Šutry v kapsách

[MFFKV - 2014] I Šutry v kapsách mě utvrdili v tom, že filmy z hlavní festivalové soutěže nejsou z valné většiny určené pro mě. Historicky první animovaný film v hlavní soutěži karlovarského festivalu zklamal na plné čáře. Neosobní animace spojená s neuvěřitelně otravným hlasem Signe Baumane, která vede monolog po celou dobu filmu. Po shlédnutí si nedovedu představit snad nic otravnějšího než je její hlas. Náležitě jsem atraktivitu snímku ocenil výživným spánkem v docela pohodlných sedačkách Grandhotelu Pupp a učinilo tak i spousta mých kolegů v blízkém okolí. Další přešlap. (15.07.2014)

"Jednoho dne objevil mladý muž při cestě lesem v rybníce dívku, jež se neustále vynořovala a ponořovala do vody. Udělala jednu chybu, zapomněla si do kapes dát kameny. To já, kdybych se rozhodla spáchat sebevraždu, přesně vím, jak na to." Takhle nějak začíná Signe Baumane svůj z velké části autobiografický snímek a téma sebevražd, sebeubližovaní, ubližování a duševních poruch se s ním v jakési tragikomické atmosféře nese po celou dobu. Deprese, schizofrenie a jiné psychické problémy provázejí ženy této rodiny už po generace a právě hlavní hrdinka v rámci jakési vlastní terapie postupně pátrá a představuje problémy jejích příbuzných. Animace si šikovně pohrává s metaforami a samotným vyprávěním, ač je ovšem téma jakkoliv zajímavé, začíná být po určité době celé pojetí příběhu i jeho zpracování stále stejnější a lehce nudné. Je to škoda, v této formě se šlo se všemi nápady i situacemi vypořádat mnohem kreativněji. (08.07.2014)

Ano, forma je problematická, tempo je nevhodně rozložené a příliš nahuštěné. Vadila mi perspektiva filmu, tj. že hlavní postavy, ač vše aktivní ženy, byly neustále nazírány jako oběti rodiny a společnosti. Na druhou stranu, není to vymyšlené, skutečně to reflektuje součást soudobého diskurzu mladých lidí v Lotyšku. Postavy jsou celkově velmi Lotyšské, film je dobrým pohledem do národní povahy. Jde o vyloženě lokální snímek, jenže to jsou třeba veškeré české filmy vytvořené ve stejné době taky. Narozdíl od těch však nejsou Akmeņi manās kabatās otravné a pokud akceptujete, že jde o autorčinu zpověď poukazující na duševní nemoce a povaha autorky Vám nevadí, tak i sympatické a vtipné. (29.01.2021)

Velice osobní a otevřená zpověď Signe Baumane o bojích s duševními chorobami v její rodině. Baumane se daří vložit do její zpovědi i špetku humoru, což příjemně odlehčí poměrně těžké téma. Animace je krásně hravá a normálně by nechávala spoustu prostoru pro divákovu představivost, avšak je doprovázena neutichajícím vyprávěním samotné režisérky, a tak se na divákovu fantazii ani nedostane, neboť je mu přesně všechno vysvětleno, a to je dle mého velká škoda. 65 % (12.07.2014)

Čekala jsem něco jiného, než zpověď, doprovázenou animací. Autorská výpověď o rodinném zatížení a maniodepresivních stavech, které několik členů rodiny již dohnaly k sebevraždě, to bylo velmi slibující téma. Jen se mi zdá, že bylo zpracování tohoto tématu poznamenáno právě autorčinou nemocí a tak vznikl chaos - jak ve vyprávění, které nedrželo linii a nemělo střed, který by jej držel pohromadě, tak i animace neměly jednotnou tvář. Škoda promarněné šance. Navíc vypravěččin hlas byl vskutku nepříjemný a měla jsem již po pár minutách chuť před ním utéci.... (12.07.2014)