Ján Hus
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michael KocábHrají:
Matěj Hádek, Jan Dolanský, Milan Kňažko, Vladimír Javorský, Marika Šoposká, Michal Dlouhý, Petr Lněnička, Jan Plouhar, David Novotný, Hartmut Krug (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší. Třídílný televizní film o Janu Husovi je jedním z největších televizních projektů současné České televize nejen svou náročností, ale především svým významem. Tragický osud tohoto velikána naší historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954. Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo tedy nabíledni, že se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování. Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu. Spisovatelka Eva Kantůrková vede diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje. Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně. Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu. Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře. Konečným rozsudkem nebyl odsouzen jen on, ale i jeho předchůdce, dávno mrtvý Jan Viklef, jehož kosti nařídil tentýž koncil vykopat, spálit a popel rozptýlit v řece.
Do příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy mocenské spory králů Václava a Zikmunda sužovaly Čechy. Zikmund se chtěl zmocnit českého království, uvěznil Václava v Rakousích, nechal drancovat královský poklad, jeho Kumáni vypalovali české vesnice. A odvážný kazatel Jan Hus volal z kazatelny: „I pes, i had si chrání svůj pelech! Jsou snad Češi horší než psi a hadi?" Pak vzbouřil půlku univerzity, když sepsal apelaci všem mistrům a zemskému sněmu. Byl to on, kdo královně Žofii přinesl nabídku vlivných přátel, aby mohla pod jejich ochranou odjet do Bavor k rodině, protože by teď v Praze nebyla v bezpečí. Královna kategoricky odmítla. „Jsem česká královna, mé místo je tady!" Jan Hus veřejně kritizoval nepořádky v církvi, především způsob života Božích služebníků, například že nosí drahé šaty, nebo že vysedávají po hospodách a hrají hazardní hry. Byl přesvědčen, že hříšný kněz nemůže udělovat svátosti, nemůže být služebníkem Božím... Vysloužil si tím jejich nenávist. Stěžovali si na něj u krále, u arcibiskupa, jezdili žalovat papeži. Obviňovali ho z šíření Viklefova učení. A záviděli, že jeho Betlémská kaple byla pravidelně přeplněna věřícími, zatímco jejich kostely věřící navštěvovali jen sporadicky. Neshody na univerzitě kvůli Viklefovu učení eskalovaly a vyústily ve chvíli, kdy král Václav požádal univerzitní mistry, aby jej doprovodili na koncil v Pise. Německá část univerzity odmítla, a protože svými třemi hlasy proti jednomu německému získávala vždy většinu, král se rozhodl křivdu napravit Dekretem kutnohorským. Rozzlobení Němci na protest opustili Prahu. Viklefovo učení bylo vnímáno církevními hodnostáři jako kacířství a tomu obvinění se nevyhnul ani Štěpán Páleč. Přes Husovo varování odjel do Říma, aby se obhájil, cestou ho ale v Bologni nechal zatknout kardinál Baltazar Cossa. Když se po dlouhé době vrátil do Čech, byl to už jiný Štěpán Páleč. Jeho odvahu vystřídal strach. Mezi dosud věrnými přáteli, Husem a Pálčem, se objevily první pochybnosti a názorové neshody.
Jan Hus odsoudil odpustkovou papežovu bulu a papeže nazval Antikristem. Kupčení s odpustky způsobilo velkou vlnu nevole věřících a pro výstrahu ostatním byli uvězněni tři rebelové. Rozhořčená reakce Jana Husa na jejich popravu přivolala papežovu klatbu na betlémského kazatele a na Prahu interdikt. Zákaz všech církevních obřadů, křtů, sňatků i pohřbů. To byla pohroma nejen pro středověké věřící. Jan Hus musel opustit Prahu. Ani doma, v Husinci, však nebyl v bezpečí. Přijal pozvání Jindřicha Lefla a odjel na jeho hrad, kde se mohl ukrýt. Tam ho navštívil Zikmundův posel Jan z Chlumu se vzkazem, aby Hus odjel do Kostnice, kde bude mít šanci se ze svého obvinění hájit. Královský glejt mu měl zajistit nejen osobní bezpečí, ale také možnost vystoupit s disputací před Kostnickým koncilem. Hus souhlasil, nechtěl dál žít v ústraní, jako kazatel chtěl plnit své poslání, lidem vykládat pravdu písma. Věděl, že se do Kostnice sjela církevní elita a doufal, že všichni nebudou k jeho pravdě hluší. Že by si Zikmund neuvědomil, že papež nepodléhá světské moci, tedy králi? Hus nebyl v Kostnici přijat jako host koncilu, ale jako kacíř, který se těžce provinil proti církvi a její jednotě. Kostnický biskup ho zavřel do vězení a koncil ustanovil komisi, která měla posoudit Husovo kacířství. Členem komise byl také Štěpán Páleč a zoufalý Hus se k němu obrátil s nadějí, že konečně bude vypovídat někdo z jeho přátel. Zjištění, že Štěpán Páleč patří k hlavním žalobcům, mu vzalo poslední zbytky naděje i síly.
