Célina a Julie si vyjely na lodi

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)

Zjevný (a velmi zdařilý) plod yuppie kultury (podobně jako třeba Pink Flamingos, ale mnohem, mnohem ušlechtilejší), nicméně – šlehněte si a jděte si užít do parku, do hospody, kamkoliv. Aluze na intoxikaci se prolínají celým filmem, obě holky si prostě rády dají, ať je to „candy“ anebo „cocktail“. Film má velmi pozvolnou gradaci a časté odkazy na němou éru (úvodní scéna, kdy jedna dívka sleduje druhou, stále tytéž mezititulky). Musím říct, že mě obě nádherné dámy chytly za koule až ve druhé půlce filmu, ale zato docela: něco tak originálního jsem ještě neviděl. Sémiotická hra s postupně doplňovaným puzzle příběhem je úžasný nápad a groteska s oběma husama v jeho kulminaci je výborná zábava. Sedmikrásky po francouzsku. Zajímavé mi na tom všem přišly ještě symetrie – všechno se tu tak nějak děje dvakrát – Julie způsobí rozchod Céliny, Célina způsobí Juliin vyhazov z kabaretu; holky jsou v příběhu z „Domu“ jedna a ta samá ošetřovatelka, začátek a konec jsou taky prolnuty – celé je to hra – ale proč si nehrát, když máme dobré „candies“-)… (24.02.2011)

Je mi líto, ale tohle mě prostě absolutně nebavilo. Dívat se tři hodiny na film, který si rádoby hraje s realitou a prolíná nám různé dění z pohledu dvou žen, které se baví... Ne, tohle jsou opravdu ne až tak výstřední "Sedmikrásky", které mi vůbec nic nedaly, a já jsem si strašně přál, aby ten film konečně skončil. (06.10.2015)

Ja neviem. Mňa to teda vôbec nezaujalo. Do prvej polovice sa tu prakticky nič surrealistického ani snového nedeje, až na pár nepochopiteľných vsuviek s neskoršieho príbehu. Bolo to milé, hravé, nevinné ale takisto aj rozťahané, fádne, nudné a príliš dlhé. tie tri hodiny boli extrémne dlhé. Keď sa príbeh dostal do štádia kde si tieto dve dievčatá po konzumácií cukríkov predstavovali dom plní ľudí a sledovali ich osudy už to bolo pozerateľnejšie. Celkom ma bavil záver kedy sa tieto dievčence rozhodnú zachrániť jedno malé dievčatko ktoré sa snažia otráviť a tak sa dostanú do toho imaginárneho domu. Až si nakoniec predsa len tou loďkou vyjdu na výlet. Snímku som objavil v jednom rebríčku surrealistických filmov na IMDB. Nachádzala sa na prvom mieste.. Neviem kto to skladal ale rozhodne mu neverím sú aj oveľa lepšie kúsky. (11.03.2015)

Je možno si něco živého přenést z jednoho života do druhého? Je to aluze na snydrom "Čuang-c' a motýl"? Atd. Atd. Film je svěží, původní (porovnávání se "Sedmikráskami" mi nepřipadá případné), natočený s invencí a zřejmě i dobrou náladou. U komentářů k tomuto (a ostatním filmům) je zajímavý fenomen nudy. Jakoby "nuda" nebo její negace "ne-nuda" byly nějakým filmovým parametrem určujícím jeho kvalitu. U tohoto filmu jsem se nudil víc než třeba u Zelené míle (také jsem si ho rozdělil na polovinu), ovšem na rozdíl od Zelené míle se mi tento film velice líbil. A líbí se mi i komentář garmonův - jiný možný pozitivní pohled. (03.02.2014)

spíš 3,5... protože přes všechny ty vyhrávky a vychutnávky je to přece jen příliš dlouhé a místy i příliš zdlouhavé…ale konec je opravdu vydařený. (10.01.2012)

Především originální! Pak také příjemné a legrační lechtání dvou trhlých, konvencí nesvázaných, holek....jsem se vrátila do puberty. (24.10.2012)

Naservírovat "cokoliv", že to divák zbaští i s navijákem, to dokáže jenom mistr. (30.10.2010)

Po šestém zhlédnutí říkám: Jsem už na ty ptákoviny asi moc stár. (02.03.2008)

Vážení přátelé... nehorázná nuda, která se nedala přežít ani s občasným přetáčením. Film který jde naprosto mimo mě. A Sedmikrásky? Rok 1966, tohle 1974 - takže Sedmikrásky byly jednak první, jednak jsem se u nich nenudil nikdy ani na chvilku a jsem je už ze párkrát viděl a hlavně mají dobrou pointu! Zde jsem se žádné nedočkal - žádné pointy ospravedlňující ty tři hodiny nudy... (27.12.2011)

