Iracionální muž

"Lákala mě tvůrčí výzva spáchat dokonalou vraždu." Takových už bylo, Abe, a kdyby ti to vyšlo, tak by se tento snímek ani nemusel točit. Jenže ono to proběhlo tak, jak to v podobných filmových případech chodívá, takže žádné překvapení se nekonalo. Mě tedy potěšily spíše drobnosti, jako třeba skvělá Jill, Abeova zkouška ruské rulety či označení filozofie za verbální masturbaci. Na zásadní otázky si však budu muset odpovědět sám: Můžu někoho zavraždit, aby byl svět lepší? Kolik oprávněně zavražděných trestní zákoník toleruje? Mohu přitom použít intergalaktické dělo? Co bude dneska k večeři? (06.04.2017)

Všechny postavy, které vytváří, mají hluboký vnitřní rozměr. Každou svou (často rozpolcenou) roli prožívá, na každou se celé měsíce pečlivě připravuje. Prvně jsem si říkal, proč mu maskéři udělali takový pupek, pak bylo evidentní, že je jeho. I tady mi Joaquin Phoenix jednoduše sedl. Woody Allen za kamerou už tolik ne. Filmy točí jak na běžícím pásu, což mnohé vytáčí. Protože to dělá poslední roky tak nějak stejně. Leckterou myšlenku o pár vteřin později zopakuje voice-over tak zbytečný, že je to divákovi až líto. Nechci ale bilancovat a zdůrazňovat, jak se Allen opakuje. Prostě si užívám jeho nový kousek, kde znovu zkoumá morálku obyčejného člověka. Akademik Phoenix je cynik, který si rád přihne a studentům osobitě přednáší o filosofii. Okouzlí kolegyni, stejně tak studentku v kouzelném podání Emmy Stone, kterou nelze nemilovat. Obě jsou tak trochu unuděné poklidnými vztahy. A pak Phoenix divákům jen tak mimochodem představí svůj mrazivý plán, který ho má nakopnout do života. Výsledek sice působí monotónně, ale herecky je to síla, dialogy jsou slušné a některé scény snad až rafinované. A já prostě nejsem jedním z těch, jenž by vyrukoval s argumentem, že Allen pouze parafrázuje sám sebe a své starší filmové výlety. Díky i za tenhle. Ač za dietní čtyři. (02.02.2016)

Netradičný Woody, najmä vnútorným svetom postáv, hoci jeho konfrontačný a dialógový svet je stále plný objavovacieho potenciálu. Trošku mi preto prekáža monotematickosť a predurčenie hlavnej línie naratívnej premisy, akoby postavy ničím iným nežili, než entuziazmom po sebe samých. Teda Phoenixova postava má zložitejšie parametre, ale ako znie jazzový podklad charakterizujúci atmosféru snímku, nikam sa neponáhľame, zapúšťame korene a žijeme pre najbližší zmysel nášho poslania. A keď nepríde, vyrobíme si ho sami. Stále obsiahle elánom a autorským citom, možno už nie takým tvorivým odhodlaním, ale stále s vkusom. A to je pre Iracionálneho muža najdôležitejšie. (26.08.2016)

Smysl tohoto filmu upřímně nechápu. Mám Woodyho ráda a každý rok se na jeho nový film těším, ale tento mi přišel nezvládnutý jak po stránce scénáristické, tak i po stránce režisérské. Jakoby Woody měl pocit, že točí film pro nechápavé a hloupé lidi. Nedal zde absolutně žádný prostor divákovi, postavy raději nechá všechny své pocity a pohnutky polopaticky odvyprávět, než aby divák musel nad jednotlivým chováním alespoň chvíli přemýšlet. Woodyho slovní hříčky jsou tentokrát jednoduché a většinou naprosto absurdní, celé to pak vede k velmi banální zápletce a pointě. Nikdy by mě nenapadlo, že něco podobného napíšu u filmu Woodyho Allena, ještěže měl před kamerou výborného Joaquina Phoenixe a opět kouzelnou Emmu Stone. (31.07.2015)

Profesor Abe doslova ztratil chuť do života. Nic se mu nedaří, nic ho nebaví, neví, jak dál. Přistěhuje se do nového města, kde začne učit. Naváže vztah s nešťastně vdanou profesorkou a také s nejkrásnější studentkou školy. Jenže na sex nemůže ani pomyslet, protože v něm také selhává. Když jednou, náhodou, v restauraci vyslechne rozhovor nešťastné matky, kterou zlý soudce chce připravit o děti, je náhle rozhodnut, jak si vrátit chuť do života. A funguje to. (08.04.2020)