Ve svých kázáních Jan Hus zdůrazňoval, že opravdovou lásku k Bohu dokazuje jen život podle Kristových přikázání a jen takový může být služebník Boží. Připouštěl, že zbožný laik má větší právo udělovat svátosti, nežli zkažený kněz. Taková kritika církve nejenže nesmírně popuzovala její představitele, ale zároveň je děsila. Především Husův výklad Božího slova považovali za znevažování víry a církevního řádu. Věděli, že jeho vystoupení ohrožují jednotu církve. Nemocný a dlouhým vězněním vyčerpaný Hus ztrácel sílu k obhajobě, přesto se ale nevzdával naděje, že bude konečně pochopen. Ke všem žádostem o jeho propuštění z vězení byla církev netečná. Dokonce ani král Václav a král Zikmund neměli šanci zvrátit rozhodnutí Kostnického koncilu, držet Husa v žaláři a trvat na tom, aby odvolal, co kázal. Jako důkaz k jeho odsouzení měl sloužit výpis článků, které měl Jan Hus napsat ve spisu De ecclesia. Když se ale před Kostnický koncil konečně dostal pravý výpis Husových článků, komise zjistila, že Štěpán Páleč je zfalšoval. Bylo už ale nemožné, aby církev v případě Jana Husa stáhla své obvinění. Betlémský kazatel, jehož názory byly pro věřící nadějí i jistotou víry v Boha, ale nedokázal popřít sám sebe. Nemohl odvolat, co nekázal a nemohl odvolat ani to, co kázal. Byl pro církevní moc příliš nebezpečný. A proti církevní moci byli bezmocní i králové. 6. července 1415 vzplála hranice, na níž byl ke kůlu přivázán Jan Hus. Muž, který zemřel v ohni, protože žil v pravdě. Muž, kterého církev ukrutnou smrtí umlčela, aby jej lidé citovali i po šesti stech letech.
(Česká televize)
Videa (6)
Recenze (284)
„… pak ho jednó vyvedli z kameňa, mázli mu na glocnu potupnó micnu, obložili holcnó a hodili blesk na prigle pod haxnama. A tak Žanek zkalil, než bys dva škopky vypařila.“ Soudruh Svoboda je nepochybně slušný režisér. Několikrát o tom přesvědčil jak v dobách, kdy jsme ještě chtěli zrušit peníze, přestat pracovat a začít si všecičko vzájemně půjčovat, tak i poté, co nám to neviditelná ruka trhu konečně zatrhla. Přesvědčil i o tom, že umí být dost drsný a naturalistický, takže tuto vyhřátou homoinscenaci, která mi nechtíc místy dialogově evokovala výše uvedený dějepis Franty Kocórka, dávám za vinu spíše připosranosti soudruhů z ČT. Matěj je bezesporu skvělý herec. Bohužel však se svou vizáží profesionálního narkomana a permanentně dobrácky vytepleným kukučem typu „kouřímčurákysvýraznouslevou“ jen stěží přesvědčí diváka, že by mohl být patrně velmi charismatickým středověkým reformátorem. Kocáb je slizký, egoistický kokot! Ztrátu své rádoby disidentské rádoby popularity se snaží vynahrazovat tím, že nám chce do našich domovů nastěhovat pandžábské kočovníky na byt a stravu. Počítám, že poplatný svému novému imidži teď za naše nemalé koncesionářské poplatky, které zinkasoval za to, že zkurvil středověké, historické drama disharmonickými, furtdokolovými odrhovačkami Pražského sběru, protože nic jiného neumí, tráví léto někde v Nice, kde objímá radikální muslimské uprchlíky a nabízí jim azyl. Samozřejmě nikoliv u sebe doma, ale u nás. Jenže my už tam skoro máme Mižigarovy s Žigovými a tolika volnými pokoji nedisponujeme, bezskrupulózní zmrde! Avšak jinak u mě vcelku bez výhrad. Hanys byl po Lutherovi historicky druhou největší osinou v prdeli té zkorumpované, po moci prahnoucí, vraždící a kradoucí pakáži, sdružené v nejvýdělečnější nadnárodní korporaci všech dob, První římskokatolické