[3,5*]     Fantazijná dráma so zvláštnou tajuplnou atmosférou, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Mám veľmi rád tvorcov s bujnou fantáziou, ktorí ju aj vedia kreatívne použiť, pretože takí sú vzácni. A zdá sa, že Jacques Rivette je jeden z nich. Príjemne pomalým tempom plynúci príbeh Céliny a Julie, dvoch tak trochu strelených novodobých bosoriek, oplýva veľkou nápaditosťou, podmanivou poetikou a tajomnosťou. V nemalej miere k tomu prispieva aj atmosférické prostredie Paríža. V strednej časti sa síce z môjho pohľadu trochu stráca náboj (estrádni umelci), ten je ale naspäť, akonáhle sa pozornosť našich dvoch hrdiniek začne sústrediť na záhadný dom. Výborný záver v odľahčenom duchu ma potom rozveselil (záverečná scéna s loďkami je ohromná!) a potvrdil mi, že som práve videl jedno výnimočné dielo. (29.01.2023)

První půlky byla táááák nudná, že jsem hodně zvažoval, že se ani nedokoukám, druhá to dosti pozvedá, ale není to vyloženě zázrak. Bylo to však poměrně zajímavé. Snad to dopochopím jindy. (06.08.2008)

Naprostá, naprostá odrovnávačka. Jsou filmy, u kterých se vyplatí dlouho, předlouho čekat na tu správnou náladu a tohle je přesně jeden z nich. Nebýt tý ukrutný stopáže, tak si to snad půjdu okamžitě pustit znovu. Ale to už by možná bylo na moji ubohou hlavu, která mi ještě teď jde kolem, příliš, takže nashledanou příště! Nejlíp v letním teple prosluněnýho pokoje - první dvě třetiny si přesně takovýhle kulisy naší reality zaslouží. // edit: Fascinace přetrvává. Zařazuji do topky obl. filmů. // (Na vnější popud :) edit (k 27.5.2011): Ke sledování opravdu není potřeba víc, než jenom ze široka otevřít svoji náruč a Célina s Julií se vám ke krku vrhnou samy. Pokud ale nosíváte ruce křížem, tak na tento film rovnou zapomeňte. (07.03.2010)

Čirá magie, nebo spíš kouzlo, které potřebuje velké plátno v černém kině, odkud není úniku. Z domu se zahradou, ze kterého jestli někdy vyjdete, vaše první cesta povede lodí. (11.02.2015)

Adrian Martin ve své nejznámější knize tvrdí, že není větších dvou zářezů do dějin moderního filmu, než těch o které se postaraly snímky Občan Kane a Céline a Julie, což je rozhodně vyhrocené tvrzení, nicméně dává smysl ve chvíli, kdy si uvědomíme jejich radikální rozdílnost. Zatímco Wellesovo dílo je formalisticky dokonalé a do posledního detailu vybroušené pod taktovkou jediného člověka se svou perfektní kamerou a světlem a v  té době originálně postaveným syžetem, tak Rivettův tříhodinový opus je vlastně přesným opakem dělajícím zářez právě z opačné strany filmových tvůrčích přístupů. Film je oslavou života, svobody. lidské kreativity, imaginace a schopnosti vyprávět příběh, jenž se utváří sám během tvoření nespoléhajíc na předem danou pevnou strukturu (ta je naopak v tomto případě neustále v pohybu), v rámci tvůrčího kolektivu. Přesto se může zdát, že se jedná o auteurské dílo. Film tak navazuje na novou vlnu se svou hravostí a improvizovaností, kdy všednodenní letní Paříž se stává naprosto fantaskním světem, jež nabourává divákovi veškeré představy o realitě, kdy představivost a sny jsou stejně skutečné jako onen aktuální svět a vše tedy dohromady koexistuje a nepřehledně se prolíná a dává nám tedy nazřít skutečnému světu, který je skutečnější než ten, co se nám jako nejskutečnější může v naší lenosti a otupělosti jevit. (Velká radost pak film vidět v rámci Festivalu francouzského filmu s úvodem Marcose Uzala, současného šéfredaktora Cahiers Du Cinéma, kdy na stejné pozici v letech šedesátých působil Rivette sám. Film se pak dá také vnímat jako tvůrčí manifestace dobového teoretického směru slavného cinefilního časopisu.) (01.12.2022)

Nádherné a úžasné. Filmu sice trvá asi devadesát minut, než se opravdu rozjede, ale i první část má svůj půvab (jak Julie nahání Céline, jak se Céline sprchuje, jak překazí Julii zásnuby atd.). Druhá půlka je skvělá, příběh v domě se krásně rozvíjí a graduje. Sestříhat tento snímek musela být slušná fuška, možná by prospělo malé zkrácení, ale ono je to vlastně jedno. Popkorňáci by jej stejně nevydýchali a my, filmoví labužníci, alespoň zdoláme další tříhodinový Mount Everest. Dnes viděno podruhé v kině (asi po patnácti letech), doufám, že na další kinové opáčko nebudu čekat tak dlouho. (26.11.2022)

Tak to jsem chtěl, aby nikdy neskončilo !!! Tolik fantazie .. Nápadů ... Obrovské překvapení ... (12.02.2007)

Zajimavý že si nikdo z těch co hodnotili vysoko netroufá na slovní zhodnocení :) já u toho párkrát skoro usnul tak víc než 2 dát opravdu nemůžu. (06.11.2004)

Presne film, pri ktorom sa ludia delia na dva tábory. Ja som v tom, ktorý mu dáva 5. (10.06.2012)

Glorifikácia drog. (26.04.2015)