti a pravdy. Z druhé strany je televizní Hus nesporným vrcholem české televizní polistopadové dramatické tvorby a přináší i nejedno významné dokreslení detailů velkolepé Vávrovy a Mackovy fresky. Svoboda v plné kondici - a tady se tak představuje - je víc než filmový řemeslník; výkon, který odvedl, je dílem zralého umělce. Tragické husovské výročí - v mezích naší doby - bylo uctěno důstojným způsobem. Součástí tohoto nesamozřejmého úspěchu je i skutečnost, že jinou cestou potvrdilo výjimečnost zatracované vávrovské husitské trilogie. A s ní i celý vzmach českého národního hnutí v předminulém a minulém století. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat. ()
Předně je třeba pochválit ČT za snahu točit takovéto filmy. Zatímco Angličané, Poláci a dokonce i Rusové točí filmy o své historii jako o závod a většinou se to velmi dobře daří, u nás je situace o poznání horší. Buď nás ČT deptá Donutilem, nebo pokud jde o novou tvorbu má divák možnost sledovat nějakou novou detektivku. Zde se mu často kriminalisté a podezřelí pletou, protože díky omezenému množství herců jedni hrají jednou padouchy a jednou kriminalisty a pokaždé na jiném kanále jinak... Takže tento počin vítám všemi deseti. Češi navíc svoji historii zapomínají. Neví pomalu co bylo 50 let zpátky, natož něco o patnáctém století... Já osobně byl na film velmi zvědavý. Obzvlášť, když jsem se dozvěděl, že Jana Husa bude hrát Matěj Hádek. Tato volba tvůrců seriálu mne dost překvapila. Hádek díky svému zjevu hraje spíše padouchy a typově mi do role Husa prostě nezapadl. To je asi jako kdyby někdo Norberta Lichého osadil do role Pána Boha... po prvním dílu jsem však byl mile překvapen a dále to bylo jen lepší a lepší. Proč? Protože mi tam Hádek nevadil a časem jsem jej dokonce v roli Husa přijal. Docela dokázal, že má na víc než na různé zlodějíčky a epizodní role. Velmi se mi líbil Javorský i Dlouhý. Oba si své krále střihli s gustem. Tradičně dobrý byl i ,,vyklepaný'' Štěpán z Pálče - Dolanský. Z hlediska výpravy není filmu co vytknout, tvůrci si dali velkou práci s interiéry i kostýmy. Bohužel, ačkoliv se nacházíme na konci středověku ty září čistotou a to nejen u šlechty a církevních hospodářů, ale i lůzy na ulicích. Div, že z nich nebyla cítit aviváž... To je bohužel nešvar všech moderních serošů. Exteriéry už byly horší. Sice pečlivě vybrané avšak vždy kamera zabírala jen ten úzký připravený prostor. Ulice i nádvoří hradů zametené, jak před exkurzí Miloše Zemana... Chyběly mi tam zejměna nějaké panoramatické záběry na tehdejší města (podobně třeba jako v Na věky věků). Zde si kde je divák dozvídá vždy titulkem a pohledem do lodi některé z evropských katedrál. Lokaci obzvláštňuje např. u Itálie cvrkot cikád... Vrcholem však byl záběr na hrad Kost, která měla být Krakovec... V Krakově (vísce od hradu co by z kopečka kolem dojel) jsem trávil nejedno léto a samozřejmě i na hradě, tehdy ještě nepřístupném. V pozdějších časech jsem Krakovec dokonce pomáhal konzervovat, proto mne mrzí, že V Ať žijí duchové byli tvůrci schopní (samozřejmě s trpajzlíky Brtníka z Brtníku :-)) dát hradu střechu a v tomto historickém filmu raději ukáží jiný gotický hrad!!! To je trestuhodná chyba. No a pomalu se dostáváme k hudebnímu doprovodu. Tam kde hrají doboví hudebníci na hradech či ulicích, není co vytknout ovšem hudba Kocába!!! Hrůza. Naprosto nevhodná, naprosto rušící a navíc místy těžce elektronická, zkrátka hrůza. Pro pomaleji chápající diváky vždy když někdo řekne o Husovi, že je - kacíř, nebo -že za to může Hus, jsou tyto věty doprovázeny úderem bubnu aby člověk pochopil, že to jsou ty klíčové momenty vedoucí zvolna až k hranici... Když jsem slyšel při zapálení hranice to sólíčko na elektriku s elektronickým duc duc duc, zapálil bych hranici pod Kocábem nebo pod těmi, kteří jej o složení hudby požádali...Dále je zde i řada podivně do děje