a.s., která tu po devět století tyla ze strachu, nevědomosti a útlaku. Každý film, co ty kurvy ukazuje v pravém světle, záměrně nezkreslovaném jejich vlastními kudlankovskými „historiky“, je rozhodně přínosem, který třeba jednou povede k prozření zbytku stáda, jež pak povyhazuje manipulativní velkou bílou svini a celou tu bandu červených a černých z vatikánských oken, a my ušetříme pár miliard, které jim máme vracet jako kompenzaci za zabavení odpustkovými šolichy nademagogizovaného a jinak nakradeného majetku! ()
Úplně by mi stačil jen jeden díl. Roztáhnout film na tři části mi přišlo zbytečné. Doprovodná hudba byla příšerná. Vždycky jsem si myslela, že by hudba měla splývat s jednotlivými scénami, doprovázet je a dotvářet tak děj filmu.Tady byla hrozně rušivá. Likvidovala moji pozornost a to byla velká škoda. Neubránila jsem porovnávání Matěje Hádka se Zdeňkem Štěpánkem, i když jsou oba dva herci tak rozdílní a každý ztvárnil svého Jana Husa po svém. Hodně mě zajímalo, jak se Matěj Hádek s rolí Husa popere a co jí ze sebe dá. Velmi se snažil a byl takový civilní a klidný. Ale na roli Mistra Jana Husa jsem si představovala někoho staršího. ()
Po dokoukání všech tří dílů konstatuji, že trilogie má výrazně sestupnou tendenci. Byl bych opravdu raději, kdyby látku o Husovi dostal Jirka Strach a ne komunista Svoboda. Vůbec nechápu stanovisko ČT. Co jako chcete? Unylý tendenční film odpovídající tomu, jak lidé chtějí Husa vidět? Ano, to jste dostali, vážení. Dále absolutně nechápu nesoudnost ve výběru hudebního skladatele. Proč propánakrále zrovna Kocáb?????? To nemáme skladatele, kteří umí komponovat symfonickou hudbu? Jasně, Hapka umřel, ale žije ještě např. Jan Jirásek a mnoho dalších. Hádek je jako Hus strašlivě nevýrazný, jeho teologické řeči a kázání absolutně nedokážou strhnout a působí bohužel prázdně a okázale. Zato Vladimír Javorský zahrál Václava IV. naprosto dokonale a s takovým citem, že při dalším studiu doby tohoto rozporuplného panovníka si jej budu vizuálně představovat s tváří tohoto znamenitého herce. I Kňažko hrál velmi uvěřitelně. Trochu bych vytkl Zbyňka Zajíce z Házmburka, řečeného Abeceda, který byl spíše voják, ale tady působí spíš ukňouraným a slabošským dojmem. Jinak k hercům výhrady nelze mít, snažili se všichni do jednoho. Oceňuji i výpravnost (na celé trilogii mě nejvíc bavilo poznávat naše památky, nikoli sledovat špatně vyprávěný příběh, bohužel). I kostýmy byly povedené. Ale co naplat, když je film k uzoufání nezajímavý!? To u nás opravdu, milá ČT, nemáme režiséra, který umí hernajs aspoň trochu dobře odvyprávět historický příběh? Ani jedna scéna nedokázala pořádně zaujmout, vtáhnout do děje, neřkuli aby ve mně vyvolala emocionální reakci. K místním pseudoznalcům na čsfd - kdyby slovutní tlučhubové a samozvaní soudci dějin českých verbalova formátu používali tu divnou věc mezi ušima, pak by hodnotili především film a ne dějiny, o kterých ví prdlajz. Jen pitomec grandiózního rozměru může jednou větou shrnout charakter dlouhověké, rozrůzněné a mnoha generacemi různých lidí tvořené církve, která samozřejmě měla a má plno chyb, ale řekněte mi, který člověk chyby nemá? Vím pouze o třech lidech v dějinách (těm chytřejším dojde, o kom mluvím). Zpochybnit kulturní a civilizační přínos katolické církve může jen naprostý historický analfabet. Kde chybí přemýšlivost, převládají verdikty. Mám dojem, že kdyby takový Hus mohl, vlepí verbálkovi takovou facku, že se z něj stane nonverbal. ()