vsazených epizodek, např. opakovaně se cachtající Hus s přáteli v řece atd... Seriálu také chyběl nějaký pořádnější úvod, který by v dějinách nezběhlého diváku uvedl trochu do tehdejší doby a jejích náboženských problémů. Točit film o národní ikoně, navíc již jednou velkolepě ztvárněné je vždy těžké. Těžké je točit filmy i událostech jež se staly a jejichž hlavní vyvrcholení zná každé dítě základní školy. V tomto ohledu může film jen těžko překvapit. Já osobně jsem rád, že se do takovéhoto sousta někdo s odvahou pustil. Dopadlo to tak napůl, ale mohlo to být horší. Film bych přirovnal k podobně zpracovanému a výpravnému seriálu, který však byl podobně diváky přijat podobně - Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů. Za mne je to za tři hvězdy. Ta třetí je za snahu. * * * () (méně) (více)
Jiří Svoboda rozhodně nepodcenil vizuál ani to, jak má historický film na laika působit (a to přesně jsem, moje znalosti o Husovi jsou na úrovni základů, takže si nenechám ujít žádný z plánovaných dokumentů) a pokud se oprostím od ideologických souvislostí, protože jsem s nimi na tom podobně, jako s historií, vychází mi to na hodnocení, že snímek je skutečně málo dějový (opravdu tolik překvapovalo např. Reflex, že diváků ubývalo?), mnoho času využívá k vysvětlení různých názorů, postojů, myšlenek, zastavuje se a přešlapuje na místě, nebo se vrací k již řečenému (retrospektivy s královnou), skutečné vnitřní napětí divák -nejen- s Husem zažívá až ke konci příběhu. Prostě pokud vás enormně nezajímá ve filmu zobrazená česká společnost patnáctého století, vztah církve a státu či dobové zvyky, tohle dílo vás nenaplní a s vágním "husovským" klišé, pravdou, si v tomto případě nevystačíte. Kardinální otázka zní - nakolik by bylo jiné zamýšlené zpracování rozdílné, nebo lepší? DŮKAZ zatím nemáme. 50%. ()
Film má svoje klady aj zápory. Film musel byť natočený, to je bez debaty, 600 rokov od upálenia Jana Husa, to je už nejaká národná udalosť, a to aj v tak ateisticky založenej českej spoločnosti. Výkon Milana Kňažka vyčnieva nad ostatnými hercami. Takisto sa mi páčila (nielen fyzicky) Marika Šoposká. Naopak, Matěj Hádek sa nejak do hlavnej role nehodil. A ešte v takej podobe. Nikto presne nevie ako Jan Hus v skutočnosti vyzeral. Prvé podobizne na obrazoch vznikli až skoro o 100 rokov po jeho smrti. V každom prípade stredovekí umelci ho videli bez výnimky s bradou, takže je na zamyslenie, že asi v tej dobe takto skutočne kňazi vyzerali. Okrem odpornej hudby, čo tu bolo spomenuté už veľakrát, je nutné povedať, že film bol jasne orientovaný proticirkevne až so snahou očito ju prehnane ukázať v tom najhoršom svetle, čo nie je celkom k dobru, pretože to bolo sílené. Takisto na kázaniach Jana Husa sa v dobe najväčšej slávy schádzali tisícky ľudí, vo filme ich vidíme sotva 50. A nakoniec by som rád upresnil tému odpustkov v stredoveku. Odpustky sa nekupovali na odpustenie hriechov minulých, súčasných a budúcich, oni ani nemali moc odpúšťať, naopak, bez odpustenia hriechov nemali platnosť. Jan Hus sa preto nestaval proti predaju odpustkov, on sa staval proti odpustkom ako takým, pretože podľa neho pápež nemá možnosť vedieť, či boli hriechy odpustené, to vie len Boh. Ide teda o filozofickú tému a obsah. ()
Galerie (98)
Zajímavosti (26)
- Jelikož není přístup církve k postavě Jana Husa dodnes jednoznačný, vedla jedna z prvních cest režiséra Jiřího Svobody ke kardinálu Dominiku Dukovi. Ten měl pro filmové zpracování Husova života pochopení. (Olík)
- Poštolka, která vlétla Janu Husovi (Matěj Hádek) do žaláře a na konci při upalování věž opouštěla, se jmenuje Pišta. Vlastní ji sokolnická společnosti Teir. (ČSFD)
- Na otázku, zda se nebojí srovnání s hercem Zdeňkem Štěpánkem, odpověděl Matěj Hádek: "Vůbec ne. Na to jsem ani nepomyslel. Tím si člověk jenom zbytečně zaneřádí hlavu a k ničemu to není". (Olík)
Reklama