Svobodovo pojetí je vyvážené, nebo spíš vyvažující, a sice v tom nejbazálnějším, totiž v samotných živlech. Proti finálnímu spalujícímu ohni kostnické hranice užívá v celém příběhu vody. Důležité diskuse Husa a jeho přátel probíhají v řece, aby si plamenní kazatelé zchladili žáhu. Král Václav před palčivým světem opakovaně utíká do škopku s vodou, kterou na něj lijí nějaké krasavice (tu lazebnici už mu prostě nikdo neodpáře), naopak sličnými jinochy obsluhovaný budoucí papež provádí ve vaně výslechy vězňů. Jak pomoci ztýranému vyprahlému Husovi v žaláři? Jak jinak, než vzpomínkovou scénou v řece z předchozích dílů. Vyvažuje se i ideologické pojetí Husa Vávrova, jenž byl především aktivním programovým vůdcem prostého lidu v jeho třídním boji, kdežto Svobodův Hus je bezmocná oběť intrikánského politikaření. Vůbec jsem z těch tří dílu nepochopil, proč zrovna chudáka Husa, jehož osoba i hlas zanikají v okolním dění, chtějí všichni zničit nebo zachraňovat. Nepochopil jsem ani, proč se slovutní mistři pořád perou o toho Viklefa, což bude tím, že jakékoli theologické myšlenky (stejně jako myšlení tehdejších lidí) Svoboda v rámci vyvažování programově vyloučil. Zlý mužský svět je pak vyvažován ženským elementem (Hus neodchází kázat na venkov, ale sedlačit k hodné mamince, a že je zamilován do královny, jsme všichni prokoukli). Taky dobový bulvár je vyvažován intimtiou - beltémský kazatel promlouvá něžným hlasem k cca 15 lidem někde ve sklepě. A ti jsou z toho úplně naměkko. Jinak jako film nic moc, občas se i něco nepovedlo (viz Šandík nebo slunicko2), ale Hádek byl milej, Zmikund fajn, Javorského Václav hlavní hvězda celého seriálu. Naopak úplně nejhůř dopadl chudák Páleč. Smiřsestim. Stejně se to mělo jmenovat Václav IV. ()
Fiasko. Na jedné straně skvělí herci ve vedlejších rolích (Javorský, Kňažko, Dlouhý), na straně druhé všechno ostatní špatně. Atmosféra 15. století nikde, naprosto matoucí scénář obsahující velké množství postav, ve kterých se divák ztrácí, absolutně nedobová Kocábova hudba (když se rozezvučí elektrické kytary u Husova upálení, chtěl jsem ve zlosti něco hodit na obrazovku). Samotný Hus v podání Matěje Hádka působí spíše směšně než důstojně, ale jinak výkony herců mimo výše zmíněných za moc nestály (velmi diplomaticky řečeno). Bohužel selhává i Svobodova režie, který neví, jestli chce točit komorní drama nebo velkofilm (zcela tragická práce s komparsem), o kolísavém a rozvláčném tempu vyprávění nemluvě. Je hezké, že se Svobodův Jan Hus snaží dekonstruovat zaběhlá klišé o této době (Hus tentokrát nerevoltuje proti středověkému feudalismu), ale výsledek přináší brutální zklamání, bohužel. Jako určitá oponentura vůči Janu Husovi Miloše V. Kratochvíla a Otakara Vávry Svobodův Hus selhává. ()
Galerie (98)
Zajímavosti (26)
- Poštolka, která vlétla Janu Husovi (Matěj Hádek) do žaláře a na konci při upalování věž opouštěla, se jmenuje Pišta. Vlastní ji sokolnická společnosti Teir. (ČSFD)
- Jedná se o jeden z nejvíce výpravných a nejdražších filmů České televize. Natáčení probíhalo v 18 lokalitách a to pouze v reálech v gotickém stylu, nikoliv v ateliérech. (Kuny27)
- Na začátku projektu znala herečka a dokumentaristka Petra Nesvačilová o Janu Husovi v podstatě základy školní látky. Po boku historika Pavla Helana se pustila do pátrání, jak se časem Husův obraz proměňoval. (Zdroj: Mladá fronta DNES) (hippyman)
Reklama